Proč nezjednodušit příčestí minulé jako Slováci?

Kodifikátoři slovenského jazyka sáhli v roce 1953 ke zjednodušení pravidel v případě příčestí minulého a píšou vždy -i-. Takže bez ohledu na to, zda jde o pány, ženy nebo stroje, tak vždy je správně dělali, vyráběli… To Češi se na shodě přísudku s podmětem skutečně vyřádili. Zejména v případě několikanásobného podmětu, kdy psaní -li/-ly/-la závisí na tom, zda se zde nachází podstatné jméno rodu mužského životného, zda podmět předchází přísudku či naopak, popřípadě v jakém pořadí jsou jednotlivé složky podmětu vyjmenovány.

Lahůdkou jsou také věty jako Tři sestry vystoupily na koncertě či Rychlé šípy závodily, přičemž víme, že i Tři sestry i Rychlé šípy byli samí muži.

Nicméně odborník na didaktiku češtiny rozlišování příčestí minulého obhajuje, podle něj "výrazně usnadňuje bleskové pochopení smyslu výpovědi a odstraňuje nutnost zabývat se kontextem". Na to by se dalo namítat, že v mluvené formě se -i- a ypsilon u příčestí minulého také nerozlišuje a v chápání smyslu to nebrání.

"Při vší úctě k bratom Slovákom jsem přesvědčen, že se skutečně ochudili. Nedomyšlené direktivní zjednodušování jazyka nás zbavuje jazykové účelnosti, ale i rozmanitosti a funkčnosti," trvá na svém Kostečka.