Židli v kanceláři českého korporátu vyměnil za život ve Vietnamu. Do Asie se odstěhoval za přítelkyní, začal podnikat a taky si splnil sen - žít někde, kde je teplo.
Zkušenosti se životem v komunistické zemi a cestovatelské tipy předával dál na blogu Čech ve Vietnamu, Twitteru a Facebooku. Blog se teď rozhodl smazat. Důvodem je nevděčnost lidí, kterým radil s cestováním.
"Tato činnost má smysl, lidé jsou rádi, že mohou dostat kvalitní informace přímo od zdroje, a mě to tak trošku i vnitřně naplňuje. Jim to usnadní život tady a Vietnam prožijí jinak než jako obyčejný turista jedoucí na klasické památky," přiblížil před dvěma roky v rozhovoru pro Aktuálně.cz proč svůj blog píše.
Teď se rozhodl skončit a smazat ho. Psaní mu přestalo dělat radost.
Ke svému rozhodnutí došel postupně, a jak vyplývá z jeho vyjádření, stojí za ním "česká nevděčnost". Poslední kapkou byl mail jednoho z nespokojených cestovatelů. "Aktualizuj si ten web, už půl hodiny čekáme na autobus na letišti," citoval jeden z příkladů, jak s ním komunikují cestovatelé, kterým radil zdarma a ve svém volném čase.
Podobně negativních mailů, zpráv na Facebooku a komentářů na webu bylo stále víc.
Češi neumí děkovat
"Každý měsíc jsem řešil několik případů lehkých bouraček, kam do nemocnice, posílal jsem je do soukromých ordinací s perfektní péčí, na místa, kde si nechat udělat ztracený techničák, kde vyrobit ztracenou SPZku, radil jsem jak na ztracené pasy, jak se dostat na ambasádu, dokonce jsem pomáhal i Vietnamcovi, co ztratil zelenou kartu do Čech," vysvětluje.
Měsíčně stihl odpovědět na zhruba 200 e-mailů a kolem 70 procent lidí ani nepoděkovalo. "Hele, já nečekám oslavné ódy, ale sakra napsat děkuju není tak složité. To zhruba před rokem vedlo k tomu, že jsem začal uvažovat o smazání," píše.
Kromě negací začalo přibývat i neslušných a indiskrétních dotazů. Pozastavil se i nad úrovní znalosti české gramatiky. "Nadpoloviční většina lidí není schopna napsat pár vět bez gramatické chyby. Až tak špatně na tom jsme," dodává.
Skupina českých vtipálků, kterým pomohl v nouzi, pak na oplátku poskytla jeho telefonní číslo prostitutkám.
"Ač jsem z toho nikdy neměl ani korunu, staral jsem se. (…) Mých pět minut času mnohdy těm lidem ušetřilo hodiny hledání. Proto to mělo smysl,“ vysvětlil.
