Sami vědci připouštějí, že ještě před vypuknutím pandemie koronaviru bývaly ochranné pomůcky při navazování vztahů spíše na škodu. Lidé pak totiž měli pocit, že jejich protějšek trpí nějakou chorobou, což mu na atraktivitě pochopitelně ubíralo.
"Chtěli jsme vyzkoušet, jestli se v současné situaci, kdy se roušky a respirátory staly nevyhnutelnou součástí každodenního života, negativní vnímání pomůcek při seznamování nezměnilo," uvedl pro deník The Guardian psycholog Michael Lewis, hlavní autor studie, která nyní vyšla v odborném časopise Cognitive Research: Principles and Implications.
Spolu se svými kolegy z univerzity ve velšském Cardiffu zjistil, že dva roky od chvíle, co se onemocnění covid-19 začalo ve světě šířit, působí ochranné pomůcky přesně opačným efektem. Muži i ženy, kteří se do výzkumu zapojili, shodně hodnotili své potenciální známosti jako přitažlivější, pokud si zakrývaly nos a ústa.
První část experimentu vědci provedli v únoru loňského roku. Požádali 43 žen, aby na škále od jedné do deseti posoudily atraktivitu mužů na fotografiích. Někteří z nich měli nasazenou textilní roušku, někteří modrou chirurgickou roušku, někteří si namísto toho spodní část obličeje schovávali za černou knihu a někteří si ji nezakrývali vůbec.
Účastnice výzkumu v průměru hodnotily muže s rouškami jako výrazně přitažlivější než muže bez nich a vůbec nejvyšší hodnocení dávaly mužům s chirurgickými rouškami. Podobné preference výzkumníci později pozorovali u mužů, kteří posuzovali atraktivitu žen. Také jim se nejvíce líbily protějšky s modrými rouškami.
"Naše zjištění může souviset s tím, že si chirurgické roušky spojujeme se zdravotníky. K lidem v pomáhajících profesích chováme důvěru, a když se cítíme ohrožení, může pro nás být modrá rouška ujišťujícím signálem. Když jsme přitom podobný experiment zkoušeli před pandemií, vnímali respondenti člověka s rouškou jako někoho, komu je lepší se vyhnout," upozornil Lewis.
Nevylučuje ovšem ani možnost, že roušky zvyšovaly atraktivitu potenciálních partnerů v očích respondentů proto, že je nutily více zaměřovat pozornost na oči. Starší studie podle něj ukázaly, že pokud člověk nevidí tvář svého protějšku celou, musí si jeho mozek chybějící části doplňovat a představuje si je obvykle v lepším světle.
