Úspěch seriálu Ulice? Zobrazuje běžný život, říká ředitelka

Zuzana Mocková Zuzana Mocková
5. 9. 2015 7:00
Seriál Ulice slaví deset let. Mohou si scénáristé dělat s postavami a dějem, co chtějí, a má vliv na směřování seriálu přání diváků? Přečtěte si rozhovor Aktuálně.cz s kreativní producentkou.
Foto: archiv TV Nova

Praha – "Nikdy nepřijímáme řešení na první dobrou, to by bylo vše moc jednoduché, prvoplánové a čitelné, Smrt je pro nás krajní řešení, ke kterému saháme s rozmyslem a s vědomím, že to je nevratné rozhodnutí," vysvětluje kreativní producentka televizního pořadu Ulice Silvia Klasová, jak se tvoří scénář jednoho z nejdéle trvajících seriálu v Česku.

Dva paralelně natáčející štáby, množství herců, režisérů a v současné době i kolem 22 píšících scénáristů. To vše stojí za jednou pražskou fiktivní ulicí s krámkem, kadeřnictvím, hospodou a firmou na výrobu hraček, která každý vysílací den přiláká kolem jednoho milionu diváků.

Proč si Češi oblíbili každodenní příběhy obyčejných lidí a může být Ulice opravdu nekonečným seriálem? Přečtěte si rozhovor s kreativní producentkou televize Nova k desátému výročí Ulice.

Aktuálně.cz: Seriál Ulice se na obrazovkách drží už deset let. V čem myslíte, že tkví její úspěch?

Silvia Klasová: Myslím, že diváci mají rádi příběhy, které stojí nohama na zemi a připomínají jim jejich každodenní život. Právě každodennost nejen ve smyslu vysílání, ale i tempa vyprávění příběhu a kopírování reality, je podle mě klíčová. Snažíme se, aby se divák v Ulici našel, aby se dokázal ztotožnit s některým z příběhů nebo postav a chtěl vědět, co s nimi bude. Aby se o ně bál, smál se s nimi, fandil jim nebo třeba na ně i chvíli nadával, když vidí, že se řítí tam, kam nemají.

Kromě skvělého a profesionálního štábu, který se na výrobě Ulice podílí, bych vyzvedla jednu hodně důležitou složku a tou jsou naši herci. Ulicí prošla veliká herecká jména a i dnes v ní hrají herecká esa všech generací. A i díky jejich skvělým hereckým výkonům je Ulice pořád uvěřitelná a oblíbená.

A.cz: Střídání herců chápu, ale je běžné, že se na jednom projektu střídá takové množství režisérů i scénáristů? Nekomplikuje to natáčení?

Ulice má za sebou už deset let existence, takže si myslím, že by spíš bylo divné a možná i nežádoucí, kdyby k žádné obměně nedocházelo. Jinak musím říct, že složení štábů, režisérů a taky například autorů dialogů je poměrně stabilní. Třeba co se týče režisérů, dlouhodobě spolupracujeme s těmi, kteří se v Ulici osvědčili. Každý z nich má na starosti natočení deseti dílů, pak ho vystřídá další. To zaručuje, že Ulice neustrne a bude pořád svěží díky rozličným režisérským rukopisům.

A.cz: V jednom rozhovoru se nechal Tomáš Baldýnský slyšet, že točit Ulici bylo náročné a komplikované. V čem je tvorba nekonečného seriálu tak jiná?

Ulice má svá specifika. Přeci jenom, je na obrazovce od pondělí do pátku, přibližně deset měsíců v roce. To je neuvěřitelné kvantum obsahu, který musíme vymyslet a natočit. A to samozřejmě při zachování kvality a se snahou dělat Ulici pořád lepší, nespokojit se jenom s tím, že se jí daří. Takže točíme až na krátkou vánoční a o něco delší pauzu přes léto paralelně ve dvou štábech. A to není jednoduché, hlavně pro plánování.

A.cz: Mají autoři seriálu volnou ruku? Mohou si dovolit popustit uzdu své kreativity?

Mohou, dokonce je to žádoucí. Ale ruku tak úplně volnou samozřejmě nemají, musí brát v úvahu spoustu finančních či produkčních omezení – což je někdy paradoxně přiměje k tvořivějšímu řešení situací.

A.cz: Kolik lidí vůbec za scénářem stojí?

U nás se scenáristé dělí na tým autorů dějových linek a tým autorů dialogů. Těch je aktuálně dohromady 22 i s dramaturgy, šéfautorem a šéfdramaturgem. Neplechu to nedělá, naopak, je to, myslím, k prospěchu věci, abychom zachovali pestrost příběhů i postav, a nesklouzli do jednobarevné nudy.

A.cz: Kritici tohoto televizního žánru poukazují na to, že si s ním scénáristé dle libosti hrají a upravují ho na úkor kvality. Kdy provádíte radikální změny a proč?

