Minulost přerostla v ráj. Nabokovův mladík si idealizuje dětství v Rusku

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
12. 11. 2021 17:00
„Mladý kouzelník zkouší své triky,“ hlásal titulek deníku New York Times v lednu 1972 nad recenzí Hrdinského činu od Vladimira Nabokova. Raného románu, napsaného v roce 1932, který napřed vycházel časopisecky v ruském exilovém periodiku Sovremennyje zapiski pod pseudonymem V. Sirin, jímž se chtěl autor odlišit od otce – důležitého spisovatele a politika, taktéž Vladimira.
Spisovatel Vladimir Nabokov žil v letech 1899 až 1977.
Spisovatel Vladimir Nabokov žil v letech 1899 až 1977. | Foto: Profimedia.cz

Pro časopis New Yorker knihu hodnotil slavný spisovatel John Updike. Nejvýstižněji ji však charakterizoval jindy docela sžíravý a dlouhodobě v USA působící Brit James Wood, když ji nazval "naprosto úžasným Bildungsromanem". Také z nynějšího českého překladu Pavla Dominika, který nedávno vydala Paseka, se Hrdinský čin jeví jako v první řadě emočně vypjatý a situačně vyhrocený příběh dospívání.

O jeho protagonistovi Martinu Edelweissovi spisovatel řekl, že je "nejlaskavějším, nejsprávnějším a nejdojemnějším ze všech mých mladých mužů", a za zmínku stojí i původně zamýšlený název prózy Romantičeskij věk. Mladík Edelweiss je bytostný romantik, který však, ještě než dospěje k trpkému poznání, ironicky zamění předmět své touhy.

Z Nabokovova života připomeňme, že se narodil roku 1899 v Sankt-Petěrburgu, odkud se s rodinou jako dvacetiletý uchýlil do západoevropského exilu. Mezi lety 1940 a 1960 žil v USA, roku 1977 zemřel ve Švýcarsku. A jak se patrně dalo čekat, i protagonista Hrdinského činu je volně autobiografický: stejně jako autor studoval v Cambridgi a pak žil nějaký čas v Berlíně. A stejně jako spisovatele i jeho trápí vzpomínky na zidealizované dětství v Rusku: dívku Lídu na Krymu a na mladou básnířku Allu na odplouvající lodi do Řecka a poté v Řecku neboli na minulost, která v jeho mysli přerostla až ve ztracený ráj.

Malý Edelweiss měl "poloanglické dětství": anglofilní matka mu hodně četla a sám hltal dobrodružství Artušových rytířů. Přesto se v Cambridgi, kde studuje ruskou literaturu, cítí jako cizinec.

Obvyklé rituály typu blízký vztah s mentorem, pramice, pití čaje či konverzace o počasí místy jen zlomyslně napodobuje, zato se mu neustále vracejí představy cestičky mizející v lese, jízdy vlakem a konečně hra světla, tmy a stínu. Předznamenává Nabokovovo hlavní téma: rozpor mezi představivostí a skutečností, potažmo mezi minulostí a přítomností.

Po příjezdu do Londýna si sice mladý pán Edelweiss pořídí náhodnou známost na jednu noc a v Cambridgi má aférku se servírkou, jeho femme fatale je však Ruska Soňa, která má tmavé oči a bystrý jazyk. Nesnáší banality a Edelweissův spolužák Darwin, jenž se jí dvoří, je podle ní "atrapa": jeho humor jí nevadí, když s ním má jít na ples, ale coby autor povídek jí připadá beznadějně povrchní.

Angličan Darwin svým způsobem představuje až Edelweissovo alter ego, protože na rozdíl od něj uvažuje o budoucnosti, a to v konvenční linii práce - budoucí manželka. Nabokov jí záměrně přidělil světlé oči.

Edelweisse má Darwin rád, ale nechápe ho, a úplně mu nerozumí ani ruští exulanti v Londýně a Berlíně. Stejně jako on se potýkají s vlastní identitou a smyslem bytí vůbec, na rozdíl od něj však žijí poměrně chudě a za každou cenu se snaží udržet kulturní život v exilu alespoň prostřednictvím literatury a novin. Jako vedlejší postava jistého Bubnova, s vysokou pravděpodobností Sonina milence, který ve svém díle použije motiv utopické země, již Edelweiss vymyslel se Soňou. Což protagonista samozřejmě vnímá jako zradu, ale Soňu pořád miluje. Ta však jeho city neopětuje a on skončí nejprve v jižní Francii, pak ještě dál.

Podle literárního periodika Kirkus Reviews je Hrdinský čin možná nejlyričtější a nejmnohoznačnější z devíti ruských románů, které Nabokov napsal a se svým synem přeložil do angličtiny. Česky teď vyšel poprvé, avšak už jako 17. svazek spisovatelova souborného díla, které Paseka vydává posledních 12 let.

