Krajina nad jihomoravskými Hustopečemi zatím ještě podřimuje. To ale neplatí o kopci nad městem, který září bílými a narůžovělými květy. Poslové blížícího se jara konečně vykvetli. Letos o něco dřív než obvykle.
Odhaduje se, že rod mandloní (Prunus dulcis) pochází z oblasti západní Asie, kde je původní obyvatelé před asi pěti tisíci lety i vyšlechtili. To nicméně znamená, že jako samotný rod existuje mnohem déle. Postupem tisíciletí lidé přenesli mandloně také do oblasti Středomoří, kde se dodnes hojně pěstují.
Původní odrůdy mandlí byly navíc hořké - tedy nejen nejedlé, ale dokonce i jedovaté kvůli obsahu kyanidu. Jen několik takových kousků dokáže otrávit dospělého člověka. Důvod smrtícího obranného mechanismu je zcela prostý, mandloně se tím snažily ochránit svá semena, a tedy i nové generace. Dnes už se ale takové mandle vyskytují jen planě, ekonomicky se využívají domestikované sladké mandle, které jsou pro požití naprosto bezpečné. Jedna ze studií ukazuje, jak před tisíci lety došlo k mutaci, která z mandlí odstranila jedovaté sloučeniny, a umožnila tak jejich šlechtění farmáři.
Do českých zemí se mandle od pradávna dovážely. Přesto se s jejich pěstováním začalo na území jižní Moravy už v 17. století a rozšířily se také v Českém středohoří a Polabí. Podmínky pro konvenční hospodaření tam pro ně nebyly tak uzpůsobené, jako tomu bylo v jižních částech Evropy. I tak tam ale dokázaly prosperovat, a ještě ve druhé polovině 19. století mandloně rostly dokonce i v centru Brna.
Sladký sen o samostatnosti
Podmínek se rozhodla využít někdejší komunistická vláda po druhé světové válce. Tehdy se do socialistického Československa dováželo na tři sta vagonů mandlí ročně, a tak si politická garnitura spočítala, že než aby je importovala ze Západu a potažmo i z jihoevropských zemí jako Španělsko, Itálie nebo Řecko, bude lepší se osamostatnit a produkovat mandle na vlastním území.
Hustopeče si komunisté vybrali z několika důvodů. Jednak tomu nahrává zdejší klima - krátká zima a dlouhé léto. Suché hustopečské kopce se navíc podobají oblasti mediteránu a leží v nízké nadmořské výšce. Svou roli hrála i skutečnost, že pro sady, kde se mělo pěstovat na několik desítek tisíc stromů, byly potřeba rozlehlé plochy. Hustopeče se tak nabízely, protože zde po poválečném odsunu Němců zůstalo mnoho pozemků ladem.
První výsadba, která zahrnovala na tři tisíce stromů, šla do země roku 1949, v následujících letech se sadily další tisíce mandloní. "Zprvu se na zkoušku vysadilo několik kultivarů a sledovala se jejich výnosnost i životaschopnost. Sadaři byli první roky nezkušení, odrůdy se učili šlechtit," vysvětluje Jana Hrádková, vedoucí marketingu města Hustopeče. Dodává, že nejvíce mandlí se urodilo v roce 1967, kdy sběrači sklidili až šest tisíc tun.
V sadech se vystřídalo několik různých kultivarů, původně zde dominovala odrůda Rakvická. V jednom ze dvou zbývajících sadů jsou původní stromy odrůdy Zora. Z této odrůdy pochází i novější přilehlá výsadba a na jejím šlechtění se podílela Zahradnická fakulta MENDELU v Lednici. Proto dostala jméno Husle (zkratka pro Hustopeče-Lednice).
U prvotní sadby se však nehlídaly vzdálenosti mezi stromy a jejich rozmístění po vrstevnici. Proto na svazích docházelo ke splavování půdy, což ovlivňovalo kvalitu stromů i mandlí. Za dobu existence sadů se vysadilo na 50 tisíc mandloní, což dokázalo pokrýt spotřebu celého někdejšího Československa. Jana Hrádková má ovšem střízlivější odhad. "Sice se mohlo několik desítek tisíc stromů vysadit, podle mých informací však v době největšího rozkvětu - v 60. letech - bylo v sadech asi 17 tisíc stromů," říká s odvoláním na pamětníky, kteří v sadech pracovali.
Jádra plodů se nejvíce zpracovávala v čokoládovně Zora, která i sady vlastnila. Po revoluci sady odkoupil potravinářský gigant Nestlé. Tehdy už ale mandloně ustupovaly perspektivnějším meruňkám, které jsou pro kraj typičtější. Firmě Nestlé se zbývající sady ekonomicky nevyplatily udržovat, a tak začala mandle dovážet opět z jihoevropských zemí. Dlouhé roky se tak o zbývající dva malé sady nikdo nestaral, navrch začaly mít náletové dřeviny.
Radnici měst Hustopeče se nicméně před 15 lety podařilo sady odkoupit a obnovit někdejší krásu, která každým rokem vykvétá časněji než všechny ostatní dřeviny v okolí. V roce 2012 se navíc vybudovala na okraji sadu rozhledna vysoká 17 metrů, s výhledem na více než 1300 mandloní i na daleké okolí. V dohledu jsou i Pálavské vrchy.
Kraj mandlí a meruněk
Mandloně se ostatně nenacházejí jen zde na kopci. Návštěvníci vzpomínají na časy, kdy lidé měli na svých pozemcích vedle ořešáků i mandloně, které jsou občas k vidění dodnes. Stromy podle Hrádkové vysazují i okolní města jako Mikulov či Benátky nad Jizerou. Mandloně jsou dokonce k vidění také v Petřínských sadech v Praze.
Sběr zralých mandlí je v hustopečských sadech povolen, zakazuje se však jejich setřásání a trhání rozkvetlých větví, protože se tím mohou stromy poškodit. "Po brzké jarní údržbě kvůli tomu necháváme ležet větve na zemi, a tak si lidé mohou volně poházené větve odnést," vysvětluje Ivan Chrastina, který má v Hustopečích na starost údržbu mandloní. Jak spolu s Hrádkovou vysvětluje, hustopečské mandle zrají koncem srpna až začátkem září. "Vydrží toho ale hodně, na Vánoce jsme tady ještě nějaké plody našli a byly výborné," pochvaluje si Hrádková.
Vrcholem jarní sezony jsou Slavnosti mandloní, které se v Hustopečích letos konají o víkendu 22. až 24. března. Vzhledem k tomu, že mandloně letos vykvetly brzy, je možné, že v té době už budou odkvétat. Zářivé podívané se ale návštěvníci jistě dočkají, hned po mandloních totiž začnou kvést meruňky, kterých je kolem také požehnané množství. "Snad nepřijdou mrazíky," doufá Ivan Chrastina.
