Ve čtrnácti chce projet celou Evropu. Chlapec z Jesenicka míří do Guinnessovy knihy rekordů

Když člověk poslouchá čtrnáctiletého Dominika Petra, studenta nižšího stupně gymnázia z Jesenicka, snadno nabude dojmu, že mluví s mnohem starším, ostříleným cestovatelem.

„Tento rok zatím plánuji Velkou Británii, Irsko, Dánsko, Švédsko a Norsko. Finální potom budou Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Itálie, San Marino, Vatikán a potom ještě Island,“ vyjmenovává bez zaváhání. Všechny cesty si dopředu detailně plánuje. Jelikož nechce zameškat školu, cesty chystá především na prázdniny. „V posledních letech jsem byl ze dvou měsíců doma týden a zbytek jsem cestoval,“ vysvětluje.

Související

30 fotografiíProhlédnout si 30 fotografií

Z nemocnice do divočiny. Radiolog přešel Evropu pěšky, trvalo mu to sedm měsíců

Mladičký cestovatel má opravdu napilno. Všech 50 evropských států chce navštívit ještě před svými šestnáctými narozeninami. „Minimální věk pro registraci do Guinnessovy knihy rekordů je 16 let, takže bych rád ukončil cestu poslední zemí, Českem, a žádost o rekord odeslal v den svých 16. narozenin. Myslím, že mě pak nikdo nepředběhne,“ říká. Současným držitelem rekordu z roku 2023 jsou totiž norská dvojčata, kterým se podařilo navštívit všechny evropské země v 17 letech a 133 dnech.

Jak na jeho plán reagovali rodiče? Zpočátku s obavami. I tak ho ale podporovali. A dělají to dodnes. „Když jsem na cestách, každý večer jim volám, jakmile se ubytuji. Píšeme si a mají moji polohu v telefonu,“ přibližuje Dominik. Některé cesty mu zatím nepovolili. „Zakázali mi Ukrajinu, chtěl jsem jet do Užhorodu. Obecně do nebezpečnějších zemí zatím nesmím. Do těch chtějí jet naši se mnou třeba za rok.“

Poprvé sám autobusem v pěti letech

Původně přitom Dominika žádné rekordy nelákaly. „Chtěl jsem hodně zemí navštívit samostatně. Pak jsem si o rekordu přečetl a řekl jsem si: počkat, to bych mohl porazit.“ Dnes má za sebou už 23 států, včetně některých opravdu dlouhých výprav. Nejdelší z cest, kterou podnikl zcela sám, směřovala do Portugalska. Trvala celý měsíc a po cestě Dominik navštívil Německo, Nizozemsko, Belgii, Lucembursko, Francii, Monacké knížectví, Andorru, Španělsko, Portugalsko a Gibraltar. Zatím se všude domluvil anglicky, a jak sám říká, „vždycky jsem se dostal, kam jsem chtěl.“ 

Sólo cestování pro něj přitom není žádná novinka. Poprvé si ho vyzkoušel už v pěti letech, tehdy ještě autobusem mezi vesnicemi. Rodiče měli situaci pod kontrolou: z dálky ho vždycky sledoval „tajný dozor“. Když později začal jezdit vlakem mezi městy, rodiče ho vždycky vysadili na nádraží a babička si ho vyzvedla v cílové stanici.

Zobrazit
14 fotografií

První samostatná cesta do zahraničí přišla loni v létě. Prvním milníkem byl Kypr, kde Dominik dnes střídavě žije a v Limassolu i paralelně studuje. „Sám jsem pak jel na Slovensko začátkem července,“ popisuje. A jak tehdy 13letý dobrodruh mnohahodinovou cestu vnímal? „Super, byl jsem rád, že mám pocit volnosti a že si mohu ten den zorganizovat, jak chci,“ popisuje.

Na cestování si vydělává IT opravami

Dominik je velkým fanouškem železnice a většinu zemí chce proto projet vlakem. „Po celé Evropě se vlakem jezdí suprově,“ říká nadšeně. Už nyní proto aktivně buduje svůj technologický a dopravní projekt NEXIS Rail, na který by v dospělosti rád navázal vlastní dopravní firmou.

Cestování ale není levné. Náklady na dopravu mu proto pomáhají pokrýt nejrůznější sponzoři. Na jídlo pak přispívají rodiče. On sám se snaží také něco pokrýt. „Pomáhám lidem na Jesenicku s počítači,“ vysvětluje a jeho příběh tím získává další rozměr. Zaměřuje se především na softwarové instalace a řešení problémů v rámci systému.

Ostatně, počítačům se věnuje už od roku 2021, kdy si v pouhých devíti letech vydělal na svůj první notebook prodejem zmrzliny a novin. „Koupil jsem si ho, naučil se na něm a pak mi došlo, že bych mohl začít lidem pomáhat.“

Související

Půlku života strávili v karavanu, je to pro ně domov. Rodiče je vzali kolem světa

Samostatnost i komplikace na cestách

Dominikovo vyprávění občas připomíná dobrodružný film. I když s sebou vozí potvrzení od rodičů a ve většině evropských zemí může nezletilý cestovat sám, potížím se nevyhnul. „Ve Španělsku mi bylo teprve třináct a na jejich železnici může člověk cestovat sám až od čtrnácti. Když na mě v cíli ve Španělsku čekala policie, bral jsem to s klidem. Hodinu jsme to řešili, ale byl jsem ready. Měl jsem všechna potvrzení a nenechal se rozhodit,“ vzpomíná.

Podobnou zkušenost zažil už dříve: když vyrazil v sedmi letech poprvé do Prahy, kde ho měl vyzvednout příbuzný, průvodčí chtěl kontakt na rodiče, aby ověřil, že chlapec neutíká z domova.

Nyní Dominikovi zbývá navštívit ještě polovinu Evropy. Pokud se mu plán podaří, jeho jméno se může už za dva roky objevit v rekordních tabulkách – a příběh kluka z Jeseníků může inspirovat další mladé cestovatele. „Ostatním mladým lidem bych chtěl poradit, že jestli mají nějaký sen, ať si za ním určitě jdou. Ale samozřejmě do té míry, do které jim to rodiče dovolí,“ doplňuje.

Video: Trabantem tam a zase zpět, tak se jmenuje závěrečný film pojednávající o dobrodružstvích žlutých trabantů na cestách kolem světa.

Zdroj: autorský text