Jen pro pořádek, abyste Martina Dědka nepodezřívali z nějaké lehkovážnosti: když jsme mířili ke včelám, nabídl nám novinářům a fotografům ochranné kukly. A také nás varoval, že to může být nebezpečné, pokud někdo z nás trpí alergií na včelí bodnutí. "Dnes jsou včely klidné a neměly by si vás všímat, ale to, že nedostanete žihadlo, vám samozřejmě zaručit nemohu," vysvětlil.
Když jsme přicházeli k boudě s nářadím a včelařskými pomůckami, vevnitř i kolem poletovalo mračno včel. Martin Dědek vešel mezi ně jen tak nalehko a já jsem měl na chvíli pocit, že se to bez spousty bodnutí prostě nemůže obejít. Jenže ony si ho skutečně vůbec nevšímaly. A tak jsme se po chvíli osmělili i my. Vejít jen tak mezi létající včely je zvláštní pocit. Sám bych se do takového dobrodružství nepustil, ale tady to prostě šlo. Bez velkého strachu.
Kamarádi ze skal mu nevěřili, že to myslí vážně
Martin Dědek je jedním z více než padesáti tisíc včelařů, registrovaných v České republice. Je to vzhledem k rozloze naší země obrovský počet, který nás řadí na světovou špičku.
"V rodině jsme žádného včelaře neměli, začal jsem s tím sám. Prostě mě to lákalo. Nakoupil jsem si knížky, sháněl informace a kamarádi mi nevěřili, že se do toho skutečně pustím," říká Dědek, kterého jeho přátelé do té doby znali spíše jako cestovatele a lezce po skalách. Že to myslí vážně, jim došlo, když si koupil první úly. Začínal se čtyřmi včelstvy, teď jich má obvykle deset až dvanáct. Je to jen malá kapka v moři, v České republice je momentálně přes půl milionu včelstev.
Včelaření není hobby, je to diagnóza
Martin Dědek má penzion v Mladostově a včelaření není jeho zdroj obživy, ale hlavně radost. "V tom rozměru, ve kterém to dělám, je to spíš taková diagnóza. Třicet let lezu po skalách, ale když v nich potkám kamaráda, který včelaří ve větším než já, všechny skály jsou zapomenuty. Hned začneme řešit včely. Dokážeme se o tom bavit hodiny," vypráví.
Deset až dvanáct včelstev mu stačí. "Je to tak akorát, víc už bych nezvládal," říká muž, který kromě péče o penzion dělá také realitního makléře. "Včelařím deset let, ale pořád se považuji za začátečníka. Je to běh na dlouhou trať," vysvětluje. Na pokročilejší úroveň je podle něj potřeba tak patnáct let a po dvaceti "můžete říct, že už včelaříte nějakou dobu". Za rok vyprodukuje obvykle něco přes dvě stě kilogramů medu, čímž se řadí k "malým včelařům".
Tekutý med je spíš podezřelý, než skvělý
Když se bavíme o medu, Martin Dědek nás ujišťuje, že jde o téměř zázračnou věc. "Je jediná potravina, která obsahuje všechny látky potřebné k udržení života, včetně enzymů, vitamínů, minerálů a vody. Stačí lžička medu na den, abyste udrželi metabolismus svého těla při životě. Med tělu dodá úplně všechno."
Bere do ruky sklenice s medem a snaží se vyvrátit přesvědčení mnoha lidí, že nejlepší med je ten tekutý a s tím "ztvrdlým" že je něco špatně. "Ve skutečnosti je to spíš naopak," vysvětluje. "Správný med vydrží v tekutém stavu jen několik dní, pak začne krystalizovat. Jakmile nekrystalizuje, může to být známka toho, že s ním někdo manipuloval," říká. Existují výjimky, jako třeba u nás akátový med, který vydrží tekutý dlouho. Jenže jsou vzácné.
"Pokud si chcete koupit skutečný med, doporučuji zajít pro něj ke včelaři. U něj máte mnohem větší jistotu, že jde o poctivý přírodní produkt, než při koupi v supermarketu," radí. Špatný med, který si ovšem to označení nezaslouží, může třeba zkvasit (to když obsahuje více než maximálně povolených 19 procent vody).
O dýmu, požárech a žihadle mezi oči
"Víte, čeho se včely tisíce let bojí?" ptá se Martin Dědek, když před cestou k úlům začíná zapalovat dýmák. Jsou to v podstatě dvě věci. Lesní požáry a medvědi, kteří jim v přírodě kradou med.
