Jak už bylo nastíněno, inuitská svědectví se stala jednou z nejdůležitějších stop v pátrání po osudu Franklinovy expedice. Významný průlom přinesl například doktor John Rae, který roku 1854 jejich výpovědi zaznamenal a následně je předal veřejnosti i námořnictvu. Ve zprávě pro veřejnost však vynechal zmínky o kanibalismu.

Díky domorodým obyvatelům Arktidy mohli historici a badatelé lépe pochopit tragický osud britských mořeplavců. Jejich příběhy však byly dlouhou dobu opomíjeny, někdy dokonce považovány za nevěrohodné a část jich je zpochybňována dodnes. Přesto se ukázaly jako mimořádně cenné. Inuité popisovali skupiny mužů táhnoucích čluny přes ledové pláně, kteří postupně umírali vyčerpáním a hladem. 

Bez inuitských svědectví by zůstala velká část příběhu Franklinovy expedice navždy zahalena tajemstvím.