Pachl: Rapl je krok od sebevraždy a to lidi baví. V podsvětí najdete i hodné strejdy

Tomáš Maca Tomáš Maca
22. 1. 2019 7:14
Zatímco zahraniční diváky si podmanily skandinávské detektivky, ti čeští teď holdují krimi seriálům ze severních Čech. Přispěl k tomu i režisér Jan Pachl (41), který jejich vlnu nastartoval s Cirkusem Bukowsky a momentálně se na ní dál veze s druhou řadou seriálu Rapl. „Viděl jste nový díl? Při scéně s pitvou, kdy se doktor Knecht raduje, že může řezat do ještě teplé mrtvoly, se jedna z jeho studentek skutečně sesypala. Ten moment, kdy se skácí k zemi, bychom nedokázali nikdy tak dobře nahrát,“ prozrazuje při rozhovoru pro Aktuálně.cz. Kromě kuriozit z natáčení se v interview dotýká i závažnějších témat včetně kriminality v Johannesburgu a tunelování v době kuponové privatizace.
Zatímco zahraniční diváky si podmanily skandinávské detektivky, ti čeští holdují krimi seriálům ze severních Čech. Přispěl k tomu i režisér Jan Pachl. Druhou řadu jeho Rapla teď vysílá Česká televize.
Zatímco zahraniční diváky si podmanily skandinávské detektivky, ti čeští holdují krimi seriálům ze severních Čech. Přispěl k tomu i režisér Jan Pachl. Druhou řadu jeho Rapla teď vysílá Česká televize. | Foto: Lukáš Bíba

Seriál Rapl se sice přesunul z Krušných hor na Ústecko, ale pořád zůstává v pohraničí, kde se odehrává i komedie Most! a HBO do něj zasadila zase detektivku Pustina. Proč jsou Sudety pro filmaře tak atraktivní?

Pro mě je pohraničí oblastí, kde se v historii mísily různé kultury, najdete tam rozmanitou architekturu a přitom jsou severní i západní Čechy z turistického hlediska dost neokoukané. Pro filmaře je zajímavé vydat se do končin, které diváci tolik neznají. Industriální pohraničí obývají už od komunismu sociálně slabší a nic se na tom nejspíš nezmění. Na rozdíl od seriálu Most! ovšem v Raplovi řešíme spíš problémy našich hrdinů než těžký život místních. Na druhou stranu v něm třeba pronikáme mezi skinheady, kteří mají na severu kvůli početné romské komunitě silnější základnu.

Hynek Čermák v rozhovoru pro Deník zmiňoval, že musel během natáčení za horkých letních dnů pořád nosit svou goretexovou bundu. Tvrdý kraj tedy s sebou nesl i tvrdé natáčení?

Natáčeli jsme asi deset měsíců, takže jsme během toho zažili všechna roční období - od třeskutých mrazů s minus 20 stupni až po chvíle, kdy bylo na sluníčku plus 45. Když jsme pak museli dodělat scénu, kterou jsme roztočili za chladného počasí, nezbylo nám nic jiného než ji ve stejných kostýmech dokončit v těch 45 stupních. Je to nepříjemné, ale tak to ve filmařině chodí.

Čím dalším jste herce při přípravách Rapla potrápil?

Když jsme točili druhý díl, ve kterém Kuneš bojuje s alergií na plíseň, musel si maskér s Čermákem pořád hrát, aby se mu během dne na tváři měnila různá stadia vyrážky. Na některých záběrech měl mít na ksichtu třeba jen rudé skvrny a na jiných skoro napuchlé oko, takže po natáčení z toho make-upu už skoro brečel. (smích) Na druhou stranu to bylo lepší, než kdyby celý štáb opravdu musel bydlet v té ubytovně s plesnivými zdmi. Tu nám město půjčilo jen pro natáčení, protože ji nevyužívá.

Roli Kuneše jste psal Hynkovi Čermákovi na míru. Znamená to, že je takový rapl i v civilním životě?

Hynek během natáčení samozřejmě několikrát vypěnil, ale každý, kdo dělá ve filmové branži, je občas trochu rapl. Když jsme přepracovaní, máme blízko k tomu, aby nám vybouchly saze. Při natáčení se dnes a denně dějí křivdy a někdy pak stačí úplná kravina, vy explodujete jako papiňák a slíznou to všichni kolem.