Neřekla bych, že to děláme dle libosti. Naopak, vždy diskutujeme a ze všech stran rozebíráme rozličné možnosti, které nám daný příběh a varianta jeho vývoje skýtá. Nikdy nepřijímáme řešení na první dobrou, to by bylo vše moc jednoduché, prvoplánové, čitelné. My v Ulici nechceme ani prvoplánovou předvídatelnost, ani samoúčelné atrakce. A to právě s jediným cílem – aby byla Ulice kvalitnější a zajímavější. Smrt je pro nás krajní řešení, ke kterému saháme s rozmyslem a s vědomím, že to je nevratné rozhodnutí.

Seriál Ulice

seriál Ulice
  • první díl se na televizních obrazovkách Novy objevil 5. září 2005
  • vysílá se každý všední den a seriál sleduje osudy obyvatel jedné pražské ulice
  • natáčí se převážně v ateliérech v Hostivaři v Praze
  • na režisérskou židli usedli během deseti let Dušan Klein, Otakar Kosek nebo Milan Růžička
  • na scénáři se kromě řady dalších jmen podílela i Irena Obermannová, Martin Šafránek nebo David Smoljak a Petra Uselová
  • hlavními hereckými hvězdami jsou Rudolf Hrušínský, Pavla Tomicová, Milena Steinmasslová, Jaroslava Obermaierová, Ljuba Krbová, Michaela Maurerová a další

A.cz: Seriál je divácky velmi úspěšný, přihlížíte při tvorbě scénáře i k přání diváka?

Hlas a názor diváků je pro nás ten nejpodstatnější, Ulici děláme pro ně, ne pro sebe. Tak třeba jsme Emu Toužimskou vrátili zpátky do rodiny Liškových. Mnohdy je to i tak, že přání diváků tušíme a chceme vyslyšet, ale snažíme se oddálit chvíli, kdy se to přání naplní – ne ve smyslu, že bychom děj uměle natahovali – ale právě proto, že nechceme mít předvídatelné příběhy, které nikoho nepřekvapí. Stejně jako v životě, i v Ulici je cesta k šťastnému konci dlážděná mnohými komplikacemi a zvraty.

A.cz: Ulice se prý natáčí v hostivařských ateliérech. Nic tedy v reálu nestojí? Ani samotná ulice?

Ale ona stojí i v reálu, je skutečně postavená, a to velice poctivě a věrně – i když v areálu ateliérů. Kromě natáčení v prostorech ateliérů točíme i v mnoha reálech, namátkově aktuálně ve skutečné nemocnici, ve škole, v různých skutečných bytech atd. Točili jsme už i v lázních, v kostele, na letišti. A třeba nedávno jsme byli v kempu u Máchova jezera a vyšli z toho moc povedené letní díly.

A.cz: Přijde Vám, že seriál může být opravdu nekonečný? Co ještě mohou autoři vymyslet nového?

Může, v to pevně věřím. Navíc když vidím to nasazení, se kterým ho všichni vymýšlí a realizují, tak jsem si jistá, že si diváky udrží. Ulice je jako život a jak všichni dobře víme, život pořád přináší něco nového.

A.cz: Co plánujete na další sezóny? Neprozradíte něco o nových hercích, zvratech atd.?

Jedenáctou sezonou vstupujeme do další dekády Ulice. Pro diváky, kteří volali po postavách z minulosti, jsme připravili návrat oblíbené kadeřnice Digi, která se do Ulice vrátila za tragických okolností. S pomocí přátel si teď bude muset zařídit zbrusu nový život, do kterého jí ale už brzy vstoupí bývalý manžel a kriminálník Tony, který si na ni pořád myslí.

Už brzy porodí Světlana Nyklová a diváci se tak konečně dozví, jestli bude mít Lumír syna nebo dceru. Celou rodinu Nyklových ale kromě rodinného štěstí čeká i ohrožení v podobě bezskrupulózní podnikatelky Květy.

Adrianě Peškové se do života vrátí její otec, alkoholik Evžen Šmýd, a Pešek bude mít co dělat, aby všichni ustáli Adrianinu snahu zachránit jej a taky Evženovu specifickou povahu. Do toho Peška čeká lov na sumce Vincka, který přinese hodně vtipných momentů. Anička Lišková propadne kouzlu sebehledání a až příliš blízko si k sobě pustí léčitelku Helenu Halamovou a Farské čeká na podzim jedna těžká zkouška.

Terezu Jordánovou překvapil její bývalý milenec, ženatý Roman Šámal, který se rozhodl odejít od rodiny a začít s ní nový život. Tereza má pocit, že se konečně dočkala, jenže Romanova žena Daniela se ho nemíní vzdát. To je v kostce nastíněný začátek podzimu jedenácté sezony.

 

Právě se děje

Další zprávy