Aktuálně.cz: Jaká byla vaše motivace pro sepsání knihy?
Brent Schlender: Psal jsem o Stevovi 25 let pro Wall Street Journal a Fortune. Během té doby neprodělal žádný podnikatel takové změny jako právě on. Myslím, že tento jeho vývoj předchozí knihy nezohledňovaly. Také byl mnohem lidštější – a humánnější – než všechny ty zjednodušené ustálené představy, které o něm na veřejnosti kolují a podle nichž byl jen geniálním mizerou, který nadávkami přinutil nadané lidi vytvářet velké věci. Ten člověk, kterého jsem znal já, byl mnohem složitější a zajímavější.
Brent Schlender
- Americký novinář a kronikář revolučního nástupu osobních počítačů.
- Ve svých článcích pokryl všechny hlavní postavy i firmy tohoto odvětví.
- O Stevu Jobsovi psal pro Wall Street Journal a Fortune téměř dvacet pět let.
A.cz: Skutečně vám tolik záleží na tom, aby lidé znali pravdu o Jobsovi? Není to prostě jen dobrý byznys?
Rick Tetzeli: Kdokoliv píše knihu s představou, že na ní neuvěřitelně zbohatne, je blázen. Ale co já vlastně vím? Možná jsou všichni nakladatelé a autoři v České republice milionáři…
A.cz: Asi žádná recenze se neubrání jejímu srovnávání s ostatními Jobsovými životopisy, ale děláte to i vy v citacích na zadní straně přebalu. Bylo vaším cílem napsat knihu, která předčí všechny ostatní a bude přijata jako definitivní verze jeho životopisu?
Rick: Samozřejmě že jsme chtěli stvořit knihu, jejíž přínos a hodnota budou trvalé – ale Steve Jobs zemřel teprve před čtyřmi roky. Ještě dlouho potrvá, než se ukáže, jak bude vnímán z pohledu historie, a beze sporu o něm bude napsáno ještě mnoho dalších knih. Pochybuji, že jeden jediný životopis – ať už kterýkoliv – bude pokládán za definitivně správný.
Rick Tetzeli
- Výkonný šéfredaktor Fast Company.
- O technologiích píše přes dvacet let.
- V minulosti zastával funkci zástupce šéfredaktora Fortune a šéfredaktora Entertainment Weekly.
A.cz: Některé detaily jeho příběhu jsou ve vaší knize stručnější než v jiných, počítáte tedy s tím, že si čtenář kromě tohoto životopisu přečte i jiné?
Brent: Jisté stránky Stevova života byly již popsány mnohokrát, zvlášť ty rané roky, během nichž jsem ho neznal. Možnosti našeho přínosu jsem tudíž viděl především v zaznamenání jeho osobního i podnikatelského rozvoje. Tuto Stevovu "evoluci" ze všeho nejvíc postrčilo založení NeXTu (zvlášť poté, co mu firma začala selhávat), zakoupení Pixaru a svatba s Laurene.
Proto se mnohem víc než na počátek jeho kariéry soustředíme na dobu po roce 1986. Mimo jiné jsme se v zájmu popsání toho, jak Jobs vyrostl a zlepšil se nejen jako podnikatel, ale i jako manažer neskutečně talentovaných zaměstnanců, soustředili jen na vývoj několika výrobků. Například jsme věnovali mnohem víc prostoru iPhonu a iPodu než iPadu. V době, kdy se Apple pustil do tvorby iPadu, už měla celá společnost zažitý rytmus vydávání nových produktů, který vzešel právě z práce na iPodu a iPhonu.
A.cz: Pokud čtenář četl předchozí knihy o Jobsovi, bude ho ta vaše vůbec bavit? Je tam dost nových informací, které jsme zatím nevěděli?
Rick: Je to tak, skutečnou výzvou psaní o Stevovi Jobsovi je právě to, že ho už během jeho života média sledovala s takovou důkladností, že dnes lidé podléhají pocitu, že o něm vědí vše. Jobs však měl i osobní stránku, o níž na veřejnost proniklo jen naprosté minimum. Nadto je Brent jedním z největších technologických myslitelů vůbec. Tomu, jak se Apple vyhnul takřka jistému krachu a jaký vývoj dovedl celý obor až do bodu, díky němuž se Apple mohl stát nejcennější společností světa, rozumí jako málokdo jiný na světě.
A.cz: Vaše kniha je oproti ostatním Jobsovým životopisům skutečně zajímavá v tom, že je osobnější, lépe popisuje a vysvětluje jeho povahu. Proč si ale myslíte, že je to dobře? Jobs přece chtěl svůj životopis sepsat a také to prostřednictvím Waltera Isaacsona udělal. Všechno, co chtěl sdělit, sdělil tam.
Rick: Isaacsonova kniha je strhující a kompletní. Kdybychom se však u slavných lidí spoléhali jen na autorizované životopisy, dějiny by vypadaly zcela jinak, než jak je vnímáme dnes.
A.cz: Co myslíte, že by vašemu dílu říkal?
Brent: No, nejspíš něco v tomhle smyslu: "Hm, celkem to ujde. Ale dost už o minulosti. Důležitá je budoucnost."
A.cz: Mysleli jste na jeho názor během psaní?
