Britští výzkumníci nejprve vystavili skupinu dobrovolníků simulovaným pracovním pohovorům nebo je nechali vystoupit s prezentací svého projektu, aby je mohli sledovat při typických stresových situacích. Jejich chování zachytili na videozáznamy, které následně přehrávali druhé skupině respondentů. Jejich úkolem bylo posoudit, jak nervózní jim účastníci z první skupiny připadají.
Ukázalo se, že dotazovaní dovedli rychle a přesně určit, jestli jsou lidé na videích vystresovaní, nebo naopak klidní. Pomáhaly jim v tom právě nonverbální signály jako drbání či okusování nehtů. Překvapivějším zjištěním ovšem bylo, že nervóznější jedinci dostávali od posuzovatelů zároveň vyšší hodnocení na škále sympatie. Píše o tom populárně vědecký web Earth.com.
Psycholog Jamie Whitehouse, který tým vědců vedl, je přesvědčený, že projevování stresu u lidského druhu má kořeny v evolučním procesu. "Pokud takové chování vede k pozitivním sociálním interakcím s okolím a ostatní členové komunity se nervóznímu jedinci snaží spíše pomoct, než že by ho brali jako konkurenta, je to pro člověka evoluční výhoda," upozornil Whitehouse.
"Ve srovnání se zvířaty si mnohem více zakládáme na spolupráci než na soupeření. Právě proto se u nás zjevně vyvinulo chování, prostřednictvím něhož druhým odhalujeme, že jsme slabí. Zvyšuje to naši šanci přežít," vysvětlil psycholog.
"Projevováním slabosti můžeme druhým naznačovat, že máme vlídné úmysly a chceme s nimi spíše spolupracovat než jim konkurovat. Odpovídá to dosavadním vědeckým závěrům, které napovídají, že ten, kdo dává na odiv svoje emoce, bývá mezi lidmi vnímaný příznivěji," dodala spoluautorka studie Bridget Wallerová.
