


Většina lidí zná jen prach a ticho opuštěných hal, ale historie vratislavické textilky Ginzkey bere dech. Známá urbexerka Lost in Time prozkoumala trosky firmy, která byla známá po celém světě a dodávala koberce například i pro newyorskou radnici nebo divadla v Petrohradě. Podívejte se na unikátní snímky z míst, kde na severu Čech vznikal tkalcovský zázrak.
Už je to nějaký ten pátek, co jsme se s kamarádkou plížily rozlehlým areálem a hledaly budovu, která slibovala stroje na výrobu koberců. Říkalo se, že po areálu jezdí hlídač, ale jelikož jsme na žádného nenarazily, nevím, jestli to byla fáma, nebo jsme měly prostě štěstí. I tak jsme ale byly opatrné a zapadly hned za první roh budovy, mimo hlavní cestu.
Vlastně to bylo dobře, protože nás to nasměrovalo přímo k místu, které jsme hledaly. Za velkou OSB deskou opřenou o stěnu jsme našly vstup do jiného světa.
Uvnitř nás čekala hala plná strojů, u kterých jsme si ani neuměly tipnout, jak přesně fungovaly. Po zemi se válely špulky s provázky a některé byly ještě stále nastrčené na stojanech vedle strojů – jako by dělníci odešli jen na krátkou pauzu, ze které se už nikdy nevrátili.
Ani administrativní část a archiv nebyly prázdné. Nahlížely jsme do vzorníků látek i již hotových koberců. Nechyběly samozřejmě ani osobní záznamy o zaměstnancích, lidské osudy svázané s nitěmi této továrny. Bylo toho tolik, že mě dnes mrzí, že jsem nenafotila víc. A o to víc mě to mrzí dnes, když se říká, že budova už byla zbouraná a část strojů skončila v muzeu.
Aby dávalo smysl, co jsme tam vlastně našly, musíme si otevřít malé historické okénko. Továrna ve Vratislavicích nad Nisou vznikla v roce 1843 jako rodinný podnik vizionáře Ignaze Ginzkeyho. Z původní domácí výroby se vypracoval mezi nejvýznamnější textilní firmy celého Rakouska-Uherska. Už v 19. století patřila továrna k technologickým průkopníkům a její výrobky se vyvážely do Evropy, Ameriky i Orientu.



Vrchol slávy přišel v meziválečném období. V roce 1928 zde vznikl unikát, který v historii nemá obdoby: obří koberec pro hotel Waldorf-Astoria v New Yorku. Ve své době šlo o největší jednodílný ručně vázaný koberec na světě. Vážil přes tunu a k jeho přepravě na nádraží byl potřeba speciální železniční vagon.
Vyrobila ho firma Ignaz Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou (dnes součást Liberce). Ve své době šlo o mimořádný textilní počin, který byl určen pro hotel Waldorf Astoria v New Yorku.
Rozměry: Obří koberec měl rozměry 16,20 x 25,45 metrů.
Plocha: Celková plocha činila přibližně 326 m².
Výroba: Byl vyroben jako jeden z mnoha luxusních kusů v renomované vratislavické továrně, která byla na začátku 20. století špičkou v oboru.
Zakázka: Byl určen pro reprezentativní prostory hotelu Waldorf-Astoria v New Yorku.
Zlaté časy vystřídala válka a po ní znárodnění. Z rodinného stříbra Ginzkeyů se stal národní podnik TOKO, později známý pod značkou Bytex (následně INTEX). Za socialismu patřil závod k oporám průmyslu, v 70. a 80. letech vyráběl miliony metrů koberců ročně a vyvážel je do desítek zemí světa.
Konec přišel po roce 1990. Privatizace, rozdělení areálu a drtivý tlak levné asijské konkurence znamenaly začátek konce. Přes opakované pokusy o záchranu byla výroba postupně omezována a po převzetí belgickou firmou Associated Weavers byla ve Vratislavicích definitivně ukončena.
Dnes už po tlukotu tkalcovských stavů nezbylo téměř nic. Jen fotky, vzpomínky a pár trosek, které se podařilo zachytit dříve, než je srovnaly se zemí demoliční čety.
Zdroj: autorský text






Česká tenistka Linda Nosková si na turnaji v Cincinnati poradila 7:6 a 6:2 s Clarou Tausonovou z Dánska a postoupila do osmifinále. Ve třetím kole uspěl také Jakub Menšík, který zdolal 6:3, 6:4 Rinkyho Hijikatu z Austrálie. Jiří Lehečka prohrál 1:6, 7:6, 3:6 s Arthurem Filsem z Francie.



Zářijové parlamentní volby v Rusku nebudou svobodné, soutěživé ani spravedlivé a jejich oficiální výsledek vznikne na objednávku Kremlu. Přesto mohou být důležité, protože data získaná z hlasování mohou ukázat, zda režim ruského prezidenta Vladimira Putina ve společnosti výrazněji ztrácí podporu. Politický geograf Michael Romancov z Univerzity Karlovy to řekl v rozhovoru s ČTK.



Nákladní loď zasáhl při plavbě v Hormuzském průlivu neznámý projektil, oznámila v pondělí ráno britská námořní služba (UKMTO). Zásah způsobil škody ve strojovně lodi a zranil či zabil nejméně jednoho člena posádky. Kvůli válce mezi Spojenými státy a Íránem zůstává provoz na této námořní trase klíčové pro globální přepravu ropy a plynu velmi omezený.



Poznali byste slavnou osobnost bez fotografie, jména nebo jejího nejslavnějšího díla? Pět stop z jednoho života může vést k vědci, umělci, státníkovi i člověku, jehož příběh známe ze školy – jen možná ne tak dobře, jak si myslíme. Zkuste hádat postupně: první indicie mají zmást, poslední už by měla napovědět. Kolik osobností odhalíte dřív, než přijde pátá stopa? A kolikrát vás vlastní paměť zradí?



Když Robert Redford v září 2025 v ústraní utažských hor zemřel, zanechal za sebou odkaz přesahující padesátku filmových rolí. Herec, který by se letos dožil devadesáti let, byl jedním ze spolutvůrců americké popkultury druhé poloviny 20. století. Mužem, který dokázal spojit hvězdný lesk komerčního Hollywoodu s bojem za nezávislé autorské vyjádření, ochranu přírody a občanskou odpovědnost.