Někdo si nedovede příchod nového roku představit bez sledování televize a obložených chlebíčků, jiný jej zase pravidelně vítá spolu s dalšími v ulicích města.
Způsobů, jak prožít poslední prosincovou noc je jistě více, v řadě zemí světa ji však provázejí tradice, srovnatelné s těmi z vánočního času.
Ale popořadě.
Poslední den v roce je v našem kalendáři zasvěcen památce papeže Silvestra I. který zemřel v tento den roku 335 našeho letopočtu (jméno je latinského původu, latinsky silva - les, silvestris - lesní, tedy „muž z lesa" v některých jazycích - dříve i v češtině - se píše Sylvestr). V původním juliánském kalendáři připadal konec roku v různých zemích na různá data. Sjednocení přinesl až gregoriánský kalendář, který postupně začala během 16. století užívat většina křesťanských zemí.
Původně nebyl poslední den roku v křesťanském světě spojován s žádnými oslavami. Církev mu nepřála, neboť ve starém Římě se tento čas slavily saturnálie neboli slunovrat, což vždy provázelo bujaré nevázané veselí s množstvím jídla a vína. Na evropském a americkém kontinentu se v předvečer nového roku slaví od poloviny 19. století. A postupně se oslavy propracovaly až k tradici hodné antického Říma.
Ne všichni se ovšem řídí gregoriánským kalendářem, a tak se i dnes ve světě vítá hned celá řada „nových roků". Pravoslavná církev a s ní řada věřících v Rusku, Srbsku a dalších zemích vychází z juliánského kalendáře, v němž Nový rok připadá na 14. leden kalendáře gregoriánského (většina Rusů slaví oba příchody nového roku, zpravidla velmi světským způsobem).
Kalendáře některých dalších náboženství vycházejí z lunárního cyklu, takže Nový rok připadá pokaždé na jiné datum. Židé slaví Roš ha-šana (hebrejský výraz pro 'hlavu roku'), svátek, který vychází pokaždé na jiný den mezi začátkem září a října. Číňané vítají nový rok v jednom z dní od poslední třetiny ledna do druhé třetiny února, muslimové jej počítají od prvního dne (lunárního) měsíce Muharram (a není to slavnost, věřící se v klidu modlí v mešitách a vzdávají holt proroku Mohamedovi). Thajský, kambodžský či laoský nový rok jsou slaveny od 13. do 15 dubna.
V Evropě a USA si většinou lidé hlavně připíjejí a vzájemně si přejí šťastný nový rok. V některých zemích ale stále nejdete tradice, které se váží výhradně k přelomu roku.
Španělé o půlnoci jedí hroznové víno. S každým úderem zvonu snědí jednu kuličky, což prý přináší štěstí na celý další rok.
Ve Finsku, ale též v Rakousku a Německu, se na Nový rok lije olovo do studené vody či sněhu. Z tvarů, které vzniknou, se pak hádá, co člověka v nadcházejících měsících potká (česká tradice lití olova patří spíše k Vánocům).
Irské dívky si zase dávají pod polštář o novoroční noci jmelí, která má zajistit, aby se jim ve snu zjevil ten, za něhož se do roka provdají.
Ve Walesu se od nepaměti lidé na Nový rok vzájemně obdarovávali, někdy dokonce i penězi. Dnes si dávají spíš symbolický skrojek chleba se sýrem, děti dostávají ovoce a rozinky.
Dánové rozbíjejí u dveří blízkých a přátel staré nádobí na důkaz svého přátelství a náklonosti.
Zatímco Vánoce v Řecku jsou spíše skromnější, Řekové si vše vynahrazují na přelomu roku. Nechybí koledování, slavnostní večeře, dárky. Na dveře domu se věší cibule jako symbol znovuzrození, hned vedle granátového jablka, které tam visí již od Vánoc. Když se blíží půlnoc, vybraný šťastlivec mrští granátovým jablkem o dveře tak, aby se rozbilo. Starý rok končí…
Bulhaři na Nový rok vyhánějí zlé duchy. Postavy ve strašidelných dřevěných maskách, a kožešinových kostýmech se tančí, aby zahnali upíry a zajistili si zdraví, štěstí a bohatou úrodu.
A jaké tradice si udržují Češi?
Kdo byly „ometačky", si již asi pamatuje málokdo. Není to ale zase tak dlouho, co na venkově chodívaly o silvestrovské noci po staveních staré chudé ženy oblečené v černém, s bílým šátkem na hlavě. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení, beze slova přistoupily ke kamnům a třikrát je ometly se slovy: "Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého", aby na plotnu nepřišlo v novém roce něco nezdravého. Nakonec popřály hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu.
A tak snad už jen někteří ještě jedí na Nový rok čočku nebo hrách, aby měli dost peněz, a naopak se vyhýbají drůbeži, aby jim neuletělo štěstí.
A ti, které z přemíry alkoholu, televizní zábavy či jiných radovánek nebolí hlava, si možná ráno připomenou tradiční „Jak na Nový rok, tak po celý rok".
