reklama
 
 

Opustil islám, vyhrožovali mu smrtí. Teď žije v Česku

8. 10. 2014 11:12
Rozhovor s bývalým muslimem, který se odstěhoval do České republiky, oženil se zde a stal se z něho zapálený křesťan.

Rozhovor Salman Hasan vyrůstal v Iráku a byl věrný islámské tradici. Dnes žije na malém městě ve východních Čechách, vyznává naprosto odlišné hodnoty a svou dřívější víru bere jako omyl.

Bývalý asistent profesora na univerzitě v Basře si prošel řadou zaměstnání v mnoha zemích. V současné době je ředitelem křesťanské humanitární organizace, pomáhá potřebným, káže a přednáší o pravé tváři náboženství, ve kterém byl vychován.

Jaký byl život s islámem? Přijalo okolí muslimského konvertitu? A jak se dívá na české ženy? Přečtěte si rozhovor o střetu dvou kultur.

Aktuálně.cz: Jak dlouho žijete v České republice?

Salman Hasan: Teprve od začátku tohoto roku. Dříve jsem žil v Iráku, Německu, Rumunsku a v mnoha dalších zemích.

B.Sc. Salman Hasan, Ph.D.

B.Sc. Salman Hasan, Ph.D.

  • je mu 61 let a pochází z Iráku,
  • byl asistentem profesora na univerzitě v Basře, poté pracoval pro OSN v Kuvajtu (středisko na ochranu životního prostředí),
  • po přestěhování do Německa pracoval na tamní univerzitě,
  • prošel i řadu křesťanských a humanitárních organizací,
  • v současné době je generálním ředitelem křesťanské humanitární organizace International Christian Outreach Ministry,
  • vyučuje principy pokojného žití ve společnosti, navštěvuje rodiny, přednáší o islámu, podporuje uprchlíky a je také kazatelem.

A.cz: Kde přesně máte kořeny? Přijela s vámi do Česka i rodina?

Ne, rodina zůstala v mé rodné zemi a v současné době se z mnohých stali uprchlíci. Původně pocházím z hornaté části Iráku, ale žil jsem v Bagdádu, kde jsem také chodil do školy. Má rodina stále žije v nebezpečné oblasti v Kirkuku, což je město, u kterého není jasně řečeno, komu patří. Zda centrální vládě, nebo autonomní oblasti Kurdistánu.

V nebezpečí jsou hlavně kvůli každodenním bombovým útokům a výbuchům aut a také kvůli své víře. Polovina Kirkuku je totiž v rukách Islámského státu (IS). Je to město s mnoha menšinami, kde společně už desetiletí žijí Kurdové, Turkmeni, křesťané z různých denominací a také Arabové.

Jeden z mých bratrů zase žil v Bagdádu. Musel ale utéct, protože na město zaútočil IS. Vzal s sebou mé čtyři neteře a jejich matku, které už kvůli postupujícím bojovníkům IS utekly z provincie Dyala.

A.cz: Jaký je to pocit, vědět, že strádají a mohou být v nebezpečí? Neměl jste někdy chuť je všechny dostat ze země?

Samozřejmě není potěšující nebo uklidňující vědět, že je vaše rodina v nebezpečí. Byl bych rád, kdyby sem přijeli, ale není to tak jednoduché. A to z mnoha důvodů. My svou zemi neradi opouštíme. Sám jsem se před nějakou dobou do Iráku vrátil. A pak také není zas tak jednoduché je sem všechny dostat. Nemůžete pro všechny získat vízum, a i kdybyste mohl, pak pro ně bude hodně těžké se přizpůsobit. Ale i přesto potřebují pomoc.

A.cz: Pohybujete se v křesťanském prostředí. Přesto, cítíte nevraživost nebo špatné zacházení kvůli svému původu?

Ne, nic takového od svého okolí necítím. Nemyslím si, že by se tu něco takového dělo.

A.cz: Narodil jste se jako muslim, žil jste jako muslim, nyní je z vás ale zapálený křesťan. Jak se to vůbec stalo?

Prožil jsem nadpřirozený dotek křesťanského Boha, který mě uzdravil z nevyléčitelných nemocí poté, co se za mě jeden křesťan modlil. Tehdy mi bylo třicet let, když jsem se přes noc uzdravil z rakoviny kůže a leukémie. Rakovina se mi šířila celým tělem a krev byla jakoby otrávená. Každý druhý den mi ji museli měnit.

Bůh byl ke mně tak milostivý, že se mně a mé rodině zjevil zázračným způsobem. Okamžitě uzdravil mou matku a také další členové rodiny prožili nadpřirozené věci.

V islámu je něco špatně už od začátku.

Tehdy jsem studoval v Německu. Od začátku to bylo naprosto jiné než islám. Poznal jsem skutečného a pravého Boha. Porozuměl jsem významu své existence, poznal jsem Boží přirozenost a prožil moc modlitby. Teorie o Ježíši jako o tom, který uzdravuje, se tak v mém životě stala skutečností.

