Tragická smrt horolezkyně Kláry Kolouchové na Nanga Parbat zasáhla veřejnost. Zároveň však připomíná i bolestivou historii českého a československého horolezectví. Vysokohorské lezení si od expedice v Peru roku 1970 až po současnost vyžádalo desítky obětí mezi ostřílenými milovníky hor. Připomeňte si vybrané příběhy odvážných horolezců, kteří zaplatili nejvyšší cenu za svou vášeň.
Československá čtveřice na Everestu
Schubert nebyl jediný, kdo chtěl přepsat dějiny. O to samé se na podzim roku 1988 pokoušeli i Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško a Jozef Just. Slovenští horolezci ještě v dobách společného státu chtěli vystoupit na Mount Everest alpským stylem přes jihozápadní stěnu, takzvanou Boningtonovou cestou. Což je velmi obtížná trasa i s kyslíkem a asistencí šerpů, fixních lan. Její největší nevýhodou ale bylo, že přes skalnatý pás to šlo jen nahoru, vrátit se tudy nedalo.
17. října 1988 dosáhli všichni čtyři Jižního vrcholu, Jozef Just vystoupil i na hlavní vrchol Everestu - jenže triumf byl zároveň začátkem tragédie. Při sestupu horolezce zastihla větrná smršť a sněhové peklo je připravilo o síly, orientaci a nakonec i o život. Těla dobrodruhů nebyla nikdy nalezena, ale jejich příběh přežil.
Nehledali slávu, ale hranici lidských možností - a našli ji vysoko v oblacích, odkud se však už nevrátili.