Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Neviditelný obránce vlasti
Kromě nátěrů se využívaly i další metody. Přes objekty se přetahovaly maskovací sítě nebo pletené rohože z drátěného pletiva, do nichž se vplétaly větve, tráva a další přírodní materiál z bezprostředního okolí. Na zvláště frekventovaných a viditelných místech, například v blízkosti cest, se stavěly dřevěné ohradníkové zástěny, které bunkry zcela zakrývaly před zraky nepřítele.
Důmyslně zamaskovaný objekt byl prakticky neviditelný nejen pro letecký, ale také pro pozemní průzkum, a to i z malé vzdálenosti.