A.cz: Není konvertování na jinou víru pro muslimy velký hřích? Jak se s touto změnou vyrovnala vaše rodina nebo přátelé?

Opuštění islámu znamená ve skutečnosti podle koránu a učení Mohameda jistou smrt. To už ale samo o sobě ukazuje pravou tvář islámu. Většina mých muslimských přátel na mě byla hodně naštvaná, a někteří mi dokonce vyhrožovali, že mě zabijí, i když jsem žil v Německu, které staví na křesťanské tradici.

A.cz: O vraždách ze cti v Německu se už psalo několikrát. Neměl jste z možné msty obavy? Stýkáte se stále se svými přáteli i s těmi, kteří vám vyhrožovali?

Ano, měl jsem obavy. Moji bývalí přátelé mě uráželi, obtěžovali a fyzicky napadali. Byl jsem udivený tím, že k normám společnosti, ve které žili, neměli žádný respekt.

A.cz: Dokážete i přes změnu pohledu na islám najít v tomto náboženství pozitiva a obhájit ho?

Když jsem byl ještě muslim, myslel jsem si, že vyznávám to správné náboženství a Alláh je ten správný bůh, protože učí, že bychom měli věřit pouze v jednoho boha a jeho proroka Mohameda. Proto také islám neuznává žádná jiná náboženství. Ale když jsem konvertoval, začal jsem si uvědomovat, že většina učení, které jsem praktikoval, byla špatná, a objevil jsem tu jeho zlou stránku.

Když se podívám zpátky, tak žádné pozitivum nevidím. Podívejte se na skutečnou tvář islámu skrze to, co se děje v Iráku, a na to, co tam skuteční muslimové praktikují. Dělají přesně to, co je psané v koránu a co je Mohamed učil a on sám také praktikoval.

Během studia historie islámu, o čemž jsem také napsal knihu, jsem pochopil, že kamkoli islám přišel, tam vše zničil. Muslimové prohlašují, že v době jejich vlády došlo k vědeckým pokrokům, takzvanému vědeckému probuzení, a to například v medicíně, matematice a dalších vědách.

Řekli, že je to díky jejich pokojnému náboženství, což je také důkazem, že pochází od boha. Ale realita je taková, že dobyli místa, kde už civilizace byla a kde docházelo k pokrokům v medicíně a matematice. Měli dobrý základ pro vědecký rozvoj a to pokračovalo jen do určitého období. Ve skutečnosti byl islám tím, kdo tyto pokroky zastavil. Prohlašovali, že mají něco, co ale nebylo vůbec jejich. Podobně se to stávalo na mnoha místech.

A.cz: Islám je v médiích neustále spojován s terorismem. Není možné, že je ale svatá válka jen doslovným výkladem určité skupiny lidí?

Není to pohled jen malé skupiny lidí. Pokud muslim nezabíjí a nenutí vás, abyste v islám uvěřili, tak jedná v neposlušnosti k učení Alláha a jeho proroka, anebo protože je slabý. Podle koránu existují pouze dva domy, dvě strany. Dům islámu, který nazývají domem pokoje, a na druhé straně je dům války. Učení islámu je pak jasné. Tyto dva domy jsou vždy ve válce, a to až do té doby, dokud se všichni nepodrobí a nevyznají, že není jiného boha, než je Alláha. To znamená, že se všichni musí stát muslimy.

A.cz: Bible hlásá pravdu a lásku, přesto je křesťanství spjaté s krvavými křižáckými výpravami. Neprochází islám stejným vývojem?

Ano, bible učí pravdě a lásce. A křesťané by měli praktikovat pouze to. Křižáci a ti, kteří bojovali mečem, to ale dělali v neposlušnosti k učení Ježíše, zatímco korán přikazuje muslimům bojovat a zabíjet, když ostatní, a to zahrnuje židy i křesťany, odmítnou konvertovat k islámu.

A.cz: Jak vypadal váš život v Iráku? Jak moc je odlišný od toho, který žijete v České republice?

Život v Iráku je naprosto odlišný, typicky orientální. Nestaráte se o čas, pracujete jen krátkou dobu, každý den máte siesty a večer jdete ven. Většinu času trávíte se svojí rodinou, navštěvujete její členy a přátele nebo oni navštěvují vás. Vůbec se nezabýváte budoucností, nebo tím, co byste mohli dělat. Prostě jste součástí velké kultury, snažíte se do ní zapadnout a každého uspokojit. Také nemáte skoro žádné soukromí, protože většina vaší rodiny žije s vámi, a to i tehdy, když se oženíte nebo vdáte. Je jenom velice málo toho, co by se dalo srovnat se životem v České republice. Možná nosíme stejné šaty, ale pracujeme jinak, jíme jinak a především také jinak myslíme.

