Aréna národů je nudný karneval dětinské xenofobie

Helena Zikmundová
24. 4. 2012 8:35
Lidé zase závodí na toboganech ve jménu svojí země. Chceme to vidět?
Foto: TV Prima

Glosář - Dodnes, kdykoli Marcela Augustová uvádí volební studio a vysvětluje, jak si stojí oranžoví proti modrým, část mě doufá, že vykřikne „Denis, c’est à toi!“, zazní hvizd a Bohuslav Sobotka v kostýmu kropicí konve se rozběhne po kladině, ze které se ho Miroslava Němcová snaží srazit plastovými hráběmi. Nevěřím, že jsem jediná.

Z nostalgického odstupu vypadá všechno nějak čistší a nevinnější, ale na Hrách bez hranic něco naivně okouzlujícího bylo. Vstupovali jsme do nich v roce 1992 a myšlenka společného blbnutí na podporu mezinárodního porozumění tehdy vycházela minimálně v tom ohledu, že se celá soutěž opravdu nesla v duchu přátelství s osvobozující příchutí demence.

Sledovali jsme, jak moderátoři hostující země šveholí se sudím, jak sudí mrská licousy a obecenstvo jásá a fandí. Vzít tenhle koncept v roce 2012 a prezentovat ho stylem soutěží typu Wipeout (Drtivá porážka) logicky znamená opustit vzletnou myšlenku sounáležitosti a přitvrdit. Jenomže Aréně národů k tomu zcela prostě chybějí koule.

Foto: Žena

Když na hlavu, tak pořádně

Aréna je ten typ pořadu, na který spíš narazíte během přepínání z jednoho kanálu na druhý, než abyste si ho pečlivě kroužkovali v televizním programu. Ale dost možná se u něj zastavíte, protože v jeho prospěch hraje několik faktorů: Na obrazovce se to hýbe, někdo (podle moderátorů muž jménem „Bělorus“) sebou právě plácnul do vody a celé to vzdáleně připomíná soutěž, kterou jste kdysi měli rádi.

Týmy osmi zemí si po letech zase oblékají kostýmy jak z levné produkce Alenky v říši divů a vzájemně se utkávají, jen složení startovního pole je tentokrát trochu jiné a našim divákům vše prezentuje televize Prima. A ano, pořád máme oranžovou. I když z nějakého důvodu ne vždycky. Ale zjevně to nikomu nevadí.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Rozvernou družinářku Marcelu nahradili Aleš Háma a Aleš Valenta, modelové příklady sebenaplňujícího se klišé, že každý chlap je puberťák a nikdy nedospěje. Jako by se přestárlé a nudnější verze Kotka s Mádlem pokoušely hrát si na sportovní komentátory. Bohužel je to trochu moc vanilla a trochu málo Jackass. Ne že bych tolik zbožňovala pořady o magorech sjíždějících schody v nákupním vozíku, ale pubertální prostě nemůžete být jen tak na půl plynu. Je potřeba do toho dát srdce a takovou část mozku, jakou jste ochotni postrádat.

Cizinec není našinec

Podstata vší rozpačitosti a neschopnosti opravdu strhnout vyjde najevo, když se podíváte na celý díl Arény národů. Způsob, jakým je pořad natočený a sestříhaný, nevyvolává dojem velkého zábavního podniku, kam si všichni společně přišli hrát. Už od úvodního entrée se všechno soustředí jenom na český tým a české moderátory, jako bychom v soutěži byli sami. Před kamerou se jen občas mihne česky nemluvící sudí nebo roztleskávačka, ale tím jakákoli pospolitost končí. Dokonce i to publikum jako by tam většinou vůbec nebylo.

Foto: TV Prima

Vzniká subjektivní dojem zahraničního pořadu, který česká televizní stanice vzala, očesala o všechno cizácké a dotočila k němu přilepené vstupy z tuzemského studia. Rozhovory s borci z týmu o nadcházející disciplíně mohly vzniknout kdykoli před soutěží nebo po ní. Akce je nespojitá, prostříhaná, neustále vám připomíná, že sledujete záznam a vše je dávno rozhodnuto. Dojem života se vytrácí a napětí nutně klesá. Jako byste se ve zprávách dívali na sestřih sportovního utkání.

Na kordy s příbuznými

Aréna národů prostě není arénovitá fyzickou akcí, jak by zřejmě ráda, ale ideologií, které si tvůrci dost možná ani nevšimli. Zredukovala příslušníky jiných států na maskované protivníky a v duchu oné představy politických Her bez hranic působí jako bizarní komentář ke vztahům mezi zeměmi. Kdyby si toho náhodou nechtěl všimnout ani český divák, Alešové mu rádi vtipně připomenou, že Rusové neradi prohrávají a Čína se nezdá.

Několik let po pádu železné opony, když se část Evropy přesouvala na kapitalistickou stranu, dávala sdílená infantilita her aspoň povrchní, zjednodušeně symbolický (a, pravda, občas nechtěně ironický) smysl. Teď je to jako sledovat osmičlennou rodinu při partii Člověče, nezlob se. V podstatě je to nudné, nic se neděje a o nic nejde, ale stejně za každým šťouchancem nebo uchechtnutím tušíte nezapomenuté křivdy, žárlivost a spory o prababiččinu zlatou protézu.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Policisté v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po demonstraci proti rasové nespravedlnosti

Policejní těžkooděnci v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po poklidné, ale nepovolené demonstraci proti násilí bezpečnostních složek a rasové nespravedlnosti. Napsala to agentura AP poté, co se u jednoho z pařížských soudů sešly tisíce lidí v reakci na vlnu protestů v USA. Úřady předtím manifestaci zakázaly, protože kvůli epidemii covidu-19 ve Francii stále nejsou povolené akce o více než deseti lidech.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Květnová nehoda dopravního letadla v Pákistánu má další oběť, zraněním v nemocnici podlehla dvanáctiletá dívka

Květnová nehoda dopravního letadla Airbus A-320 v pákistánském velkoměstě Karáčí má další oběť. Tou je dvanáctiletá dívka, která spolu s dalšími třemi lidmi utrpěla zranění na zemi při zřícení letadla na hustě osídlenou čtvrť v blízkosti letiště. Dívka v pondělí následkům zranění podlehla.

Při pádu letadla zahynulo 97 cestujících a členů posádky, dva pasažéři nehodu přežili. Airbus narazil do několika domů ve čtvrti Model Colony blízko letiště, čtyři její obyvatelé utrpěli zranění, mezi nimi i dvanáctiletá dívka, která v pondělí zemřela na následky popálenin. Další tři zranění jsou stále hospitalizovaní. Letadlo při svém pádu zničilo nebo poškodilo nejméně 18 domů.

před 3 hodinami

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Další zprávy