Glosa - Osmidílné drama Kennedyové (The Kennedys), které vzniklo v americko-kanadské koprodukci v roce 2010 a které nyní uvádí Česká televize (první díl můžete shlédnout ve středu 2.5. od 21:45 na ČT1), je asi nejsnáz zapamatovatelné jako „ta minisérie, kde Katie Holmesová hraje Jackie Kennedyovou". I když mu Katie herecky právě nedominuje, popularitou zřejmě zastíní všechny kolegy včetně Grega Kinneara (John F. Kennedy), Barryho Peppera (Bobby Kennedy) i Toma Wilkinsona (Joe Kennedy senior). Série získala celkem čtyři ceny Emmy, tři z toho ale byly v technických kategoriích a průměrné hodnocení recenzentů je dnes podle webu Metacritic.com na pouhých 50 procentech.
Původně byl pořad vytvořen pro stanici History Channel, ta se jej ovšem nakonec počátkem roku 2011 zbavila s odůvodněním, že se nehodí do koncepce kanálu. Nějakou dobu neprojevovaly zájem ani jiné televize, až se Kennedyů ujala malá stanice ReelzChannel. Aby jejich vysílání náležitě prodala, propagovala je jako kontroverzní dílo, které ve své zárodečné scenáristické podobě vyvolalo nesouhlasné reakce historiků a později bylo údajně příliš provokativní, než aby si na ně troufla některá z etablovaných větších televizí.
Jména nejsou zárukou
Kritici minisérie se ovšem shodují v tom, že kontroverze byla pouze umělá a nemá co dělat s tím, jaký program skutečně je. Nového či provokativního na něm neshledávají nic, naopak jde podle nich o dílo, které působí, jako by jeho tvůrce úplně minul vývoj televizní tvorby minimálně v poslední dekádě. Kennedyové jsou opakovaně přirovnáváni k mýdlovým operám z osmdesátých let: zjednodušeně načrtnuté postavy řeší převážně osobní problémy a většinu stopáže jim zaberou podivně nepřirozené dialogy, sem tam oživené vyloženě úsměvnou replikou nebo gestem.
V každém případě by sotva kdo uhodl, že za projektem stojí Joel Surnow a Stephen Kronish, dva z tvůrců seriálu 24, který se naopak řadí k symbolům zmiňované nové televizní éry. Opatrný styl Kennedyů potvrzuje tezi, že není rozumné díla automaticky škatulkovat podle jejich autorů.
Vymydlená fakta
O umírněnosti série většinou píší i recenzenti, kteří ji hodnotí spíš pozitivně. Není to samozřejmě zdaleka poprvé, co někdo zpracoval události kolem slavné rodiny, a zdá se, že toto dokudrama nevyniká nad ostatními vhledem, přesností, objevností ani uměleckou kvalitou výsledku.
Výjimečné by podle ohlasů mohlo být snad v jediném aspektu: Jak bezelstně a prvoplánově buduje prostý příběh o otci s povahou manipulátorského zloducha a jeho synech podobných robotickým loutkám. Spekulace se často předkládají jako skutečnost a tam, kde se to hodí, si scénář pomáhá melodramatickými klišé (veškeré vojenské ambice mladého JFK se tu například zjednodušeně vysvětlují jako výsledek žárlivosti mezi ním a prvoplánově nesympatickým starším bratrem Joem). I recenzenti s kladnějším názorem obvykle uznávají, že minisérie zachází s fakty přinejlepším velkoryse. Linda Stasiová z New York Postu patří k menšině, která považuje Kennedyovy za historicky věrné dílo: seriál je podle ní brutálně upřímný v prezentaci Kennedyho seniora a vypráví v podstatě pravdivý příběh.
Naproti tomu Matthew Gilbert z Boston Globe upozorňuje na to, že většina hlavních postav byla zredukována na dvě nebo tři základní vlastnosti, které se v nenápaditých variacích předkládají divákovi stále dokola: JFK bere prášky a má slabost pro ženy, Bobby Kennedy je naivní rodinný typ, Jackie je křehká a kultivovaná a prezidentova matka Rose je prostě katolická matriarcha.
Přízvukové herectví
Protože se minisérie nemůže náročností výpravy rovnat například seriálu Mad Men, který je zasazen přibližně do stejného období, většina kladných recenzí se soustředí na chválu hereckých výkonů. I tady ovšem hodně záleží na tom, jak často sledujete současnou kinematografii nebo hrané televizní pořady a jaké jsou tedy vaše představy o herectví.
Pokud má herec ztvárnit dobře známou historickou personu, jejíž obraz a hlas mají všichni v paměti, měl by totiž přesně vystihnout žádoucí poměr mezi imitací a abstrakcí, mezi nápodobou vnějších znaků, řeči, pohybů a výrazů, a vystihnutím podstaty oné společně sdílené vzpomínky.
Představitelé Kennedyů jsou typičtí spíš tím prvním - převážně úzkostlivou snahou strefit se do přízvuku (podle sarkastické poznámky Jamese Poniewozika z časopisu Time vystřídá Katie Holmesová asi pět různých akcentů a žádný z nich není správný) a co nejvíc se svým předobrazům fyzicky podobat. Trochu více se snad dokáže ve své roli Bobbyho „ztratit" Barry Pepper, jemuž také patří jedna z oněch čtyř sošek Emmy.
Tim Goodman z Hollywood Reporteru shrnuje nejčastější výtky bez zvláštních ohledů: „Vycházejí Kennedyové z téhle minisérie špatně? Ne, ale rozhodně v ní působí jako kreslené postavičky a kohokoli s dostatečným zájmem o politiku a rodinné dynastie musí taková karikatura trpce zklamat."
