Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Jak skrýt bunkr před nepřítelem
Pražská čára fascinovala mimo jiné svým sofistikovaným systémem maskování. Každý objekt měl individuální kamuflážní nátěr, jehož barevné složení přesně odpovídalo okolní krajině. Používala se kombinace černé, tmavě zelené, tmavě hnědé a špinavě žluté barvy, která opticky rozbíjela pravidelné tvary bunkru a pomáhala mu splynout s prostředím. Obzvlášť účinná byla technika malování velkých černých skvrn přes rohy a hrany objektu, což vizuálně deformovalo jeho siluetu.