"Blízkost války, a nejen ta geografická, je něco, co jsem ve své profesi ještě nezažil. Jiné konflikty byly svým rozměrem menší, co ale mají všechny společné, to je nekončící lidské utrpení," říká reportér České televize Václav Černohorský, který několik týdnů natáčel v Kyjevě a na dalších místech Ukrajiny.
"S bezletovou zónou bych byl opatrný. Museli bychom zasáhnout nejen ruské jednotky na Ukrajině, ale i v Bělorusku a Rusku. A nepochybně by došlo k rozšíření konfliktu, Moskva by na to musela reagovat. Většina evropských armád navíc není schopná něco takového vynutit. Leželo by to na bedrech USA," říká bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar.
„Řada mých přátel a kamarádů z Ruska utekla, neodcházejí ale jen ti pronásledovaní. Spoustě z nich je válka ukradená, chtějí prostě jen odejít tam, kde se jim bude žít lépe,” říká novinářka Deníku N Petra Procházková. „Rusko v 90. letech bylo velmi chudé, ale bouřlivé a s velkou mírou svobod. Dnes je trestné i to, že vyjdete na ulici s bílým papírem,” dodává.
Život v zajetých kolejích rodiny Burianových narušila válka na Ukrajině. Manželé se dvěma dětmi se ve svém prvorepublikovém mlýně na Prostějovsku rozhodli poskytovat azyl lidem prchajícím do Česka. Většinu svého volného času teď tráví na úřadech, kde cizincům pomáhají shánět práci nebo místo ve školách. "Snažíme se lidem přechodně pomoct, než se rozkoukají a rozmyslí co dál," říkají.
Do Česka od začátku ruské invaze na Ukrajině přišlo už 270 tisíc uprchlíků. Mnozí z nich budou kromě bydlení a práce potřebovat taky pomoc psychologů, protože mohou v nadcházejících měsících čelit posttraumatické stresové poruše. Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví proto nyní ženám, dětem i mužům z Ukrajiny nabízejí přednostní konzultace.
Ruské jednotky od 3. března drží v obklíčení strategický přístav Mariupol na pobřeží Azovského moře. Dříve téměř půlmilionové město se stalo mementem války na Ukrajině, brutální ostřelování poničilo téměř každou budovu. Lidé nemohou pohřbívat ani identifikovat mrtvé.
Říkejme tomu předtucha. V pondělí 21. února se reportér Martin Novák z Aktuálně.cz sbalil a vydal do Kyjeva. Mluvil s lidmi a navštívil místa, která se chystala na ruskou vojenskou hrozbu. Ve čtvrtek ho probudily výbuchy a sirény, invaze na Ukrajinu začala. V Černihivu severně od hlavního města byl jen pár hodin před útokem, jako zkušený válečný reportér. Pak se vydal na komplikovanou cestu domů.
„Je neuvěřitelné, že armáda útočí na civilní cíle. Divadlo bylo donedávna nazýváno divadlem ruského dramatu, chodili jsme tam s rodinou," říká o bombardovaném civilním krytu pod mariupolským divadlem tamní rodačka Olena Ivantsiv. „Uvnitř města zůstalo určitě kolem osmi stovek lidí, záchranáři tam kvůli ostřelování nemohou normálně pracovat. Šance na přežití jsou den ode dne menší," dodává.
Krymská válka, která se odehrála v letech 1853 až 1856, byla prvním systematicky fotografovaným válečným konfliktem. Mezi hrstkou prvních válečných fotografů, díky kterým se lidé mohli setkat se snímky z bojišť, byl i Brit Roger Fenton. Ve válce, v níž Rusko napadlo osmanskou říši, fotografoval na straně spojenců (osmanské říše, Británie, Francie a Sardinského království).
„Myslel jsem, že sirény v Kyjevě nikdy neuslyším, a nepředpokládal jsem, že si budu muset obléct neprůstřelnou vestu. Zbraň se mi nedrží pohodlně," říká tenista Sergej Stachovskij, který ještě v lednu hrál kvalifikaci na Australian Open. Teď se zbraní v ruce brání rodný Kyjev. „Nebyl jsem přesvědčený, že město půjdu bránit. Morálně jsem to udělat chtěl, ale mám tři děti, bylo to těžké," dodává.
