Přiletěl život na Zemi z Marsu? Nový experiment naznačuje překvapivou možnost

Myšlenka, že život na Zemi mohl vzniknout jinde ve vesmíru, byla dlouho spíše doménou spekulací. Nový experiment amerických vědců jí však dodává reálnější obrysy. Extrémně odolné bakterie totiž v laboratoři přežily tlak srovnatelný s tím, jaký vzniká při dopadu asteroidu na Mars. Výsledek tak oživuje hypotézu, že dopady asteroidů mohly umožnit mikrobům „přeskakovat“ mezi planetami.

Výsledky studie publikované v časopise PNAS Nexus tak znovu oživují hypotézu, že mikroorganismy mohou mezi planetami „přeskakovat“ ukryté v úlomcích hornin. A pokud je to možné, pak nelze vyloučit ani provokativní otázku: nezačal život na Zemi původně na Marsu?

„Život by mohl přežít vyvržení z jedné planety a přesun na jinou,“ říká spoluautor studie K. T. Ramesh z Univerzity Johnse Hopkinse. „Je to opravdu zásadní zjištění, které mění způsob, jakým přemýšlíme o tom, jak vzniká život a jak vznikl život na Zemi,“ dodal.

Před miliardami let vypadal Mars zřejmě zcela jinak než dnes. Povrch planety byl nejspíš teplejší a vlhčí, existovaly tam řeky, jezera a možná i oceán. V té době byla zároveň vnitřní sluneční soustava vystavena intenzivnímu bombardování asteroidy.

Takové srážky mají obrovskou energii. Při velkých impaktech mohou kusy hornin doslova vystřelit z povrchu planety do kosmického prostoru. Víme to mimo jiné proto, že na Zemi byly nalezeny meteority pocházející právě z Marsu. Otázka ale zní: mohly by v takovém kusu horniny přežít i mikroorganismy?

Bakterie přezdívaná „Conan“

Vědci se rozhodli otestovat extrémně odolný mikroorganismus Deinococcus radiodurans. Tento druh bakterie je známý tím, že dokáže přežít podmínky, které by většinu života okamžitě zničily – silnou radiaci, extrémní sucho i mráz. Dokáže také opravovat svou poškozenou DNA. Díky svým schopnostem si vysloužil přezdívku „bakterie Conan“ – podle fiktivní postavy válečníka.

V experimentu badatelé bakterie umístili mezi dvě ocelové desky a vystřelili na ně projektil z plynové zbraně rychlostí přibližně 480 kilometrů za hodinu. Tím simulovali tlakové rázy podobné těm, které vznikají při srážce asteroidu. Mikroorganismy tak čelily tlakům mezi jedním a třemi gigapascaly – tedy více než desetkrát vyšším, než je tlak na dně Mariánského příkopu.

Výsledek překvapil i samotné výzkumníky. Téměř všechny bakterie přežily tlak 1,4 gigapascalu. Dokonce i při tlaku 2,4 gigapascalu zůstalo naživu přibližně 60 procent buněk. „Mysleli jsme, že při prvním testu budou mrtvé,“ přiznala vedoucí experimentu Lily Zhaová. „Zvyšovali jsme rychlost a snažili se je zničit. Ale bylo to opravdu těžké.“ Nakonec se podle vědců rozpadla experimentální ocelová konstrukce dříve než samotné bakterie.

Hypotéza, která mění pohled na život

Studie posiluje takzvanou hypotézu lithopanspermie – tedy představu, že se život může šířit mezi planetami ukrytý v horninách vyvržených při velkých impaktech. Pokud by mikroorganismy dokázaly přežít nejen samotné vyvržení, ale také dlouhou cestu kosmem a následný dopad na jinou planetu, mohly by teoreticky „zasít“ život jinde. Takový mechanismus by mohl znamenat, že život ve sluneční soustavě není nutně izolovaný na jednotlivých planetách, ale může mezi nimi cirkulovat.

Autoři studie však zdůrazňují, že důkaz o životě na Marsu zatím neexistuje. Přesto experiment ukazuje, že pokud by tam mikroorganismy kdysi existovaly, cesta mezi planetami pro ně nemusela být nemožná. „Ukázali jsme, že život může přežít velké impakty a vyvržení z planety,“ shrnuje Zhaová.