Ilustrační obrázek vygenerovaný pomocí umělé inteligence | Foto: Aktuálně.cz / Dall E2 / Prompt Engineering: Dan Poláček

Schizoidní porucha osobnosti

Představte si člověka, který žije ve svém vlastním světě, jako by byl obklopený neviditelnou zdí oddělující ho od ostatních. Takový je život lidí se schizoidní poruchou osobnosti. Tito jedinci nejsou samotáři proto, že by byli nešťastní nebo se báli odmítnutí. Oni jednoduše necítí potřebu navazovat blízké vztahy, a to ani s vlastní rodinou.

Schizoidní porucha osobnosti se typicky projevuje odtažitostí od sociálních vztahů a omezeným rozsahem emočního vyjadřování. Jedinci s touto poruchou preferují osamělé aktivity a vykazují jen malý zájem o vytváření blízkých vztahů. Symptomy zahrnují emoční chlad a naprostý nezájem o společenské normy.

V běžném životě můžeme takové lidi poznat podle toho, že působí chladně a odtažitě. Jejich tvář často nemá žádný výraz a emoce projevují jen velmi málo nebo vůbec. Zajímavé je, že je příliš netrápí, co si o nich ostatní myslí - kritika ani pochvala se jich zkrátka nedotýká.

Lidé s touto poruchou si většinou vybírají zaměstnání, kde mohou pracovat samostatně. Jejich život je charakteristický tím, že:
- Nachází potěšení jen v málokterých aktivitách
- Nemají zájem o intimní vztahy
- Tráví čas převážně o samotě
- Nemají blízké přátele

Přestože mnoho lidí trpících schizoidní poruchou nevyhledává pomoc, existují možnosti, jak lze jejich situaci zlepšit. Nejúčinnější je kombinace psychoterapie a případně medikace. Kognitivně-behaviorální terapie může pomoci změnit způsob myšlení a chování v sociálních situacích. Skupinová terapie pro ně zase představuje bezpečné prostředí pro nácvik sociálních dovedností.

Zároveň je podstatné zmínit, že schizoidní porucha osobnosti není totéž co schizofrenie. Na rozdíl od schizofrenie se u této poruchy nevyskytují halucinace ani bludy. Jde spíše o dlouhodobý vzorec chování, který se začíná projevovat již v raném dospělém věku.