Ukrajinští zemědělci se stali nechtěnými hrdiny války. Traktory, kterými táhnou ruskou těžkou techniku, se staly jednak symbolem statečného odporu, ale také námětem řady vtipů. Podívejte se na výběr fotek a videí, na kterých odvážejí tanky a obrněná vozidla. Ve výběru naleznete kromě reálných snímků i koláže s loděmi, stíhačkami či pracovnou Vladimira Putina.
„Solidarita bude časem opadávat, dlouhodobější práce na integraci tomu nepomůže. Čím déle konflikt trvá, tím víc se potřeby lidí prohlubují. Běžný člověk si pod pojmem uprchlík nepředstaví člověka, jako je on. Ukrajina je ale normální evropský stát, lidé tam fungovali stejně. Utíkají z války, ale vypadají pořád stejně. Více zranitelné vrstvy teprve přijdou,” říká Kateřina Velíšková.
Hned několik seniorů v Kyjevě vyráží navzdory ohrožení ze strany ruské armády každý den běhat. Někteří mají za sebou od vypuknutí invaze desítky kilometrů, jiní už překročili i stovku. Snaží se tak pozvednout morálku dalších obyvatel, kteří ve městě zůstali, a na chvíli vytěsnit myšlenky na válku.
„Kyjev očekává zahájení ofenzívy. Úsilí vyvinuté na zabezpečení návštěvy evropských státníků odčerpá poměrně hodně lidí. Morální podpora Ukrajiny je důležita. Myslím ale, že by Ukrajinci byli raději, kdybychom jim v rámci solidarity poslali MiGy-29 nebo bojová vozidla pěchoty,” říká bývalý náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý.
„Rusko se stalo zemí, kde co platilo dnes, nebude platit zítra. Nejde tu nic plánovat. Podle nových zákonů bych mohla publikovat možná prázdné regály a zavřené butiky luxusních značek,” říká zpravodajka Ivana Milenkovičová, kterou Český rozhlas stáhl z Moskvy. „Země se za poslední 3 roky změnila. Inteligence emigrovala. Společnost si teprve naplno začíná uvědomovat rozsah sankcí," dodává.
Na brněnské střelnici zdarma cvičí Ukrajince, kteří se chtějí zapojit do obrany své země proti ruské invazi. Za dva týdny se v kurzech vystřídalo sedmdesát lidí. Učí se zacházet se zbraní a střílet, ale i poskytovat první pomoc raněným. Kurzem prošli také Vadym, Ihor a Andri, kteří v Česku pracují, ale chtějí se vrátit na Ukrajinu a pomoct své zemi se bránit.
„Dřív jsme byli doma dva, teď je nás čtrnáct. Sinusoida emocí žen, které mají muže ve válce, je obrovská. Domlouváme se všemi jazyky, co známe, ale hlavně pantomimou,” říká herec Dan Krejčík. „U nás budou mít pomoc tak dlouho, dokud ji budou potřebovat. Snažíme se jim ale pomoci na vlastní nohy, začlenit se do společnosti. Ne všechny ženy se chtějí vracet, některé už totiž nemají kam,” dodává.
V době studené války se největší apel ve školách kladl na ochranu dětí před jadernými a chemickými zbraněmi. Branná výchova, která žáky učila, jak se chovat v době konfliktu, se do škol plně zavedla v 50. letech minulého století. Pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského v Praze teď ukazuje, jakým způsobem se děti měly připravovat na jaderné a chemické útoky imperialistů ze Západu.
„Syřanům jsme vyčítali mobily, ukrajinským ženám vyčítáme nalakované nehty. Většina lidí neuvažovala v dlouhodobém horizontu, ale naštěstí už nám to dochází a uvědomujeme si kontext,” říká psychiatr Tomáš Rektor. „Lidem, kteří utekli před válkou, bude zle a mohou na to reagovat nejrůznějšími negativními emocemi. Budou se chovat jinak, než očekáváme," dodává.
