Když se v roce 2022 rozhodla dát výpověď a vydat se na svou první sólo cestu - 800 kilometrů pěšky přes Pyreneje - netušila, že tím otevírá svou zcela novou životní etapu. "Celý život jsem cítila, že nechci žít jako většina lidí. Chtěla jsem od života víc," říká dnes sedmadvacetiletá dobrodružka, která tráví většinu roku na cestách - a ne ledajakých.
Z klubů do hor
Dřív Aničku lidé znali jako holku z večírků. "Měla jsem řasy, nehty, make-up… a najednou jsem měla dready a krosnu na zádech. Pro okolí to byl šok," vzpomíná se smíchem. Kamarádi ji podceňovali, rodiče měli strach. Ale ona cítila, že jde správným směrem.
A měla pravdu. Cestování ji změnilo. Už neřeší, co si vzít na sebe, ale jak co nejlépe sbalit stan, karimatku a zásoby jídla. Největší obavy před první cestou? "Asi jazyková bariéra - neuměla jsem anglicky. Ale hned první den jsem zjistila, že se dá domluvit vždycky a všude," vypráví.
Zkouška s Montym
Dnes cestuje i se svým věrným parťákem - psem Montym. "Narodil se už v roce 2017, ještě dávno před mými prvními výpravami. A právě on mě přivedl zpátky k přírodě. Když přišel Monty, začala jsem měnit víkendy v barech za víkendy v horách a jsem za to neskutečně vděčná," říká Anička.
V roce 2024 vyrazili na první náročnější cestu po norských Lofotech, přičemž první dálkový přechod společně absolvovali letos na podzim - a to rovnou 650 kilometrů napříč Norskem po poutní cestě svatého Olava, která vede z Osla až do Trondheimu. "Monty mi dodává radost a je super usínat ve stanu s pocitem, že je někdo vedle vás. Když se v noci ozvou třeba kroky zvířat nebo jiné zvuky, je přítomnost psa uklidňující," doplňuje.
Ačkoliv se na tuto výpravu těšila, ze začátku se musela popasovat s nepříjemnou realitou. "První týden jsem zvažovala návrat. Pršelo každý den, stan byl mokrý, věci promočené. Ale pak vysvitlo slunce a ten okamžik mě podržel. Najednou zase všechno dávalo smysl," popisuje. Výpravu nevzdala i kvůli tomu, že příroda jí dává nejen klid, ale i odpovědi. "Věřím na zázraky a energii. Když se člověk otevře tomu, co mu svět nabízí, vždycky ho to někam posune," myslí si.
Není to jen pohádka
Anička, která momentálně žije ve Švédsku, neskrývá, že život nomáda má i své stinné stránky. "Nejvíc mi chybí rodina. Ten čas už nevrátím. Prarodiče stárnou. Kamarádi mají děti, které ani pořádně neznám," přiznává. "Ale když jsem doma, chybí mi zase pohyb, poznávání, svoboda. Moje duše prostě potřebuje cestovat," dodává.
Na otázku, jestli je možné žít takhle i ve vztahu, odpovídá upřímně: "S partnerem jsme spolu skoro tři roky. Ten měsíc odloučení byl pro nás vlastně hra a zároveň docela potřeba, protože jsme spolu nonstop téměř tři roky. Takže bylo fajn si od sebe trochu odpočinout a pak se zase těšit jeden na druhého."
Cestovatelský mazák
Za poslední tři roky navštívila 20 zemí - ale nejde jí o počet, nýbrž o kvalitu. "Raději jsem v každé zemi déle, abych ji poznala opravdu do hloubky. Třeba ve Finsku jsem bydlela za polárním kruhem v přívěsu bez vody, sprchy i záchodu - a byla to jedna z nejhezčích zkušeností v životě. I když chodit do kadibudky v -40 °C nebylo zrovna jednoduché," popisuje se smíchem.
Vzhledem k tomu, že není cestovatelským nováčkem, má s čím srovnávat. A tak přiznává, že nejméně na ni zapůsobily Azory - ne kvůli přírodě, ale kvůli kontrastu. "Po půl roce ve Skandinávii mě šokovalo množství odpadků a utrápených zvířat. Měla jsem zkreslené představy z různých videí na Instagramu. Ale i to je zkušenost, která mě něco naučila," přiznává.
Jiný svět
Cestování Aničku alias Vandrák Travel prý naučilo hlavně vděčnosti. "Dřív jsem měla pocit, že se v Česku máme špatně. Ale teď si uvědomuju, že máme jednu z nejlepších zemí na světě. Máme svobodu, bezpečí, možnosti. Jen si to často neuvědomujeme," míní. A o sobě samé říká, že se stala silnější a vyrovnanější. "Už se nenechám stresovat zbytečnostmi. Věřím, že je důležité rozdávat lásku, být hodná a vděčná za to, co mám právě teď," věří.
A co dál? "Chci procestovat celý svět. A možná jednou napíšu i knihu. Už jsem dostala nabídku, tak uvidíme, kam mě to zavede," prozrazuje Anička.
A kdyby mohla něco vzkázat sobě na začátku své cesty? "Abych vyrazila mnohem dřív," uzavírá.