A.cz: Byl jste hluboce věřícím muslimem. Čemu jste věřil a byl ochoten zastávat? Jaké jsou vaše hodnoty dnes?

Jako muslim jsem byl pro svou víru velmi zapálený. Postil jsem se, modlil se, navštěvoval svatá místa, bránil islám a hádal jsem se i s jinými studenty a především s těmi, kteří patřili do nějaké strany, jakou byla třeba komunistická strana. Byl jsem připravený a ochotný za islám bojovat, a dokonce i zabít. Ale dnes mám naprosto jiné hodnoty. Cením si života, cením si dárce života. Chci žít v pokoji a milovat ostatní, respektovat je jako lidské bytosti, ale také se snažit jim skrze lásku, toleranci a porozumění pomoci poznat pravdu.

A.cz: Je něco, co vám z vaší vlasti v Česku chybí, po čem se vám stýská?

Chybí mi moje rodina a styl života, kterým jsem tam žil. Ale Česká republika mi dala útočiště, ve kterém můžu žít v pokoji, pomáhat ostatním, aby poznali pravdu, aniž bych se bál zabití nebo pronásledování.

A.cz: Co vám na České republice nebo chování Čechů přijde zvláštní?

Většinou je vidím jako velmi klidné a pasivní, ale věřím, že to má co dočinění s jejich kulturou i nedávnou minulostí, kterou si prožili.

A.cz: Jak jste na tom s češtinou?

Mluvím arabsky a mnoha dalšími jazyky, jako je angličtina, němčina, rumunština, kurdština atd. Češtinu se učím každý den. Mám k tomu i knihy, které postupně procházím. Ale chtěl bych se ji naučit co nejdříve.

A.cz: Vzal jste si mladou ženu z Česka, se kterou vás dělí poměrně velký věkový rozdíl. Jak vás na malém městě přijali?

Přijali mě s velkou láskou a úctou a způsob, jakým se ke mně chovali, se mě dotkl. A protože vědí, kdo jsem a co dělám, tak věřím, že jsem pasoval do jejich života jako nový člen rodiny. A od té doby cítí, že se nemýlili, když mě přijali, měli rádi a chovali se ke mně tak, jak se chovali. Vidí to i na způsobu života a na mém vztahu s jejich dcerou.

A.cz: Jak vypadá vaše domácnost? Jak dokážete skloubit vaši kulturu a kulturu své ženy?

Náš domov je založen na biblickém principu lásky a porozumění, a to i k ostatním lidem. Přijímáme se tak, jak jsme, ale zároveň se jeden od druhého každý den učíme a snažíme se sladit. Někdy to není snadné, protože nějakým věcem rozumíme jinak, ale poté, co si o tom promluvíme a podíváme se na to z různých stran, sedneme si a smějeme se tomu.

Věřím, že když budeme napodobovat způsob Ježíšova života, tak pak naše kulturní rozdíly budou pro domácnost požehnáním. A to je také část naší služby, kdy pomáháme manželským párům s jejich problémy ve společném životě a snažíme se je přivést k tomu, aby se společně sladili takoví, jací jsou, a byli skutečně jeden, jak je vidí Bůh.

A.cz: Postavení žen v islámu je dosti komplikované. Jaké vám přijdou české ženy? Nejsou příliš emancipované?

Ano, může se zdát, že jsou emancipované, a v naší kultuře by se dokonce dalo říci, že jsou skoro tak nezávislé jako muži. Na druhou stranu mají české ženy mnoho povinností jako muži. To znamená, že musí pracovat, aby si vydělaly na živobytí, musí platit za studium a za všechno, co chtějí. V orientální kultuře je to jiné. Ale musím dodat, že jsem u českých žen objevil i mnoho zajímavých aspektů, jako je věrnost, čistota, zodpovědnost, což se v mnoha zemích v Evropě, některých částech Ameriky a dalších zemích téměř vytratilo.

A.cz: Západní kultura se potýká s krizí rodiny. Ženy rozhodují o mateřství, dělají kariéru, zvyšuje se rozvodovost. Kde vidíte problém v současné situaci? Jak zachránit rodinu?

Věřím, že ženy v Evropě byly opravdu oklamány lží nazvanou emancipace. Ta totiž neznamená skutečnou svobodu. Principy, na kterých je rodina založená, byly zbořeny. Podle mojí vlastní zkušenosti je nutné vrátit se ke kořenům a naučit se způsob, jakým Bůh chce, abychom žili. Moje rada, jak zachránit rodinu a její hodnoty, je, že máme hledat právě ve slově Stvořitele, který přesně ví, co potřebujeme. Muž a žena si jsou v Božích očích rovni, mají rozdílné povinnosti, ale vzájemně se doplňují.

autor: Zuzana Mocková | 8. 10. 2014 11:12

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama