Na svém blogu Silaintrovertu.cz máte článek, jehož titulek říká, že být introvertem je skvělé. Proč si to myslíte?
Myslím, že je na čase, aby si nejen introverti všimli, že introvertní nastavení má spoustu výhod. Jsou to lidé přemýšliví, vytrvalí, empatičtí, mají předpoklady dosáhnout toho, co si usmyslí. Osobně pracuji s velmi úspěšnými lidmi, kteří jsou introverti. Jen možná nemají potřebu hlásat do světa, že jsou úspěšní.
Už jen podle Instagramu je jasné, že kdo se rád ukazuje a mluví, si víc vydělá. Není vše jen o penězích, ale určitě víte, kam tím mířím…
Nevím o tom, že by si extroverti víc vydělali, možná v nějaké sféře, ale ne celkově na trhu. V IT a jiných oblastech mají introverti s ohledem na své přirozené nastavení větší možnosti. Dál mě napadají akciové trhy, kde to také není o ukazování a mluvení. A takových oborů je určitě víc. Celkově mi přijde, že naše společnost introverty neoceňuje dostatečně. Je potřeba začít měnit názor, že být introvert je nějaké méně hodnotné. Není. Je to jen jiné. Má to spoustu výhod a nevýhod - stejně jako extrovertní nastavení.
Kolik je vlastně introvertů v populaci?
Vím o dvou zdrojích, jeden říká, že je introvertů třetina. V druhém stojí, že je jich 30-50 procent. Tedy mi dává smysl, že zhruba třetina lidí jsou introverti. A to je poměrně vysoké číslo. Introvertně nastavení lidé si častokrát připadají osamocení, přitom data ukazují, že jich rozhodně není málo.
Jsou lidé, kteří jsou někde mezi? Jak se to projevuje? Třeba tak, že jim nevadí být ve společnosti, ale pak jsou i rádi sami?
Ano, říká se jim centroverti, nebo ambiverti. Chápu je tak, že můžou čerpat z obou nastavení. Rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jakým způsobem dočerpává energii. Introverti o samotě, extroverti mezi lidmi. Tedy lidé, co jsou uprostřed, můžou obojí. I introverti můžou být rádi ve společnosti, jen pak potřebují čas na dočerpání energie o samotě. Není to tak, že by se introverti společnosti vyhýbali, i když je časté, že příliš velké společnosti nevyhledávají.
Někomu je v ústraní dobře
Introverti často čelí stereotypům a předsudkům…
Ano, těch předsudků je spousta. Například, že když je někdo plachý, znamená to, že je introvert. Tak to ale nemusí být. Plachost je obava z kontaktu s cizími lidmi, která se může projevit i u extrovertů. Také se introvertům stává, že se musejí obhajovat, že nemají psychické potíže. Když se někdo straní, nemusí to být otázka psychiky. Některým lidem je tak prostě dobře.
Co se o introvertech neví, ale mělo by?
Jejich potřeba nezávislosti je zároveň zdrojem jejich síly. Nepotřebují vždy druhé, aby se zabavili. Vystačí si sami se sebou a se svými zájmy.
Jsem spíše introvertní, ale ráda bych to změnila, protože mi to škodí v práci. Je to vůbec možné, nebo to pro mě bude trápení, protože budu muset extroverzi předstírat?
Není potřeba extroverzi předstírat. V podstatě to ani nejde. Pokud dočerpáváte energii o samotě, nemůžete se přeonačit na to, abyste se dobíjela mezi lidmi. Ostatní věci jsou dovednosti a jako kterékoliv jiné dovednosti se je můžete naučit, pokud opravdu budete chtít. Introverti jsou moderátoři, herci, úspěšní obchodníci. Tohle je další ze stereotypů, se kterým se musejí introverti vyrovnávat. Ano, komunikace jde lépe extrovertům, mají to ve své přirozenosti. Introverti také dokážou skvěle komunikovat, přitom v souladu se svým introvertním nastavením. Mám to ověřené teď už na stovkách lidí.
Jak se může introvert naučit lépe komunikovat a prezentovat své nápady před ostatními?
Introvert se potřebuje naučit překonat strach z kritického hodnocení. Je dobré si uvědomit, kde tento strach vzniknul. Obvykle to bývá v dětství či v mládí, kdy je svým okolím nucen do kontaktu s druhými, v momentech, kdy se na to zrovna necítí. A tímto nucením dostává zprávu, že je s ním něco špatně. A pak to s ním jde dál i do dospělého života.
Je také důležité říct, že v mozku introverta ujde myšlenka delší dráhu. Proto nejsou introverti schopni okamžitě reagovat na otázky a není to jejich chyba. Potřebují si svoje odpovědi promyslet. Je dobré o tom vědět a vyjednat si delší čas na zformulování odpovědi.
Strach z kritického hodnocení
Nemůže být to, že o sobě člověk říká, že je introvert, i svým způsobem výmluva, aby nemusel chodit do nepříjemných situací a vystupovat z komfortní zóny?
Může být. Protože když se někdo chce posunout, posune se. A ano, je potřeba při tom jít za svojí komfortní zónu. Je to však postupný proces. Vždycky říkám, že když to bude o půl procenta denně, člověk se v nových situacích "zabydlí", ujistí se, že mu nic závažného nehrozí. A když půjde dlouho o půl procenta dopředu, za pár měsíců je to znatelný rozdíl. Důležité je po sobě nechtít hned velké výsledky. Je to krok za krokem. Někdy spíš krůček za krůčkem.
Jak mohou introverti nejlépe rozvinout svůj potenciál?
Tím, že se zbaví strachu z kritického hodnocení od druhých. Protože introverti mají tendence si toto zveličovat a stresují se tím, co většinou neexistuje. Když se naučí strach překonat, už jim nic nebrání v tom, aby byli úspěšní.
Je něco, co introvertům chybí? Narážím na průzkum, ze kterého vyplynulo, že by chtěli mít víc přátel…
Ano, introverti by rádi měli ve svém okruhu víc přátel, se kterými by mohli navázat hlubší vztahy. Povrchnost je nezajímá, rádi se baví o věcech do hloubky, potřebují, aby jim rozhovor dával smysl. Introverti jsou svým způsobem velmi společenští, jen se jejich společenskost projevuje jinak.
Co je tedy tou hlavní sílou introvertů?
Jejich snaha jít až na podstatu věci. To mi přijde velmi cenné. Introverti to zpravidla nevidí jako výhodu, protože je to pro ně přirozenost. Jejich bohatý vnitřní svět přináší nové nápady, vhledy, které jsou pro svět přínosné a užitečné. Je škoda, že se o nich bojí mluvit nahlas. Proto je zbavení se strachu z hodnocení jedním z klíčových kroků na cestě k úspěchu.
Jana Neuwerthová Šmýdová
- je mentorka a terapeutka
- věnuje se introvertům a jejich nastavení
- společně s kolektivem autorů připravuje blog silaintrovertu.cz
- je přední odbornicí na terapeutickou práci s lidmi s chronickým únavovým syndromem
