Pětadvacetiletá Tia O'Donnellová na svou letošní promoci dorazila s transparentem "I want a refund" (Chci vrátit peníze). Tři roky studia umění na londýnské univerzitě Central St Martin's jí výrazně narušila pandemie koronaviru. Výuka se během dlouhých měsíců lockdownu přesunula do online prostoru, a tak namísto praktických seminářů v ateliéru, na které se těšila, seděla u počítače.
"Nemám pocit, že bych se ve škole během covidu něco naučila. Studenti jsou svým způsobem zákazníci a přijde mi, že jsme nedostali služby, za které jsme si zaplatili," upozornila studentka. Stejně jako její spolužáci z bakalářského programu dala za rok na škole 9250 liber (téměř 270 tisíc korun). Píše o tom deník The Daily Telegraph.
Zkušenost O'Donnellové přitom není mezi britskými vysokoškoláky zdaleka ojedinělá. Covidové ročníky přišly o formativní okamžiky, které byly dříve pro studenty samozřejmostí. U počítačových obrazovek jen těžko navazovali přátelství a kontakty, ze kterých obvykle mladí lidé těží celý život. Z osamělého učení v karanténě si neodnesli žádné výrazné vzpomínky.
Zdaleka nejvíc internetovou výukou trpěli studenti praktických oborů, jimž škola za běžných okolností zajišťovala potřebné vybavení. Vedle mediků, kteří si nemohli osvojovat nutné zkušenosti ve fakultních nemocnicích, přišli zkrátka například právě i lidé z uměleckých oborů. Přestože univerzity připustily, že jsou jejich námitky opodstatněné, poplatky za studium jim většinou nesnížily.
Chtěli jen fér slevu
"Muset platit obrovské částky, aniž byste měli přístup k vybavení, bez kterého se neobejdete, nedává smysl. Bylo by naprosto fér, kdyby studenti za neplnohodnotnou výuku dostali slevu," zdůraznila matka, jejíž potomek druhým rokem studuje hudební obor.
Jedním z mála mladých Britů, kteří za neuskutečněné přednášky a semináře dostali odškodné, je Pete Lott. Student druhého ročníku historie na Durhamské univerzitě si vypočítal, že jeho kantoři v uplynulém školním roce neodučili 11,8 procenta původně plánovaných hodin, a požadoval za ně náhradu ve výši 1098 liber (skoro 32 tisíc korun).
Vedení školy nakonec Lottovi přiznalo méně než třetinu - dostal 300 liber (necelých devět tisíc korun). "Je to málo, ale nemohl jsem už déle čekat," posteskl si dvacetiletý Brit. Stejně jako jeho vrstevníci totiž každý měsíc platí čím dál vyšší měsíční nájemné a vedle cen bydlení rostou v souvislosti s inflací i jeho další životní náklady.
