Stovky lidí tančily bez přestání, dokud nepadly vyčerpáním nebo nezemřely. Nešlo o oslavu, ale o mučivý trans. V létě 1518 zachvátila Štrasburk bizarní epidemie. Byla to kletba svatého Víta, neznámá nemoc, nebo děsivý projev masové psychózy vyvolané hladem a strachem? Ponořte se do jedné z nejtemnějších záhad lidské psychiky a odhalte, co skutečně stálo za smrtícím tancem.
Co stojí za záhadnou taneční epidemií?
Záhada taneční epidemie vyvolala řadu teorií, které se snažily ji osvětlit. Jedním z prvních, kdo se pokusil o vědeckou analýzu, byl slavný lékař a alchymista Paracelsus. Označil ji termínem chorea lasciva (chtivý tanec) a přisuzoval ji zejména potlačovaným sexuálním touhám a frustracím žen.
Po dlouhou dobu panovala oblíbená teorie otravy námelem, tedy houbou parazitující na žitě, která produkuje toxiny, jež mohou způsobovat halucinace a křeče. Tuto teorii však moderní historici z velké části vyvrátili.
Nejpřesvědčivější a dnes nejvíce přijímanou teorií je masová psychogenní nemoc, často označovaná jako masová hysterie.
Podle historika Johna Wallera byla epidemie důsledkem extrémního a dlouhodobého psychického stresu. Obyvatelé Štrasburku čelili hladomoru, smrtelným nemocem a hluboké sociální i duchovní krizi. V tomto prostředí plném strachu a beznaděje se stala spouštěčem víra v kletbu svatého Víta. Lidé, kteří věřili, že jsou prokleti, vstupovali do stavu transu a jejich těla nevědomě "přehrávala" očekávané symptomy - nekontrolovatelný tanec. Tento jev, šířený vizuálním kontaktem a sugescí, se rychle šířil komunitou. Neurovědci dnes tento fenomén vysvětlují funkcí "zrcadlových neuronů", které v mozku aktivují stejné oblasti při pozorování činnosti, jako když ji člověk sám vykonává.