"Když k nám do restaurace přijdou Ujguři, chtějí laghman," popisuje jeden z bratrů, jejichž podnik funguje v historickém centru jihočeského Tábora už šestým rokem. Podle něj je laghman, tradiční pokrm z nudlí, zeleniny a masa, pro Ujgury něco podobného jako pro Čechy svíčková. "Když jsme byli malí, bylo to pro nás sváteční jídlo, vařilo se vždycky při rodinných setkáních. Maminka připravovala nudle, otec směs a všichni společně jsme pak seděli kolem stolu a jedli, takže je to zároveň i taková chuť našeho dětství," vzpomínají bratři.
Rafkat a Rizajdin se narodili v Kazachstánu, do Čech se společně s rodiči přestěhovali před více než dvaceti lety. Na otázku, jaké chutě a suroviny jsou pro jejich kulturu tradiční, nemají jednoduchou odpověď. "Záleží na tom, kde vyrůstáte, protože skladba surovin tomu vždycky bude přizpůsobená. Když k nám přijdou Ujguři z Kazachstánu nebo z Kyrgyzstánu, tak jsou si tak nějak na 95 procent jistí, že dostanou, co chtějí, protože ty chutě z domova znají. U Ujgurů z Číny už se to ale bude lišit, tam budou suroviny a třeba koření jiné," vysvětluje starší z bratrů Rafkat.
Kvalita je víc než kvantita
V základu ale podle něj jsou vždy nudle a hlavně těsto. "My bychom nejraději všechno zabalili do těsta. Zelenina v těstíčku, maso v těstíčku, všechno," smějí se oba bratři. Koneckonců, jestli si ve svém podniku na něčem skutečně zakládají, je to právě těsto a nudle, které každý den vlastnoručně připravují. "Ze začátku, když jsme restauraci otevřeli, tu s námi byli často rodiče a hodně nás tlačili, abychom všechno dělali tak, jak se to má dělat," popisuje mladší z bratrů Rizajdin a dodává, že lásku k jídlu a vaření mají zejména díky rodičům.
Za šest let fungování podniku si vyzkoušeli různé koncepty, zkraje chtěli zákazníkům nabídnout co možná nejvíce jídel, postupem času ale dali před kvantitou přednost kvalitě. "Někomu může připadat divné, že máme na menu málo jídel. Myslím ale, že právě to nám dovoluje se maximálně soustředit, aby nudle i masová směs chutnaly přesně tak, jak chutnat mají," říká Rizajdin. Koncept jídel, která si zákazníci mohou pro lepší představu na jídelním lístku prohlédnout na fotografii, pak opět vychází z tradic rodiny Muchammetových.
"Při rodinných sešlostech, třeba jednou za měsíc, se vařil laghman. Tím, že se to nedělalo tak často, jsme na to jako děti měli samozřejmě zase chuť hned další den, tak táta vzal všechno, co z předchozího dne zbylo, osmažil to na pánvi, a tak vzniklo boso, tedy restované nudle se směsí. Někdy se zase stalo, že třeba zbyla jenom směs masa a zeleniny, a tak se dovařila rýže a byl z toho ganfan," popisují bratři jednotlivá jídla na menu svého podniku.
"Život je krátký, pojďme ho žít."
Bratry v jejich kulinářském počínání nezastavila ani rozdílná nabídka surovin v Česku, než na jakou byli zvyklí v rodném Kazachstánu, kde má třeba konzumace skopového masa podstatně větší tradici než v tuzemsku.
"Samozřejmě jsme párkrát zkusili porazit ovci i tady, když přijeli nějací gurmáni a říkali: 'Hej, vy jste tady ti Ujgurové, tak jsme to přijeli ochutnat.' V restauraci ale používáme jenom výběrové hovězí, konkrétně roštěnec," vysvětluje Rizajdin, kterého vzápětí doplňuje starší bratr s tím, že v Kazachstánu se oproti Česku chovají jiná plemena ovcí, což má na chuť masa také vliv. "Ovce v Kazachstánu mají takzvaný kurďuk, to je ovčí lůj, který je velmi chutný," vysvětluje.
Oba bratři, Rafkat i Rizajdin, jsou kromě úspěšných podnikatelů, dobrých kuchařů, nadšených tanečníků a DJů i příslušníky etnika, jehož majoritní část dnes žije v Číně v provincii Sin-ťiang a kde podle OSN dochází ze strany čínského režimu k porušování lidských práv skrze věznění Ujgurů v internačních táborech. Když nakonec přijde řeč i na tohle téma, Rafkat ke stolu, u něhož sedíme, přináší bakalářskou práci v modrých deskách.
Na deskách stojí jméno třetího ze sourozenců Muchammetových Rachmatully a nadpis Dehumanizace Ujgurů v Čínské lidové republice. "Samozřejmě že je to pro nás téma, zároveň se snažíme dělat, co můžeme. My chceme světu ukázat ujgurskou kulturu skrz naši kuchyni. Doma jsme vždycky říkali: Život je krátký, pojďme ho žít s radostí a pozitivními myšlenkami. A pojďme ho žít v plné síle," shodují se bratři.
