Skutečně se stáváme společností unavených a osamělých lidí, kteří v každé konvenci vidí nepřiměřený nátlak a v každém odlišném názoru osobní útok? Proč je někdy lehčí žít v mantinelech společenských pravidel a proč jsou „zkostnatělé“ instituce pro naše přežití důležitější, než si často chceme připustit? Na to se snaží odpovědět nová kniha sociologa Pavla Pospěcha Osamělí hrdinové.
Je válčení biologicky danou dispozicí, nebo jen selháním civilizace? Kniha Násilí a válčení lovců-sběračů (Academia) boří rousseauovské představy o mírumilovném pravěku a ukazuje lidskou historii jako řetězec epizodického násilí. Autoři také zkoumají, proč se lidé v jedné generaci dokážou proměnit z krutých válečníků v přátelské sousedy a proč se k rituálům zabíjení stále vracíme.
Sociální antropolog a válečný reportér Radan Haluzík ve své nejnovější knize Turbo-venkov píše o balkánském venkovu, který leží současně na periferii i v centru. Autor ukazuje, že i ta nejzapadlejší balkánská vesnice je dnes napojena na globální ekonomické toky. O čem svědčí pompézní domy, které tam najdeme a které více méně zejí prázdnotou?
Historička Annabelle Hirschová představuje západní dějiny žen ve stovce drobných předmětů. Její mozaika esejů ukazuje, jak důmyslně si ženy vytvářely autonomní prostory v klášterech či u spiritistických stolků. Od pravěké stehenní kosti až po symboliku rudé rtěnky sleduje ambivalentní cestu k emancipaci, kde se z užitkového předmětu mohl během okamžiku stát nástroj politické revoluce i sebeobrany.