Obal románu Hrdinský čin.
Obal románu Hrdinský čin. | Foto: Paseka

Projekt zaštiťuje hlavně autorův dvorní překladatel Pavel Dominik, který, doufejme, přeloží dílo v úplnosti. Některé dřívější převody do češtiny už zastaraly, zatímco jiné prostě nebyly dost dobré - zatímco Dominik se jim věnuje pečlivě a s nezpochybnitelnou erudicí. Na české scéně v tomto ohledu nemá konkurenta, a kdyby chtěl, klidně by se s prozatím odvedenou prací mohl stát mediální hvězdou a žádaným příležitostným přednášejícím na světových univerzitách.

Zatímco Dominik se jako vždy musel vypořádat s rafinovanou strukturou textu a jemnými jazykovými nuancemi, autora doslovu Jana Němce čekal jiný úkol: uchopit Nabokovovu tvorbu tak, aby pouze neopakoval, co bylo řečeno k předešlým svazkům. Rozhodl se, a dodejme moudře, prozkoumat především roli sportu, který je podle něj zjednodušeným modelem života, neb je tam zápas i erotika. Konkrétně se věnuje tenisu (Nabokov ho, stejně jako protagonista Edelweiss, vyučoval v Berlíně, kromě toho má nezastupitelnou úlohu v románu Lolita), fotbalu (hrdina je brankářem univerzitního týmu), boxu (Darwin vyzve Edelweisse na souboj a ano, jde o Soňu a čest) plus vysokohorské turistice (Martin ji provozuje ve Švýcarsku a znamená pro něj krásu i vzrušující nebezpečí).

Srovnávat Hrdinský čin s vrcholnými Nabokovovými knihami jako Ada aneb Žár, Promluv, paměti nebo třeba i Pnin nemá valného smyslu. A zrovna tak ničemu neposlouží poukazovat na znovu a opět se vynořující motivy, které se linou jeho tvorbou.

Podobně jako klíčový představitel americké takzvané zjemnělé tradice Henry James je i v zásadě kosmopolitní Nabokov homogenní spisovatel, což je filozofický koncept, který čtenář nemusí přijmout. V takovém případě však o hodně přijde.

Kniha

Vladimir Nabokov: Hrdinský čin
(Přeložil Pavel Dominik)
Nakladatelství Paseka 2021, 289 korun, 208 stran.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Vláda USA žaluje Texas, změnou volebních obvodů podle ní diskriminuje menšiny

Americké ministerstvo spravedlnosti dnes podalo žalobu na stát Texas, který podle něj překreslením hranic volebních obvodů diskriminuje tamní latinskoamerickou a černošskou populaci. Jedná se o první žalobu, která napadá nové volební hranice po jejich nedávné změně v souvislosti s se sčítáním lidu. Právní experti očekávají, že se podobných sporů povede celá řada.

Podle americké ústavy se přiděluje počet křesel ve Sněmovně reprezentantům jednotlivým státům podle počtu jejich obyvatel. Ten se zjišťuje každých deset let sčítáním lidu. Texas kvůli nárůstu svého obyvatelstva získal loni nárok na dvě křesla navíc, a bude tak mít 38 zástupců v dolní kongresové komoře. V horní komoře, Senátu, je zastoupení států rovné, každý tam má dvě křesla.

Zvýšením nebo snížením počtu obvodů vzniká nutnost znovu nakreslit jejich hranice, což je v USA předmětem dlouholetých politických sporů. Činitelé politických stran totiž mají k dispozici velice přesné voličské mapy, jež jim umožňují zvolit tvar tak, aby v nově vzniklém obvodu získal jejich kandidát rozhodující výhodu. Proces mají často v rukou komise, které ovládá strana, jež je ve státu zrovna u moci.

Podle žaloby pochází téměř veškerý populační přírůstek v Texasu z komunit Hispánců, černochů a Asiatů, nové mapy těmto skupinám obyvatelstva však nezajišťují možnost, aby si spravedlivě zvolili svoje politické zástupce. Tím stát podle ministerstva porušil některá ustanovení zákona o občanských právech z roku 1965.

před 2 hodinami

Grawemeyerovu cenu za skladbu získala Olga Neuwirth, přijede na Pražské jaro

Prestižní Grawemeyerovu cenu za skladbu, kterou udílí University of Louisville v americkém státě Kentucky, letos získá Rakušanka Olga Neuwirth. Porota ocenila její operu Orlando podle stejnojmenného románu Virginie Woolf. Předloni ji jako první žena zkomponovl na objednávku Vídeňské státní opery. Kromě ocenění Neuwirth dostane šek na 100 tisíc dolarů, v přepočtu přes 2,2 milionu korun.

Neuwirth se tak zařadí po bok prestižních laureátů ceny, k nimž patří současníci Kaija Saariaho, Thomas Adès, Tan Dun a György Kurtág nebo dnes již nežijící Pierre Boulez, Witold Lutosławski a Krzysztof Penderecki. V roce 1993 ocenění převzal český rodák Karel Husa.

Třiapadesátiletá Olga Neuwirth bude příští rok hostem festivalu Pražské jaro. V rámci dvoudenní akce Prague Offspring navštíví pražské Centrum současného umění DOX, kde tři její kompozice zahraje renomovaný ansámbl Klangforum Wien. Cena za skladbu nazvaná po filantropovi Charlesi Grawemeyerovi, jenž žil v letech 1912 až 1993, je udílena od roku 1985.

Zdroj: New York Times
Další zprávy