Nešlo by zjednodušit psaní čárek?

Zapeklitým oříškem bývá také psaní čárek v souvětích. I kvůli nim padly ve školách miliony nedostatečných. Zvláště zrádné je rozlišovat, zda ve větě nebo souvětí se spojkami 'a' popřípadě 'nebo' jde o poměr slučovací  (pak se čárka nepíše) či vylučovací (pak se čárka píše). Potřebujeme takto složitá pravidla rodného jazyka?

"Čárky ve vztahu vylučovacím či odporovacím vyjadřují jemněji a přesněji vztahy mezi slovy ve větě, a zpřesňují tedy i význam celé věty či souvětí, v důsledku pak celého textu," hájí jejich funkci lingvista. (Například ve výpovědi Když byla malá, nic nenasvědčovalo tomu, že bude jednou operní pěvkyně. Její bratr při každé příležitosti zpíval, a ona jen poslouchala." by byl bez čárky před "a" zjevný nesoulad mezi oběma tvrzeními.)

Varuje také před stovkami modelů věty a souvětí, kdy čárka má v psaném textu funkci významotvornou. "Znám případy, kdy v odborném textu rozhodovala o klíčové myšlence, v právnickém pak může mít napsání či nenapsání čárky fatální následky, protože soud se neptá, co autor smlouvy mínil, ale co napsal!"