Té první věci se dá využít. "Když jdete ke včelám, dýmák vám pomůže, aby se zklidnily," říká včelař a hned to předvádí. Pošle trochu dýmu nad otevřený úl a včely okamžitě mizí uvnitř. Nabírají zásoby a začnou se připravovat na blížící se pohromu. Dědek však s dýmákem za okamžik končí, dnes to není potřeba.
A pokud jde o medvědy? "Když včely mají opravdu útočnou, tak během pikosekundy útočí mezi oči. Právě tam má totiž medvěd slabší vrstvu srsti a žihadlo je v tom místě opravdu účinné," vypráví Dědek.
Rada babiček platí: Nehýbejte se
Na otázku, jestli platí rada našich babiček, že mezi včelami nemáte dělat prudké pohyby, pokyvuje hlavou. "Někdy jsou včely v klidu a jindy vás u sebe prostě nechtějí. Těžko se to odhaduje, záleží na spoustě okolností a někdy jsou na tom tak, že si řeknu: raději tam dnes nejdu," vysvětluje. Každopádně se vyplatí zůstat v klidu. "Když je to nutné, chvíli si sednu, dělám, že tam nejsem, a hodím si vlasy dopředu přes obličej, aby mi do něj nelítaly," popisuje svůj přístup.
Kupodivu, když se včely rojí, vypadá to hrozivěji, než podle něj to ve skutečnosti je. "Rojová včelstva neútočí, mají úplně jiné starosti. Hledají dutinu, dok které by se včelstvo mohlo přestěhovat," říká Dědek.
Nechtějte být pilní jako včely, upracují se k smrti
Pak Martin Dědek hledá v úle královnu. "Tahle je jako Houdini, umí jen tak zmizet a pak se zase objevit," rozčiluje se, když se mu to hned nedaří. Probíráme taky život trubců, kterým se z úlu nechce ven, a samozřejmě i dělnic.
Ty napřed dělají "kariéru v úle": procházejí rolemi uklízeček, kojiček, krmiček, stavitelek a strážkyň. Pak vyletí ven jako dělnice. V sezoně se pak za pár týdnů upracují k smrti. A není to vůbec nepochopitelné.
"Na to, aby vytvořily kilo medu, musí v součtu uletět tolik, že by to stačilo na několik obletů zeměkoule. Musí navštívit kolem čtyř milionů květů. Jedna včela vytvoří za svůj život jen asi devět gramů medu. Vezmete si, kolik je za jednou sklenicí práce," vypočítává Martin Dědek.
Sláva českého medu, od praotce až po whiskey
Češi milovali med od pradávna. Když praotec vystoupil na Říp, podle legend pronesl: "To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!" Med se skrývá za tím starobylým slovem strdí. Dnes je vyhlášený svou kvalitou a podle statistik patříme k "nejzavčelenějším" zemím na světě. Vysoká jakost je dána i tím, že je tady mnoho malých včelařů jako Martin Dědek, kteří včelaří s láskou, a ne jen kvůli byznysu.
V moderní době se dobrá pověst českého medu odráží kromě jiného i v tom, že si ho pro jeho kvalitu a chuť vybrali v irské palírně v Tullamore pro svou "medovou whiskey" Tullamore Dew Honey. "U nás byli trochu naštvaní, že jsme nepoužili irský med," řekl v jednom z rozhovorů světový ambasador palírny Kevin Pigott. "My se jim omlouváme a říkáme, že ten český byl prostě nejlepší, k naší whiskey nejlépe chuťově sedí."
A ještě o včelách na střechách
S vůní medové whiskey, která visí nad venkovními stoly u penzionu Martina Dědka, se dostáváme i dalšímu modernímu tématu, a tím jsou městské včely na střechách. "Je to cool, in a trendy, hezky se to fotí, ale když máte jen jedno včelstvo, není to opravdové včelaření," vysvětluje svůj pohled na věc Dědek. Hned ale dodává, že městské včelaření je podle něj skvělá věc. "Městské včely produkují kvalitní med, a navíc díky tomu lidé více uvažují o přírodě a o napojení na ni," říká. A jak se shodneme, propojení s přírodou a ohled na ni jsou důležité - a společné pro všechny poctivé včelaře.
