Minulost přerostla v ráj. Nabokovův mladík si idealizuje dětství v Rusku

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
12. 11. 2021 17:00
„Mladý kouzelník zkouší své triky,“ hlásal titulek deníku New York Times v lednu 1972 nad recenzí Hrdinského činu od Vladimira Nabokova. Raného románu, napsaného v roce 1932, který napřed vycházel časopisecky v ruském exilovém periodiku Sovremennyje zapiski pod pseudonymem V. Sirin, jímž se chtěl autor odlišit od otce – důležitého spisovatele a politika, taktéž Vladimira.
Spisovatel Vladimir Nabokov žil v letech 1899 až 1977.
Spisovatel Vladimir Nabokov žil v letech 1899 až 1977. | Foto: Profimedia.cz

Pro časopis New Yorker knihu hodnotil slavný spisovatel John Updike. Nejvýstižněji ji však charakterizoval jindy docela sžíravý a dlouhodobě v USA působící Brit James Wood, když ji nazval "naprosto úžasným Bildungsromanem". Také z nynějšího českého překladu Pavla Dominika, který nedávno vydala Paseka, se Hrdinský čin jeví jako v první řadě emočně vypjatý a situačně vyhrocený příběh dospívání.

O jeho protagonistovi Martinu Edelweissovi spisovatel řekl, že je "nejlaskavějším, nejsprávnějším a nejdojemnějším ze všech mých mladých mužů", a za zmínku stojí i původně zamýšlený název prózy Romantičeskij věk. Mladík Edelweiss je bytostný romantik, který však, ještě než dospěje k trpkému poznání, ironicky zamění předmět své touhy.

Z Nabokovova života připomeňme, že se narodil roku 1899 v Sankt-Petěrburgu, odkud se s rodinou jako dvacetiletý uchýlil do západoevropského exilu. Mezi lety 1940 a 1960 žil v USA, roku 1977 zemřel ve Švýcarsku. A jak se patrně dalo čekat, i protagonista Hrdinského činu je volně autobiografický: stejně jako autor studoval v Cambridgi a pak žil nějaký čas v Berlíně. A stejně jako spisovatele i jeho trápí vzpomínky na zidealizované dětství v Rusku: dívku Lídu na Krymu a na mladou básnířku Allu na odplouvající lodi do Řecka a poté v Řecku neboli na minulost, která v jeho mysli přerostla až ve ztracený ráj.

Malý Edelweiss měl "poloanglické dětství": anglofilní matka mu hodně četla a sám hltal dobrodružství Artušových rytířů. Přesto se v Cambridgi, kde studuje ruskou literaturu, cítí jako cizinec.

Obvyklé rituály typu blízký vztah s mentorem, pramice, pití čaje či konverzace o počasí místy jen zlomyslně napodobuje, zato se mu neustále vracejí představy cestičky mizející v lese, jízdy vlakem a konečně hra světla, tmy a stínu. Předznamenává Nabokovovo hlavní téma: rozpor mezi představivostí a skutečností, potažmo mezi minulostí a přítomností.

Po příjezdu do Londýna si sice mladý pán Edelweiss pořídí náhodnou známost na jednu noc a v Cambridgi má aférku se servírkou, jeho femme fatale je však Ruska Soňa, která má tmavé oči a bystrý jazyk. Nesnáší banality a Edelweissův spolužák Darwin, jenž se jí dvoří, je podle ní "atrapa": jeho humor jí nevadí, když s ním má jít na ples, ale coby autor povídek jí připadá beznadějně povrchní.

Angličan Darwin svým způsobem představuje až Edelweissovo alter ego, protože na rozdíl od něj uvažuje o budoucnosti, a to v konvenční linii práce - budoucí manželka. Nabokov jí záměrně přidělil světlé oči.

Edelweisse má Darwin rád, ale nechápe ho, a úplně mu nerozumí ani ruští exulanti v Londýně a Berlíně. Stejně jako on se potýkají s vlastní identitou a smyslem bytí vůbec, na rozdíl od něj však žijí poměrně chudě a za každou cenu se snaží udržet kulturní život v exilu alespoň prostřednictvím literatury a novin. Jako vedlejší postava jistého Bubnova, s vysokou pravděpodobností Sonina milence, který ve svém díle použije motiv utopické země, již Edelweiss vymyslel se Soňou. Což protagonista samozřejmě vnímá jako zradu, ale Soňu pořád miluje. Ta však jeho city neopětuje a on skončí nejprve v jižní Francii, pak ještě dál.

Podle literárního periodika Kirkus Reviews je Hrdinský čin možná nejlyričtější a nejmnohoznačnější z devíti ruských románů, které Nabokov napsal a se svým synem přeložil do angličtiny. Česky teď vyšel poprvé, avšak už jako 17. svazek spisovatelova souborného díla, které Paseka vydává posledních 12 let.

Obal románu Hrdinský čin.
Obal románu Hrdinský čin. | Foto: Paseka

Projekt zaštiťuje hlavně autorův dvorní překladatel Pavel Dominik, který, doufejme, přeloží dílo v úplnosti. Některé dřívější převody do češtiny už zastaraly, zatímco jiné prostě nebyly dost dobré - zatímco Dominik se jim věnuje pečlivě a s nezpochybnitelnou erudicí. Na české scéně v tomto ohledu nemá konkurenta, a kdyby chtěl, klidně by se s prozatím odvedenou prací mohl stát mediální hvězdou a žádaným příležitostným přednášejícím na světových univerzitách.

Zatímco Dominik se jako vždy musel vypořádat s rafinovanou strukturou textu a jemnými jazykovými nuancemi, autora doslovu Jana Němce čekal jiný úkol: uchopit Nabokovovu tvorbu tak, aby pouze neopakoval, co bylo řečeno k předešlým svazkům. Rozhodl se, a dodejme moudře, prozkoumat především roli sportu, který je podle něj zjednodušeným modelem života, neb je tam zápas i erotika. Konkrétně se věnuje tenisu (Nabokov ho, stejně jako protagonista Edelweiss, vyučoval v Berlíně, kromě toho má nezastupitelnou úlohu v románu Lolita), fotbalu (hrdina je brankářem univerzitního týmu), boxu (Darwin vyzve Edelweisse na souboj a ano, jde o Soňu a čest) plus vysokohorské turistice (Martin ji provozuje ve Švýcarsku a znamená pro něj krásu i vzrušující nebezpečí).

Srovnávat Hrdinský čin s vrcholnými Nabokovovými knihami jako Ada aneb Žár, Promluv, paměti nebo třeba i Pnin nemá valného smyslu. A zrovna tak ničemu neposlouží poukazovat na znovu a opět se vynořující motivy, které se linou jeho tvorbou.

Podobně jako klíčový představitel americké takzvané zjemnělé tradice Henry James je i v zásadě kosmopolitní Nabokov homogenní spisovatel, což je filozofický koncept, který čtenář nemusí přijmout. V takovém případě však o hodně přijde.

Kniha

Vladimir Nabokov: Hrdinský čin
(Přeložil Pavel Dominik)
Nakladatelství Paseka 2021, 289 korun, 208 stran.

 

Právě se děje

Další zprávy