Sympatická studentka Karolína se narodila tehdy devatenáctileté dívce. Nebyla jejím prvním dítětem - už v šestnácti letech její matka porodila syna, který nakonec skončil v péči babičky. O další miminko se ale prarodiče kvůli zdravotním obtížím už starat nemohli. Karolínina biologická matka proto dceru nabídla k adopci. Trvalo tři měsíce, než se pro ni našla vhodná rodina.
Pro novorozeně je to velmi dlouhá doba - od prvních dní nezažívá každodenní péči rodičů, kteří ho nejen přebalí a nakrmí, ale zahrnou také láskou a doteky. Jak Karolína sama podotýká, v kojeneckém ústavu se naučila neplakat. Sestra, která se o ni starala, měla na starosti šest miminek, a tak zvládala jen jejich základní potřeby. Na mazlení už nezbýval čas.
"Cítila jsem se nedomazlená. Cítím to dodnes. Potřebovala jsem hodně obejmutí i od kamarádů. Většinou jsem si o to objetí sama říkala a dávala jim za to drobné dárky. Ale nebylo to primárně proto, aby mě za dárek objali," svěřila se v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ Karolína. Její celé jméno redakce zná, ale na přání dívky ho nezveřejňuje.
První náznaky toho, že je adoptovaná, se objevily už kolem jejích tří let. "Mám to celé trochu v mlze," říká Karolína. "Jednou jsem se maminky zeptala, jestli pocházím z jejího bříška, a ona mi pravdivě odpověděla, že ne. Pak jsem na to zapomněla a myslela si, že mě přinesl čáp." Až později se o svůj původ začala více zajímat. Před nástupem do školy jí to adoptivní rodiče sami řekli, aby se to nedozvěděla od někoho cizího.
"Na svou prvotní reakci si už nepamatuji. Ale přemýšlela jsem, jaké by to asi bylo žít s biologickou matkou, o které jsem nevěděla, kdo je a proč mě odložila. To ale nemění nic na tom, že jsem svým adoptivním rodičům neskonale vděčná a mám je moc ráda," přiznává Karolína.
Chtěla poznat biologickou mámu
Touha poznat své kořeny byla silná. I její náhradní rodina s tím počítala. Budoucí adoptivní rodiče procházejí před adopcí kurzem, kde jsou na takové situace připravováni - některé děti totiž chtějí později poznat svůj původ. "Moji rodiče byli hodně podporující a věděli, že ten den jednou přijde," dodává sympatická zrzka.
Svou biologickou babičku a tetu poznala zhruba v páté třídě. Intenzivně pátrala po matce, ale nakonec se jí podařilo navázat kontakt jen s prarodiči. Matku nenašla. I tak byla ráda, že zjistila alespoň něco o své rodině. Dozvěděla se, že bylo všem blízkým líto, že musela do kojeneckého ústavu, a že její babička velmi trpěla tím, že se nedokázala postarat o další vnouče.
Absence lásky a pozornosti v ústavu se na Karolíně výrazně podepsala. Přestože získala novou, milující rodinu, nesla si z raného dětství velké šrámy na duši. Začala se sebepoškozovat, propadala panickým atakám a úzkostem a často se trápila hlady.
Narození sestry
Zlom nastal v době, kdy se jejím adoptivním rodičům narodila vlastní dcera. Dlouho se jim nedařilo počít, proto adoptovali Karolínu, ale po letech se "zadařilo" a do rodiny přišla její mladší sestra. Pro odložené dítě to byl bolestivý moment - bála se, že ji rodiče odloží znovu.
"Začala jsem pociťovat, že nejsem na prvním místě. Musela jsem se najednou o jejich lásku dělit. Vyvolalo to ve mně psychické problémy. Začala jsem si vynucovat pozornost sebepoškozováním. Bála jsem se, že se mě vzdají. Připadala jsem si v devíti letech, že už pro ně nejsem dost dobrá," vzpomíná Karolína.
Negativní pocity se snažila ventilovat přes fyzickou bolest. Často se řezala a dodnes má jizvy na předloktí i zápěstí. Ubližovala si čímkoli ostrým. "Byly doby, kdy jsem si nedokázala představit, že bych se při sprchování neřízla žiletkou," přiznává otevřeně.
Kde najít pomoc?
Jestli vám přijde, že už to doma nezvládáte s dítětem a jeho psychický stav se horší, navštivte Centrum krizové intervence v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Mají tam nepřetřitou pomoc a můžete přijet kdykoliv bez objednání.
Tým krizových interventů CKI sestává z psychologů, psychiatrů a zdravotních sester. Klientům poskytujeme podporu v krizových situacích, které nejsou aktuálně schopni zvládat vlastními silami. Cílem intervence je, aby se klient ve své situaci vyznal a byl schopen převzít kompetence pro její řešení.
V indikovaných případech může být krizová intervence rozšířena i o farmakoterapii a celé spektrum psychoterapeutických aktivit. Péče CKI o klienta je vždy krátkodobá a nenahrazuje péči psychologické či psychiatrické ambulance.
Kontaktní telefon do ambulance krizového centra:
Nemusíte být na vše sami.
Šikana a školní psycholožka
Musela si projít i šikanou a kyberšikanou na základní škole. Spolužačka jí ubližovala celé roky, ale Karolína to nikomu neřekla. Bála se a styděla. Nechtěla, aby trýznitelka měla problémy. Když to nakonec vyplavalo na povrch, zjistila, že tato spolužačka je sama doma týraná otcem, a dostala se proto do péče babičky. Karolína to bere jako jediné pozitivum na celé té špatné zkušenosti.
Svěřila se školní psycholožce, která jí naštěstí pomohla. Se svým osudem se stále pere, ale je na dobré cestě. Sama dnes říká, že je ráda, do jaké rodiny se dostala, a že nevyrůstala s biologickou matkou. Ta totiž u dvou dětí neskončila - po Karolíně a jejím starším bratrovi porodila ještě dalších devět dětí, které všechny skončily v ústavní péči.
