Baku - Osmadvacetiletá švédská zpěvačka Loreen se v Arerbajdžánu stala vítězkou letošního ročníku písňové soutěže Eurovize. Díky její písni Euphoria slaví Švédové popáté v sedmapadesátileté historii populární soutěže. Poprvé se radovali v roce 1974 díky skupině ABBA, která zde odstartovala svoji mezinárodní kariéru. Druhé místo obsadilo Rusko, třetí je Srbsko.
Snad je to tím, že světovým žebříčkům aktuálně vládne bezstarostná taneční hudba z velké části postavená na ohlasu stylu eurodance, jenž přišel v devadesátých letech z kontinentální Evropy, nebyl letošní ročník tak úplně odtržený od vitální podoby aktuálního popu. Nakonec vítězná skladba by se v playlistu rozhlasových stanic mohla s klidem objevit třeba vedle Rihannina euforického trance hitu We Found Love a nikdo by se nedivil.
Podmiňovací způsob vlastně není na místě, Euphoria už je ve Skandinávii obrovským hitem (číslo jedna ve Švédsku a Finsku, Top 5 v Estonsku a Norsku) a Loreen tak potvrdila pověst největší favoritky večera. Maximální počet bodů ji poslali fanoušci a odborné poroty z osmnácti z 26 účastníků soutěže (celkově hlasovalo 42 zemí), což je rekord soutěže.
Velkou radost z jejího vítězství ale neměli v pořádajícím Azerbajdžánu. Švédská zpěvačka se totiž jako jediná ze soutěžících vyjádřila k praktikám autoritářského režim prezidenta Ilhama Alijeva a po setkání s aktivisty prohlásila: „V Azerbajdžánu jsou lidská práva porušována každý den. Neměli bychom o těchto věcech mlčet."
Azerbajdžán těžící z bohatých nalezišť ropy kvůli Eurovizi postavil za šest milionů euro novou arénu Baku Crystal Hall a soutěžní večer pojal jako jednu velkou reklamu na ambiciózní zemi. 125 milionů diváků z celé Evropy tak mezi jednotlivými skladbami museli přežít nekonečné reklamní klipy oslavující krásy Azerbajdžánu. Protože celý týden provázely v Baku protestní demonstrace, finálový večer probíhal pod přísnými bezpečnostními opatřeními. Jediný závan politické „nekorektnosti" si dovolila německá moderátorka Anke Engelke, která při nahlašování bodů uštědřila autoritářskému režimu ironickou poznámu: „Pro naši zemi jsme hlasovat nesměli - ale je dobré, že jsme mohli vůbec hlasovat, že jsme měli možnost volby. Na vaší cestě vám přejeme hodně štěstí, Azerbajdžáne. Evropa se na vás dívá!"
Bábušky těsně pod vrcholem
Eurovize má ale také dlouhou tradici kuriozit, pokleslých estrádních vystoupení či kýčovitých popových melodií, což potvrdilo druhé místo pro internetový fenomén zpívajících poduralských babiček známých jako Buranovskije Bábušky (reprezentují Rusko). Jejich etno-disco Party for Everybody pěkně shrnuje brakové kvality části soutěžících písní, které do finalového večera míří hlavně ze zemí východní Evropy.
V písňovém klání evropských národů také často boduje uhlazený rádiový pop, který dobře vystihuje název pod nímž soutěž znají čeští diváci - Eurosong. Takovým normalizovaným, zprůměrovaným prefabrikátem zbaveným čehokoliv podvratného je třeba balada Nije ljubav stvar srbské hvězdy Željka Joksimoviče, která skončila na třetím místě. Čtyřicetiletý zpěvák se mohl spolehnout na podporu dalších zemí bývalé Jugoslávie (maximum bodů dostal od Chorvatů, Slovinců i Černohorců) a navázal tak na svoje druhé místo z roku 2004.
Diváci a poroty ale oceňovaly také třeba teatrální operní výkon albánské zpěvačky Rony Nishliu, která předvedla obdivuhodný hlasový rejstřík i herecké kvality při etudě Suus nebo originální pódiovou prezentaci tureckého „námořníka" Can Bonomo při skladbě Love Me Back. Patrně za to může fenomenální žebříčkový úspěch Adele, ale rozjuchané eurodisco, které obvykle večeru dominuje tentokrát do pozadí zatlačily velké balady, v nichž zpěvačky předváděly světu svoje vokální akrobacie a po vzoru talentových soutěží jim diváci aplaudovali i během písně. Ani velká španělská hvězda Pastora Soler to ale neuzpívala výše než na číslo devět.
Britský a slovenský propadák
Mezi velkými poraženými jsou zástupci slavné tradice ostrovního popu - britský veterán Engelbert Humperdinck, který věřil že Eurovize odstartuje jeho velký comeback, jako kdyby se svojí baladou Love Will Set You Free zabloudil na večer Eurovize omylem skončil s dvanácti body předposlední. Hůře dopadli už jen Norové, které zastupoval zpěvák Tooji narozený v Iránu. Nedařilo se ani irskému bratrskému duu Jedward, které objevil britský X-Factor a doma sbírají platinové desky. Při své druhé finálové účasti za sebou bodovali jen na místě devatenáctém.
Eurovize patří mezi nejúspěšnější nesportovní televizní pořady a sleduje se po celém světě. Letos se klání účastnilo čtyřicet dva zemí, ale Česká republika znovu stála mimo. Po neslavném učinkování Kabátu, Terezy Kerndlové a Gipsy.cz, kteří v ročnících 2007 - 2009 neprošli do finálových kol neobnovila Česká televize svoje národní kolo Eurosong, a tak letos český zástupce třetí rok v řadě chyběl.
V tom je naše země naprostý unikát, vždyť do letošního klání jde čtyřicet dva evropských států a když nepočítáme trpasličí národy (Andora, Monako, Lichtenštěnjsko a Luxembursko) chybí už jen Polsko (v televizi vrcholí přípravy na Euro) a Arménie, která je s Azerbajdžánem v dlouhodobém sporu o Náhorní Karabach a svoji účast stáhlo z obavy o bezpečí interpretů.
Ani do finále se neprobojoval zástupce Slovenska - košický rodák Miroslav Šmajda, který je u nás známý z premiérové řady soutěže Česko Slovenská Superstar, kde v roce 2009 skončil na druhém místě. V Baku se ale objevuje pod svým novým pseudonymem Max Jason Mai s pop-metalovou písní Don't close your eyes.
