Praha - Skupina Kabát už absolvovala tiskovou konferenci, párty na české ambasádě v Helsinkách i generální zkoušku na vystoupení, se kterým bude ve čtvrtek večer bojovat v rámci evropské hudební olympiády - bez účasti první ligy.
Pivní rockeři se o konkurentech nevyjadřují zrovna diplomaticky. Stejně tak se netají, že by jim případný postup do sobotního finále spíše zkomplikoval život. A nejspíš jim to můžeme věřit. Kabát hraje na domácí jistotu a má v plánu turné k úspěšné desce Corrida.
"Do tý doby, než to Jirka Korn vyhlásil, jsme to brali jako srandu," říká lakonicky zpěvák Pepa Vojtek, který se přiznal, že do vítězství v národním kole ani nečetl pravidla.
O tom, kdo postoupí do finále, rozhodnou hlasy televizních diváků. Podpora českých fanoušků, která Kabátům zajistila postup z národního kola, ale nebude podle pravidel kapele nic platná. Budou se jí počítat jen hlasy, které songu Malá dáma odesemeskují posluchači z ostatních zemí.
Česko se soutěže pořádané Evropskou vysílací unií pod názvem Eurovision Song Contest (dřív Velká cena Eurovize) účastní poprvé. Veřejnoprávní stanice české diváky mohutně přesvědčovala, že televizní klání je branou do Evropy a opakovala, jak v roce 1974 uspěla do té doby nepříliš známá ABBA s megahitem Waterloo.
Jenže to je také jediný úspěch veřejnoprávní soutěže, navíc dobově podmíněný. V éře technologií, jiné struktury diváků a nových médií televize už dávno není absolutním vládcem a zdrojem informací. Hvězdy popu ji k propagaci nepotřebují, alternativnější tvůrci se s ní míjejí úplně.
Pravda, je to soutěž pořád hojně sledovaná, ale spíš jako estráda s hokejově národním podtextem. Pro fanoušky z jižní a východní Evropy jako možnost konečně to natřít hudbě angloamerického střihu vlastní verzí téhož. Pro diváky z dalších zemí, třeba Brity, funguje spíš coby přehlídka hudebních i vizuálních obskurností, co všechno si lze pod popem představit. Možná že právě tahle ironie vynesla loni na vrchol finské metalisty Lordi.
Není vinou Kabátu, že se ho čeští diváci vybrali; ostatně jejich lidové filozofování nad smyslem soutěže se tentokrát jeví bezmála sympaticky. A možná budeme úspěchem "jejich obyčejnýho bigbítu" v letošním cirkusu překvapeni - BBC jejich text spolu s Bulhary a Ukrajinci překládá v článku o největších bizarnostech letošního ročníku.
Bráno tímto úhlem pohledu, měla by možná větší šance Helena Vondráčková, kdyby z národního kola neodstoupila. Šedesátiletá vlnící se zpěvačka, která zve na pláže a zpívá s ruskými Alexandrovci, by mohla v soutěži talentů porazit i ukrajinského transvestitu, který si říká Verka Serdjučka. Po jeho vítězství v národním kole se na Ukrajině zvedla vlna protestů, tamní nacionalisté zapalovali figuríny výstředního zpěváka.
K favoritkám "našeho" semifinále prý bude patřit i "maďarská Janis Joplin" Magdi Rúsza nebo ambiciózně se tváří polský r´n´b a hiphopový projekt The Jet Set. Ale na téhle soutěži je krásné právě to, že výčet stylů, který dotyčný soutěžící produkuje nebo imituje, nic nevypovídá. Jasnější je, když agentury hlásí, že na své vnady bude diváky lákat Portugalka Sabrina.
Asi mediálně nejznámějším konkurentem Kabátů v semifinále - a typickým účastníkem soutěže - je Švýcar DJ Bobo. Proslul v 90. letech, když se svými hity Everybody nebo Let the Dream Come True úspěšně svezl na eurodanceové vlně.
Celkem stojí Kabátům v cestě sedmadvacet dalších kapel a zpěváků, kteří se poperou o účast ve finálové desítce. Pokud by vyhráli, Česká televize by dle pravidel hostila v Praze příští ročník soutěže. Ať se bude konat kdekoli, už teď lze vsázet, že to zase nebude zpráva o stavu hudby, ale o těžkém hledání veřejnoprávní televizní zábavy v Evropě.