Brent: O tom, co by na to Steve řekl, jsme příliš nepřemýšleli. Raději jsme zvažovali, kde je pravda.
A.cz: V knize píšete, že za Jobsova života by výpověď o něm ve vašem rozsahu nebyla myslitelná. Proč?
Brent: Dokud Steve žil, většina lidí z jeho blízkosti o něm odmítala mluvit otevřeně. Nebyli k tomu ochotní, protože věděli, že by to nechtěl. Nicméně právě díky důkladným a detailním rozhovorům s jeho spolupracovníky, přáteli a příbuznými jsme byli schopní odvyprávět příběhy, které před námi nikdo nenapsal, a ukázat čtenářům tu dosud neodhalenou stránku jeho osobnosti.
A.cz: Knihu jste psali společně, její část je vyprávěná Brentem v ich-formě. Jak proces psaní probíhal?
Rick: Brent Steva osobně znal, ale já se s ním setkal jen dvakrát. Už na počátku jsme si uvědomili, že pojmout Brenta jako postavu knihy pomůže čtenáři o Jobsovi získat mnohem důvěrnější představu a že ideální způsob, jak toho dosáhnout, je psát z Brentovy perspektivy.
Mnoho let jsem ve Fortune redigoval Brentovy články, takže jsem věděl, jak "psát jeho hlasem". Jednotlivé kapitoly i odstavce jsme si posílali sem a tam (on žije v San Mateu v Kalifornii, já v Brooklynu). Na některých částech jsme pracovali společně – občas jsem já strávil pár týdnů v Kalifornii, jindy Brent přijel do Brooklynu – a po nějaké době jsme jeho vypravěčský tón ustálili ke své spokojenosti. Také nám oběma chvíli trvalo, než jsme si zvykli na odlišnosti spisovatelského a novinářského řemesla. Předtím jsme ani jeden knihy nepsali.
A.cz: Vyhledat všechny zdroje a přesvědčit lidi, aby mluvili, muselo být náročné. Co bylo na sepsání knihy nejtěžší?
Brent: No, psaní je jedna věc, sběr materiálů jiná. Na psaní bylo asi nejtěžší vytvoření obrazu, který skutečně odrážel to, jak jsem Steva znal za jeho života. Byl to složitý a fascinující chlapík. V lecčems geniální, v lecčems protivný. Šarmantní i sprostý. Někdy vás přiváděl k šílenství, ale jindy vám s ním bylo neuvěřitelně dobře. Vměstnat tohle všechno do písmen na stránkách knihy způsobem, který mi připadal pravdivý, bylo vážně strašně těžké.
Na shánění podkladů bylo nejnáročnější přimět Apple ke spolupráci. Zpočátku nás nechtěli pustit k žádnému z vrcholových manažerů, kteří ve firmě ještě pracovali. Začali jsme s prací rok po Stevově smrti a rána, kterou jeho předčasný skon způsobil, byla stále ještě čerstvá. Mnozí z nich navíc spolupracovali s Isaacsonem, takže měli pocit, že už řekli své a dost. My jsme se však nevzdávali a nakonec nás k sobě pustili. Díky tomu jsme uskutečnili zcela úžasné rozhovory s lidmi, jako jsou například současný generální ředitel Applu Tim Cook a šéf designu Jony Ive, a dozvěděli jsme se věci, které nikdy předtím nikomu neřekli.
A.cz: V důsledku toho všeho, co jste se o něm dověděli – jaké jsou nejčastější mýty a nepravdivé drby, které o něm a jeho charakteru kolují? Jaký nebyl?
Brent: Steve nebyl neustále jen vážný, systematický a praktický. Nebyl robot. Občas s ním byla vážně sranda a projevoval hodně starosti i porozumění.
A.cz: Co vás napadne jako první, když se zeptám, co jste se od něj naučili? Ať už během jeho života nebo při psaní knihy?
Brent: Nevím jistě, jestli mám tohle od něj, ale vážně jsem obdivoval Stevovu vytrvalost. Nevzdával se. Nestačilo mu jen vést lidi při navrhování a tvorbě úžasných produktů – také se za své firmy bil jako lev, aby zajistil jejich přežití, a se stejnou vervou bojoval i za své blízké a přátele. Tahle neústupnost se mu mnohokrát vyplatila. Vydržel s NeXTem, i když ta firma nedosáhla valných úspěchů, a to vedlo k jeho návratu do Applu. Nechal si Pixar, i když v něm utápěl celé miliony dolarů, a nakonec se díky tomu stal miliardářem. Věřil v Apple, i když byl po svém návratu přesvědčený, že je to tam samý hňup. Stevova vytrvalost je pro mě nesmírně inspirující.
A.cz: Brente, vy jste se s ním vídal celkem pravidelně. Co jste na něm naopak nemusel?
Brent: Steve shazoval lidi. Byl k nim krutý. Uměl vás vyšachovat ze hry. Celé roky mi dával najevo, že by nejspíš dokázal psát mnohem lépe než já – vlastně byl zamlada přesvědčený, že by lépe než ostatní uměl dělat úplně cokoliv. Ale i navzdory jeho špatným stránkám jsem si jeho společnost užíval.
