Praha - Nedávno skončenému cyklu Soukromých pastí lze vyčítat snad jediné - že pokračování je podle zástupců Novy v nedohlednu.
Otěže původní televizní dramatické tvorby tak převzala zpět Česká televize v pravidelných nedělních prime-timeových okéncích.
- Více o cyklu: Soukromé pasti sledovala polovina diváků u obrazovek
Jednou z nejočekávanějších předvánočních premiér v tomto čase je nedělní Kanadská noc Zdeňka Zelenky.
Už proto, že se tu na obrazovku vrátila Dagmar Havlová, aby dokázala, že léta prožitá v roli prezidentovy manželky nic neubrala na jejím hereckém talentu.
Kanadská noc připomene Soukromé pasti v tom, že jde o dramatický ženský příběh. Havlová tu ztvárnila matku dospívajícího chlapce, který tragicky zahyne v zahraničí.
S nastalou situací musí se vyrovnat za pomoci manžela Viktora Preisse a synova vrstevníka, který se vrátí z USA místo potomka.
O filmu se vzhledem k obsazení mluvilo už v průběhu natáčení, které provázel značný zájem bulvárních médií. Těmi proběhla i zpráva, že hlavní představitelka se při natáčení měla psychicky zhroutit.
Její role každopádně je psychicky náročná a Havlová je v ní vynikající - byť s ohledem na situaci její postavy to znamená, že se především permanentně tváří zdeprimovaně.
Spolu s Viktorem Preissem v roli jejího manžela ale hrají sympaticky tlumeně a daří se jim postihnout jemné odstíny zoufalství rodičů v podobné situaci.
Při porovnání Kanadské noci se Soukromými pastmi ale vyjde najevo, čím byl cyklus Terezy Kopáčové tak jiný.
Na české televizní obrazovky vnesl aktuální témata a zpracoval je formou prostou sentimentu. Kanadská noc oproti tomu nevybočuje z obvyklých schémat veřejnoprávní původní tvorby.
Režisér Zdeněk Zelenka v materiálech k filmu říká, že se tu vrátil k filmovějšímu, méně televiznímu přístupu, na výsledném tvaru to ale není příliš znát.
Vychází z nosně tragické události a tvůrci se zaklínají inspirací skutečným příběhem. Scénář napsala zkušená scénáristka Hana Cielová. Jenže Zelenkovo zpracování je televizácky uhlazené a zahlušené hudbou, která spíš otravuje.
Melodramatické ladění je s ohledem na téma pochopitelné, ovšem tvůrci se v něm babrají víc, než je zdrávo.
Odtrženost od života zesilují i dialogy - kdy naposled jste teenagera slyšeli pronést Panečku? - a především tradičně nepříliš zdařilé postsynchrony.
Kanadská noc je i tak působivý film - zejména díky hereckému mistrovství Dagmar Havlové.
Ale člověku se pořád vkrádá na mysl, jestli si pro návrat neměla vybrat ambicioznější látku a zda by příběh v autentičtějším zpracování Soukromých pastí nevyzněl líp než jako v tomto depresivním melodramatu.
Posoudit to můžete sami 14. prosince na ČT1, kde si film odbude televizní premiéru.
| Herecký návrat Dagmar Havlové |
Kanadská noc není jediným filmem, který vrací na scénu českou herečku, která je v titulcích řady filmů uvedená ještě pod původním jménem Dagmar Veškrnová.
Příští rok vstoupí do kin psychologický thriller Normal, v němž Havlová ztvárnila hlavní hrdinku Marii Kurtenovou. Mluví se také o tom, že by Havlová měla ztvárnit hlavní hrdinku ve filmové adaptaci Havlova Odcházení, kterou připravuje režisér Jaroslav Brabec.
Havlová se po pauze, kdy se věnovala povinnostem prezidentské choti už vrátila i na divadelní prkna, objevila se ve hře Chvíle pravdy na prknech domovského Divadla Na Vinohradech. Z práce na divadelní adaptaci manželovy nové divadelní hry Odcházení, která si premiéru odbyla před rokem v pražské Arše, na poslední chvíli Havlová odstoupila, nahradila ji tu Zuzana Stivínová.
Naposledy v roce 1996 pro Českou televizi Havlová natočila seriál Život na zámku, kde ztvárnila Esperkovou. Má za sebou ale bohatou televizní i filmovou kariéru, k jejím nejslavnějším rolím patří ty ve filmech Holky z porcelánu, Můj hříšný muž, Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný či v seriálech Cirkus Humberto, Návštěvníci a Bylo nás pět.
