Vteřina, která změnila vše. Claudie ochrnula ve škole, teď bojuje o svou nezávislost

Je sychravé prosincové dopoledne a devatenáctiletá Claudie Putnová právě dorazila do brněnského ParaCENTRA Fenix na pravidelné rehabilitace. Nejdřív s fyzioterapeutkou uvolní pomocí závěsného systému nohy, pak postupně protahují břicho, záda, ruce i krk. Cvičení trvá celou hodinu a je vidět, že mladé ženě dává docela zabrat. Ochrnuté svaly nechtějí povolit jen tak, i když na rehabilitace dojíždí každý týden a mezitím je protahuje doma.

Claudie se při cvičení snaží usmívat, protože ví, že ji sleduje objektiv fotoaparátu. Její stav ale veselý není. Na lehátku se sotva překulí ze zad na břicho. Opřená na rukou vydrží jen chvilku, nohama sama nepohne vůbec.

Vše by výrazně ulehčil přídavný elektrický pohon k vozíku, se kterým by se sama dostala všude tam, kam potřebuje. Pojišťovna ho ale nehradí, a tak s jeho pořízením potřebuje pomoct. Přispět Claudii na pohon k vozíku teď můžete ve společné adventní sbírce Konta Bariéry a Aktuálně.cz.

Udělalo se jí špatně ve škole

Claudie byla odmalička slabší a zranitelnější než ostatní děti. Při narození se přiškrtila pupeční šňůrou, jako miminko prodělala zápal plic. A zdravotní problémy se postupně začaly stupňovat. Její rodina je přesvědčená, že to bylo po špatně podaném očkování. Od lékařů si nicméně Claudie vyslechla postupně celou řadu diagnóz – od podezření na epilepsii po psychické problémy. Stěžovala si na brnění rukou i nohou, bolesti hlavy i celkovou slabost.

„Doktoři mi ale nevěřili, říkali, že to mám v hlavě,“ vypráví. Na den, kdy z minuty na minutu ochrnula, nikdy nezapomene. „Ráno mě bolela záda. Mamka mě chtěla poslat k doktorovi, ale já přesto vyrazila do školy. Tam se mi udělalo divně. Najednou mi celým tělem projelo horko a já cítila, jak mi slábnou ruce,“ vzpomíná.

Na vozíčku ale musela hledat bezbariérovou školu. „Cukrařina a právo je opravdu velký rozdíl,“ směje se. Zároveň ale dodává, že ji právo nakonec celkem baví. Strašákem je naopak angličtina. „Hodně jsem kvůli svému zdravotnímu stavu chyběla a nedaří se mi učení dohnat,“ svěřuje se. „Příští rok bude náročný, čeká mě maturita,“ dodává.

Po škole by si Claudie ráda našla práci. I když má invalidní důchod, chce se zapojit. Svou budoucnost vidí v administrativě nebo v sociální oblasti. „Že bych třeba pomáhala, jako teď tady pomáhají mně,“ naráží na služby ParaCENTRA Fenix, které podporuje lidi s postižením míchy. Kromě rehabilitací sem dřív Claudie jezdila také na ergoterapie. Učila se, jak na vozíku zvládat sebeobsluhu a každodenní činnosti. A využívá také služby sociální rehabilitace, které jí pomáhají zapojit se i s handicapem co nejvíc do běžného života.

„Pracujeme s celou rodinou. Claudie má neuvěřitelné odhodlání a po všem, čím si prošla, si zaslouží podporu a šanci na větší nezávislost,“ říká vedoucí sociální rehabilitace Petra Kalová.

Venku je sama na vozíku v pasti

Claudie bydlí v Brně v bezbariérovém bytě s maminkou a dvěma mladšími sourozenci. Sama bez problémů zvládá hygienu nebo oblékání. I když to jí trvá déle. Zkouší také vařit nebo péct dorty, ale kuchyni zatím nemá uzpůsobenou pro vozíčkáře. Doma se pohybuje na mechanickém vozíku. Venku na ulici je ale v pasti, v nemocných rukách jí chybí síla a daleko se neuveze.

„Do kopečka nebo třeba do tramvaje se sama nedostanu,“ popisuje Claudie. Do školy a na rehabilitace ji doprovází osobní asistentka. Jinak se musí spolehnout na pomoc rodiny. „Dřív to byla hlavně mamka, ale teď mi hodně pomáhá přítel,“ dodává.

Aby Claudie zvládla přesuny i bez pomoci druhých a nebyla na nikom závislá, potřebovala by k vozíku přídavný elektrický pohon. Vybrala si Triride Light od společnosti Ultina, který je výkonný, ale zároveň dost lehký na to, aby s ním i navzdory své drobné postavě zvládla snadno manipulovat. Pohon si jednoduše připne ke svému mechanickému vozíku a rázem je z něj elektrická tříkolka. Claudie už si ho i vyzkoušela. A teď sní o tom, že by mohla sama dojet nejen do školy a na rehabilitace, ale třeba i na nákupy nebo si jen tak vyrazila ven s přáteli… Stejně jako její zdraví vrstevníci.