Román spisovatele Vladimira Nabokova Lolita, který vyšel poprvé 15. září 1955 v pařížském nakladatelství Olympia, tehdy způsobil pořádný poprask. Zprvu ovšem příběh o intimním vztahu mladičké dívky a jejího nevlastního otce prošel téměř bez povšimnutí.
Má pouhých 120 stran a samozřejmě nedosahuje šíře ani hořkosti Lužinovy obrany či Lolity. Přesto stojí za pozornost nejen jako doplnění díla jednoho ze zásadních autorů 20. století. Předposlední kniha ruského spisovatele Vladimira Nabokova poprvé vyšla roku 1972, pět let před jeho smrtí. Teď ji v českém překladu Pavla Dominika publikovala Paseka.
„Mladý kouzelník zkouší své triky,“ hlásal titulek deníku New York Times v lednu 1972 nad recenzí Hrdinského činu od Vladimira Nabokova. Raného románu, napsaného v roce 1932, který napřed vycházel časopisecky v ruském exilovém periodiku Sovremennyje zapiski pod pseudonymem V. Sirin, jímž se chtěl autor odlišit od otce – důležitého spisovatele a politika, taktéž Vladimira.
Nakladatelství Paseka v českém překladu vydalo první román, jejž Vladimir Nabokov napsal v angličtině. Skutečný život Sebastiana Knighta začíná jako vcelku tradiční životopis, avšak z životopisu spisovatele se mění spíš v prozaizovanou úvahu o možnostech životopisu spisovatele.
Státní ceny za literaturu a překlad si v úterý večer z Nové scény Národního divadla odnesli básník a esejista Petr Král a překladatel Pavel Dominik. Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) předal také ceny za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění, architektury a kinematografie. Dostali je Petr Oslzlý, Jan Kouba, Charlotta Kotíková, Zdeňka Vydrová, František Filip a Elmar Klos in memoriam.
Ada aneb Žár je s vtipem i rozkoší psaný román, který odráží vše, čím Nabokov uchvátil své čtenáře i kritiky. "Ada je příběhem velké lásky, ale také příběhem ztráty jednoho Ruska, které se nikdy nevrátilo a které bylo po většinu posledních sta let nahrazeno jakousi divnou Tatárií. Nabokov na tuto záměnu poukázal na pozadí vrcholně poživačného románu, ale to jen činí tuto ztrátu citelnější," píše v recenzi Boris Hokr.
