Největší animované satiry devadesátých let už viditelně ztrácí dech. Simpsonovi jsou při své zbabělosti a neochotě experimentovat dávno irelevantní a South Park naopak tápe v sice chvályhodné, ale nepříliš úspěšné snaze se posunout.
Z dalšího desetiletí přežívají předně kusy Setha MacFarlana Family Guy a American Dad - jejich samoúčelný humor ale začal být úmorný už před pár lety.
Z chyb se poučila aktuální dekáda. Současným animákům pro dospělé vládnou seriály, jež sice stále spoléhají na popkulturní odkazy a surreálnou fantazii scenáristů, ale pouze coby základ hutného příběhu, jenž má větší ambice než komentovat každodenní život a utahovat si ze stereotypů.
Dnešku vévodí BoJack Horseman, poněkud netradiční zhýralá televizní hvězda. A především Rick a Morty, kteří právě nečekaně vstoupili do své třetí série, když pustila na apríla televizní stanice Adult Swim na svém webu ve smyčce premiérový díl.
Jste takhle malí!
Seriál Justina Roilanda a Dana Harmona začal jako jednorázová obhroublá parodie kultovní filmové série Návrat do budoucnosti, ale podobně jako v případě Simpsonů se banální skeč rozrostl do svébytné podoby.
Nabízí na první pohled fádní příběh šíleného vědce a jeho bezelstného čtrnáctiletého vnuka, jak cestují dimenzemi a zažívají různá dobrodružství. Netrvá ale dlouho, aby začalo divákovi něco nesedět. Koncem šestého dílu první série, kdy musí malý Morty zakopat vlastní mrtvolu a nechat své milované napospas osudu, aby načal žít v novém světě a předstíral, že se nic nestalo, už musí tuhnout úsměv na tváři každému - a právě zde spočívá genialita Harmona a Roilanda.
Rick a Morty jsou dětinsky vtipným, ale přitom tíživým existenciálním peklem, v němž je velikost nekonečného vesmíru ještě nekonečně znásobena počtem jeho alternativních verzí. Rozjíždí odvážnou subverzi hodnot, v níž nic nemá menší váhu než život člověka.
Pokud platí, že humor má základ v manifestaci lidského strachu a fobií, tak humor Ricka a Mortyho pramení z vědomí maličkosti a bezvýznamnosti sebe, celého lidského pokolení a všeho, čeho dosáhlo. Od vědy po náboženství. Tvůrci nenásilně a chytře zkoumají různé filozofické koncepty, jak se s tím vypořádat, nejčastěji se zmiňuje absurdismus Albera Camuse, a nabízejí východiska, jež ale nakonec většinou selhávají a působí nedostatečně.
Máme tu Mortyho, jenž těží se své dobré vůle. Matku Beth, jež se upnula k rodině, otce Jerryho, "spoléhajícího" na svou ignoranci, a naopak dědečka Ricka, který takřka absolutní vědění kompenzuje alkoholem, vulgaritou a nezájmem o vše okolo sebe. Sestra Summer pak prochází zajímavou proměnou - z obyčejné odmlouvající teenagerky se stává silnější osobností, aby nakonec svého bratra povzbuzovala a ujímala se iniciativy ve chvílích, kdy on ztrácí poslední ideály.
Tuhne úsměv
Popisovat Ricka a Mortyho z nich možná dělá o kus závažnější podívanou, než jakou jsou - z nutnosti vyzdvihnout jejich výjimečný přesah. V popředí seriálu přesto zůstává absurdní humor využívající svůj námět a možnost věkové nepřístupnosti na maximum.
Tvůrci se ale pomalu dostávají do kouta. Druhá série končila objevením špetky naděje - Rick se obětoval pro svou rodinu, čímž dal najevo, že i přes povědomí o nekonečném množství dalších dcer a vnuků, k nimž by se mohl v klidu vrátit, mu záleží právě na těchto. V jeho světě není nic pozitivnější než právě takový nesobecký a nakonec iracionální čin. První díl třetí řady tento skutek staví opět do opačného světla a z Ricka je znovu sociopat pohlcený ztrátou veškerých hodnot.
Je důležité, aby si tvůrci ve třetí sérii udrželi dosavadní sebereflexi, odstup, ale i lidskost. Jinak hrozí, že se z chytrého seriálu založeného na zobrazení krize hodnot stane vyžívání v šílenosti postav. Zatím jsou tomu Rick a Morty daleko a třetí série má našlápnuto k tomu, aby posunula dosavadní zážitek ještě o řád výš.
Neuškodí ale uvědomovat si rizika. Zvlášť ve chvíli, kdy se ze seriálu stala úspěšná komodita, nejsilnější značka stanice Adult Swim. Ta vydala dvě mobilní hry a na tvůrce jistě vyvíjí tlak, aby Ricka a Mortyho maximálně zužitkovali. U seriálu založeného na podkopávání autorit a jistot nedělá dobrotu, když se stane institucí.
V důsledku toho pohltili sebe sama Simpsonovi. Snad nečeká stejný osud v tuto chvíli stále ještě geniálního Ricka a Mortyho. Zatím ale lepší na to nemyslet - stejně jako je lepší nemyslet na dimenzi, ve které Hitler vyléčil rakovinu.