Tři oceány, 47 tisíc kilometrů, 30 dnů a 200 letových hodin. Tak vypadá váš plán v číslech. Proč se vydáváte na cestu, při které chcete sólově jako první Čech obletět zeměkouli?
Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět, protože ne všechna rozhodnutí v lidském životě jsou momentální. V tomto případě šlo o delší proces, který postupně gradoval a určitě nesouvisí pouze s tím, že náš syndikát před lety pojmenoval letadlo, s nímž poletím, imatrikulací OK-TGM. Byl to ale určitě jeden z rozhodujících momentů. Asi nejsilnější impulz přišel před třemi lety. Tehdy jsem dostal od svojí babičky, která mimochodem rovněž létala - na kluzácích vystřelovaných gumou -, knihu Jana Antonína Bati o jeho obchodní cestě kolem světa. K rozhodnutí, že poletím, jsem dospěl i v souvislosti s tím, že nás v říjnu čeká významné výročí vzniku naší republiky.
Pokud někam letíte, přejeme hladké přistání. Pokud ne, podívejte se na video, které natočil včera Roman v pozdním odpoledni nad mraky. Na HitHitu jsme překročili hranici 100 tisíc vybraných korun a stále pokračujeme. Děkujeme za případný příspěvek, který je vyvážen odměnou. Pomůže i sdílení. Děkujeme a přejeme klidný víkend.
Zveřejnil(a) Mise Okřídlený lev dne 13. July 2018
A proč jste se rozhodl letět sám?
Před kopilotem jsem dal přednost možnosti vézt více paliva. Vzhledem k tomu, že mám v plánu přes Pacifik urazit poměrně dlouhou trasu najednou, bez velkého množství paliva by to nešlo.
Máte v plánu mapovat také stopy, které v zahraničí zanechali Češi. O které osoby jde?
Určitě budu, kde to půjde, vyhledávat stopy Baťovců. Život Baťovy rodiny a jejích spolupracovníků není jen obyčejným příběhem, ale doslova fenoménem. My Češi jsme vymysleli globalizaci dávno předtím, než toto slovo vůbec existovalo. Nicméně sítě rozhazuji stále. Budu moc rád, když se mi ozvou i další čeští krajané.
Peníze na cestu vybíráte na webu Hithit, kde tvrdíte, že jste hrdý na to, že jste Čech, a že za vaší cestou stojí patriotismus. Nastala podle vás doba, kdy je Čechům nutné připomínat jejich um?
Nemyslím si, že bychom žili ve špatné době, naopak. Podle mého zažíváme jedno z nejklidnějších období, kdy pověstní blaničtí rytíři mohou v klidu spát. Neznamená to ale, že nestojí za to, abychom si stále připomínali, že je skvělé být Čech. Myslím, že existuje mnohem více pozitiv než negativ, která na sobě máme stále tendenci vyhledávat.
Roman Kramarik nacvicuje nastupovani do zachranneho clunu z vody.
Zveřejnil(a) Mise Okřídlený lev dne 17. July 2018
Jste vystudovaný právník a létání je vlastně vaším koníčkem. Cítíte se na takovou výpravu "pevný v kramflecích"?
To je docela dobrá otázka, protože si myslím, že pilot, který se cítí být úplně pevný v kramflecích, má zaděláno na potíže. Musím říct, že pokaždé když do letadla usedám, cítím obrovskou dávku respektu a připravenosti na něco nečekaného. A přestože létám už od čtrnácti, stále si driluji postupy, co se stane když…
Ten kdo je připraven, není překvapen. Zejména když létáte s jednomotorovým letadlem, musíte neustále počítat s tím, že motor selže. Přestože pravděpodobnost, že selže, je statisticky téměř zanedbatelná, je příliš málo zanedbatelná na to, aby s ní člověk nemusel počítat a dostatečně se na ni nepřipravil. Například kdyby mi těsně po vzletu přestal fungovat motor, tak vůbec nepřemýšlím, co budu dělat, mám to nadrilované.
A co byste tedy udělal, kdyby vám motor selhal?
Každé letadlo letí bez motoru a každé letadlo je pak vlastně kluzákem, jen s různou klouzavostí. Vy se pak bez funkčního motoru musíte klouzavým letem dostat na místo, kde bude možné buď přistát, nebo alespoň zabránit zranění posádky, když už přitom poškodíte letadlo.
Musel jste před plánovaným obletem zeměkoule drilovat něco speciálního?
Největší respekt má každý pilot jednomotorového letadla před selháním motoru nad vodou, protože toto přistání se nedá nikdy natrénovat. Pokaždé je to něco, co člověk dělá poprvé a musí se mu to podařit. A když se mu to podaří, má velmi málo času na to, aby sebral svých pět švestek, člun a takzvaný grab bag s nouzovými prostředky předtím, než se letadlo potopí. Tohle se dá drilovat pouze mentálně. Už tak tisíckrát jsem si tuto situaci přehrál nanečisto, co bude první, druhé a třetí v pořadí. Pokud taková situace nastane, nebude čas na přemýšlení. Navíc se nadneseně říká, že když pilot zasedne do kokpitu, sníží se jeho IQ zhruba o polovinu, proto je potřeba, aby se všechny procesy drilovaly tak, aby je člověk dělal téměř automaticky.
Přelet oceánů bude tedy nejkrizovějším momentem vašeho letu?
Přistání na vodu je nejméně pravděpodobné riziko, pokud ale nastane, je nejvážnější. Mnohem pravděpodobněji mohou nastat komplikace v souvislosti s počasím. Například budu prolétávat Indií v období jihovýchodního monzunu. Silný déšť, který je s tímto obdobím spojen, problém není. Problematické jsou bouřkové mraky, které nejdou proletět a mnohdy ani obletět.
Bojíte se toho?
Mnohem více se skutečně bojím nějakého technického selhání nad mořem.
Na Hithitu se vám zatím nepodařilo vybrat požadovanou částku. Uskutečníte i tak svoji cestu?
Ano, uskutečním. Budu zkrátka muset sáhnout hlouběji do úspor a omezit výdaje s letem spojené. Peníze z kampaně na Hithitu chci použít především na tvorbu videí a dalšího mediálního obsahu, a to jak o samotném průběhu letu, tak i o hledání významných českých stop. Myslím, že odměny jsou zajímavé, a budu rád, když některý z čtenářů přispěje.
