Rodiče mohou být klidnější. Když jejich děti hrají počítačové hry, neznamená to, že se z nich stanou násilníci. Dokázali to výzkumníci z Masarykovy univerzity v Brně. Podle vedoucího vědeckého týmu Lukase Blinka násilné hry nemůžou za skutečné násilí v ulicích. Pokud se někdo útoku dopustí, hra na to nemá vliv.
"Prokázalo se, že hra sama o sobě neumí navést děti ani dospělé k agresivnímu chování," uvádí Blinka. Vliv her testovali na 9500 hráčích. Prokázané jsou jen krátkodobé sklony k agresi bezprostředně po dohrání hry - známá jsou například videa, jak rozzuřené dítě rozbíjí klávesnici o stůl.
Ani deset hodin hraní denně neznamená závislost
Vědci se věnovali také závislosti na hraní a ukázala se další překvapivá věc. Skutečně závislých hráčů je v populaci minimum. "Z těch necelých deseti tisíců hráčů jich byly závislé jen jednotky procent, to znamená, že v populaci jich jsou jen promile," říká Blinka.
Nezáleží přitom, kolik času u klávesnice a monitoru člověk stráví. Ani pokud hraje deset hodin denně, nemusí být závislý. Proč to tedy dělá? "To je jednoduché, ve hře se můžou realizovat, baví je to, na síti mají kamarády, celou herní komunitu," vysvětluje Blinka.
Hledají se "herní závisláci":
Psychologové budou ve zkoumání náruživých hráčů pokračovat. Proto hledají takové, jimž jejich koníček už přerostl přes hlavu a chtějí se léčit, případně se už léčí. Protože závislost na hrách zřejmě přibude jako nová psychiatrická diagnóza, chtějí výzkumníci svou prací pomoci nejen závislým hráčům samotným, ale i terapeutům, kteří teprve hledají vhodné způsoby léčby. Zájemci o účast v další fázi výzkumu se mohou hlásit na e-mailu [email protected].
"Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat," doplnil.
Hry tedy nejsou zdaleka tak nebezpečné, jak se jim přisuzuje. Jsou často kritizované, ale hlavně proto, že jsou nové. "Nikdo už tolik neřeší, že někdo deset hodin denně sleduje televizi. Přitom užitek z obou činností může být stejně malý," připomíná Blinka.
Upozorňuje ale, že to neplatí u dětí. Tam se ani sklony k závislosti měřit nedají, protože se jim teprve utváří nervový systém. Je jasné, že i kdyby nebyly závislé, časté hraní her jim způsobuje jiné potíže. "Pokud sedí deset hodin denně u počítače dítě, je to samozřejmě špatně pro jeho fyziologický vývoj, může mít pak problémy se socializací a komunikací s vrstevníky," říká Blinka.
Odborníci ale zároveň upozorňují, že pokud někdo skutečně závislý je, může být léčba takového člověka složitější, protože se jedná o nový a specifický jev. Závislost na hrách zřejmě přibude jako nová psychiatrická diagnóza, proto chtějí výzkumníci ve sledování chování hráčů pokračovat. Shánějí zájemce, kteří mají dojem, že už jim hraní přerostlo přes hlavu, a chtěli by se výzkumu zúčastnit.
