I když jejich případy nejsou totožné - oba třicátníci skončili v nemocnici a přehodnotili své návyky i pohled na zdraví. A oba říkají, že žloutenka může postihnout opravdu kohokoli.
"Stačí jedna blbá náhoda a je hotovo."
"Na konci září jsem měl příznaky ve stylu chřipky - zimnice, horečka a bolesti hlavy. Dlouho jsem nebyl takto nemocný - naposledy snad během covidu, tak jsem si raději udělal test, ale vyšel negativní," popisuje Lukáš B. z Prahy.
"Po několika dnech, kdy došlo k částečnému zlepšení, jsem ale začal zvracet, což se mi téměř nikdy neděje. Příznaky se nelepšily ani dalších několik dnů, tak mi lékařka nechala udělat krevní testy a z nich bylo okamžitě jasné, že mám žloutenku," dodává.
Průběh nemoci pak popisuje jako typický - nadměrná únava, nechutenství, bolest břicha. "Byl jsem týden doma a následně týden v nemocnici. Odtamtud jsem odcházel víceméně bez příznaků, ale krevní hodnoty nebyly ideální," říká. Po návratu z nemocnice zůstal ještě pár dní v klidu a teď, více než měsíc po hospitalizaci, už funguje víceméně bez omezení. I díky tomu, že Lukáš je nadšeným sportovcem a klidový režim je pro něj neobvyklou výzvou.
Žloutenka typu A se šíří Českem
Hygienici a lékaři hlásí nejvíc případů od roku 1989, a podle Státního zdravotního ústavu už zemřelo 28 lidí. Nemoc se přenáší kontaminací běžných předmětů, často jde o infekci spojenou s nedostatečnou hygienou.
Nejúčinnější prevencí je očkování, o které je nyní obrovský zájem. "Zájem je teď podstatně vyšší, to vede k tomu, že vakcíny nejsou dostupné. Vakcínu lze objednat, horizont dodání je půlka listopadu," předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka pro Rádio Impuls. Jedna dávka stojí zhruba 1 000 až 1 500 korun, pojišťovny na ni však často přispívají z fondů prevence.
Nejistota kvůli okolí
Psychicky se ale cítil dobře: "Věděl jsem, že nemám kritické hodnoty a že to moje tělo zvládne. Žloutenka byla tak trochu lekce. Člověk si může mýt ruce několikrát denně, používat desinfekční gely při cestách v MHD, ale pak stačí jedna blbá náhoda a je hotovo."
I tak ho ale trochu trápila nejistota, jestli nenakazil své okolí. "Přemýšlel jsem, jestli jsem někoho nenakazil v bezpříznakové fázi při obyčejném podání ruky," uzavírá.
"Připadala jsem si odporně, jako úplně na okraji společnosti."
Ačkoliv Lukáše nyní trápí pouze únava a klidový režim, na který není zvyklý, Veroniku žloutenka potrápila o něco více. Dodnes se potýká se zdravotními problémy.
"Vše začalo jako klasická podzimní viróza. Po dvou dnech to odeznělo a občasně mě trápilo nechutenství, ale nic dramatického," vypráví Veronika K. ze Středních Čech. "Po pěti dnech se ale začalo nechutenství zhoršovat a později jsem už ani téměř nemohla přijímat ani tekutiny. Manžel mě dovezl do nemocnice na urgentní příjem a tam se po několika hodinách přišlo na to, že je to žloutenka typu A," popisuje.
A jak říká, nejvíce ji překvapilo, jak nenápadně nemoc začíná. "Překvapilo mě, co vše žloutenka obnáší. Kromě počátečních příznaků se postupně začaly přidávat další včetně střevních obtíží, dále svědění kůže až k zežloutnutí kůže po celém těle a očního bělma," přiznává.
Psychicky to nezvládala
Po několika dnech hospitalizace se jí začalo ulevovat, ale do práce se vrátit stále nemohla. "Stále pokračuje rekonvalescence. Jaterní hodnoty ještě nejsou v normě, a únava přetrvává i teď. Ale to může být otázka ještě několika týdnů," říká.
A na rozdíl od Lukáše pro ni nemoc byla psychicky velmi náročná. "Po určení diagnózy jsem se cítila psychicky velmi špatně. Připadala jsem si odporně, špinavě. I když já jsem člověk, který si ruce myje opravdu velmi často, v tu chvíli jsem si připadala jako úplně na okraji společnosti," svěřuje se Veronika, která našla sílu díky podpoře svého okolí.
A uklidňuje jí i to, že zatím to vypadá, že nikoho z blízkých nenakazila. "Rodina se již nechala očkovat, tak pevně věřím, že to vše dobře dopadne," říká s úlevou. Kde se nakazila, tuší jen přibližně. "Zdroje se určitě nedopátrám, ale na 70 % si myslím, že v MHD," doplňuje.
Nemoc, která zasáhla Česko
Lukáš i Veronika se shodují, že informovanost o žloutence byla nedostatečná. "Epidemie jede od jara a informovanost byla nedostatečná. Myslím, že to bylo podceněno a zlepšilo se to až na podzim," říká Lukáš. A Veronika doplňuje: "Chápu, že není žádoucí vytvořit mezi lidmi paniku, ale opravdu jsem se o této nemoci dozvěděla nejvíc, až když jsem ji prodělala."
Toto onemocnění, které většina lidí zná jen z vyprávění, se během několika měsíců rozšířilo po celé republice. A jak ukazují příběhy Lukáše a Veroniky - žloutenka se neptá, kolikrát si denně myjete ruce. Stačí chvíle nepozornosti a může se vám změnit život.
