Když Klára v podání herečky Judit Pecháček zjistí, že čeká třetí dítě, musí se rozhodnout, co dál. Na potrat je pozdě, ale dalšího potomka nechce, už teď má problém uživit rodinu a zajistit synovi s dcerou kvalitní život. Jelikož hrdinka zrovna pracuje v místě, kde probíhají kurzy pro žadatele o adopci, nabízí se spousta potenciálních rodičů - napřímo, bez pomoci a vstupu státu.
Děcko je už druhý aktuální seriál, který tematizuje takzvanou přímou adopci. Tedy něco, na co zákon nepamatuje, není to vysloveně nelegální, ale taková domluva zůstává v šedé zóně. Série Náhradníci od televize Prima se na podobnou problematiku dívá především optikou páru, jemuž se nedaří počít. A který se zařídil podle svého. Naopak Děcko vyrobené Českou televizí sleduje situaci očima náhradní matky. Klára však sama nemá jasno, zda a komu dítě dát.
Seriál zabydlený mnoha postavami je sympatický už tím, jak rychle dovede publikum vtáhnout do děje. Během necelé půlhodinky prvního dílu se toho čistě pocitově i fakticky stane víc než v mnoha dalších sériích za celé dvě epizody. Klára řeší, jak si získat a udržet práci, ale také jí do života neustále vstupuje Danielův otec, kterého Vladimír Polívka pojal jako úlisného manipulátora. Chce mít nad vším kontrolu, ačkoliv o dítě mu nejde a malý Dan u něj není rád.
Pravý opak představuje táta Zorky, již měla Klára už jako sedmnáctiletá. Jiří Rendl dotyčného hraje velmi spontánně a uvěřitelně jako "vyzevleného" majitele hospody, který má neustále jointa za uchem.
Režiséři Rozálie Kohoutová a Radim Špaček měli šťastnou ruku i při výběru dalších postav, navíc se jim podařilo napsat uvěřitelně a empaticky i menší role. Rendlova filmová matka ze snímku Přišla v noci Simona Peková tu hraje domovnici "údernici" - vždycky se zjeví na chodbě za zády, když ji nejméně čekáte. Ale přitom to není jen komická figurka, v několika scénách se projevuje jako chápavá lidská bytost.
Scenáristky Kateřina Krobová a Lucie Macháčková do hry vtahují hned několik párů, které stojí o adopci.
Beáta a Hubert žijí v luxusu a referují o tom na sociální síti Instagram. Elizaveta Maximová a Jan Jankovský tuto dvojici ztvárnili s veškerou zrůdností jedinců ztracených ve svém umělém světě s přebytkem hmotných statků a nedostatkem hodnot. Přesto se zdá, že právě oni by Kláře mohli pomoci vyřešit její rodinnou a finanční situaci.
Do dění však vstupují další páry. Jeden prochází partnerskou krizí, dva homosexuálové zase propadají beznaději, že budou na seznamu pro adopci vždy na posledních místech - všichni přitom pozvolna dostávají prostor být plnohodnotnými protagonisty se svými náladami, problémy a rodinným zázemím.
Děcko podobně jako úspěšný seriál Kukačky z roku 2021 cílí na takzvaného většinového diváka, ale přitom chytře naznačuje různé fasety látky, o níž vypráví. Pracuje s nadhledem a značným počtem postav i vztahů, aniž by se mezi nimi tvůrci ztráceli. Umí téma odlehčit pohledem na svět mládeže, když dění sleduje očima Zorky, která neustále ve chvatu přibíhá domů a zase mizí kdoví kam. Nebo když na neoznámenou návštěvu přijde Zorčin otec a tentokrát nemá jen jointa za uchem, ale také v ruce pytel masa, z něhož na domovní chodbu kape krev. Pochopitelně kvůli guláši, který hodlá uvařit.
Snad až na Beátu s Hubertem či na Danielova otce, u nichž bychom stěží hledali kladnou vlastnost, jsou všechny postavy napsané tak, že na ně můžeme pozvolna měnit názor, vidět je v jiném světle.
Ondřej Malý přesvědčivě hraje poněkud pedantského sociálního pracovníka, který však není žádnou úřednickou karikaturou. Pracuje v mantinelech toho, co mu jeho funkce umožňuje, s maximálně chápavým přístupem.
Spontánnost a energii jednotlivých scén občas trochu zradí potřeba posunout děj dál, proměnit konstelace mezi některými postavami rychleji, než by bylo zdrávo. Autorky chtějí zjevně projít co nejširším spektrem situací na téma "co se stane s ještě nenarozeným dítětem".
Je to tradiční bolístka mnoha českých sociálních dramat, že chtějí být jakýmsi katalogem. Tedy konkrétně v tomto případě ukázat co nejvíce překážek, jež mohou ztížit rozhodnutí, zda někomu dát, či nedat své dítě. Ale už díky tomu, že seriál má takřka detektivní spád, lze tuto chvilkovou modelovost snadněji odpustit.
Děcko představuje dobrý příklad, jak dělat kvalitní mainstream. Dokáže zábavnou i dramatickou formou mluvit o důležitých věcech - a přitom nechává divákům dost prostoru, aby si na věc udělali vlastní názor.