Jan Pachl (41)

Jan Pachl, režisér
  • Režisér a scenárista vystudoval režii na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a na pražské FAMU, ale po studiu pracoval nejprve několik let v reklamní branži.
  • Odtud zamířil do České televize, pro kterou natočil dvě série thrilleru Cirkus Bukowsky. Postavu detektiva Kuneše později využil ve dvou řadách krimi seriálu Rapl.
  • V kinech debutoval celovečerním filmem Gangster Ka a jeho pokračováním s podtitulem Afričan, v nichž vycházel ze skutečného příběhu Radovana Krejčíře. Loni se na stříbrná plátna vrátil s komedií Ten, kdo tě miloval podle knihy Marie Poledňákové.

Kuneš je prototyp pochroumaného policajta, kterého pronásledují démoni z minulosti. Podobné postavy jsou divákům kromě vašeho seriálu dobře známé z mnoha skandinávských detektivek. Co je na nich tak přitahuje?

Scenáristovi se vždy lépe píše postava, která je životem zlomená, než postava, kterou nic netrápí. Myslím, že i diváci radši sledují někoho, kdo má strašné množství osobních problémů, bojuje s chudobou a jen krok ho dělí od sebevraždy. Nejspíš jsou trošku zlomyslní a s gustem sledují někoho, kdo je na tom ještě hůř než oni. Charaktery, kterým se všechno daří, připadají filmařům i publiku nudné.

Když jste do České televize před několika lety přišel s Cirkusem Bukowsky, který publiku postavu Kuneše poprvé představil, byl jste podle svých slov za exota. Dnes to naopak vypadá, že se na českých televizních obrazovkách s detektivkami roztrhl pytel. Myslíte, že jste ten trend nastartoval?

Tenkrát jsem věděl, že chci přijít s něčím úplně jiným, než se v našich končinách do té doby točilo. Pamatuju si, že zrovna běžela Sanitka 2 a podobné rodinné srágory. Nikdo nevěřil, že Česká televize dokáže vyprodukovat něco neotřelého, a Nova si jela ty své nekonečné seriály. Nikdo z mladých režisérů se tím pádem do televize moc nehrnul. Detektivky se skoro netočily. Televizní dramaturgové neměli s tímhle žánrem žádné zkušenosti, takže mi do toho nikdo moc nemluvil, což bylo štěstí.

Cirkus Bukowsky je dnes hrozně adorovaný seriál, ale obávám se, že kdybych ho natočil teď, všichni mě roznesou na kopytech. Tenkrát kritikům i divákům připadal jako něco natolik nového, že ho s nadšením přijali. Dnes začíná čím dál víc lidí o televizi přemýšlet jako o kvalitním médiu a Bukowsky byl možná první vlaštovka. Přestože to byla spíš taková road movie s detektivní zápletkou, ukázala, že je po detektivkách poptávka, takže je teď stanice nasazují jako své vlajkové lodě.

Nestávají se ale paradoxně krimi seriály podobně ohranými jako ty rodinné telenovely?

Diváci je podle všeho pořád chtějí, takže dokud budou mít sledovanost, budou je filmaři pořád točit. Když jsem jel před dvěma lety s Raplem do Berlína na festival televizní tvorby Prix Europa, tvořily detektivky asi dvě třetiny produkce, takže mě pak už vyloženě štvaly. Tleskal jsem, kdykoli pustili něco jiného než detektivku.

Rapla jste začal točit až po dokončení Gangstera Ka založeném na příběhu Radovana Krejčíře. Využil jste pak znalosti o tom, jak to chodí v podsvětí, i při psaní seriálu?

V Raplovi se mi hodily hlavně informace o tom, jak vypadá pobyt ve vězení, se kterým zatím nemám vlastní zkušenost. (smích) Pokud ale máte na mysli Željka, tak to je hodně stylizovaná postava. Mafiánů už jsem poznal tolik, že je píšu podle univerzálního vzorce. Když se řekne mafián, každý si představí nějakého Al Caponeho se samopalem, ale oni přitom vůbec nemusí vypadat jako vraždící polostroje. Mafie může být jenom organizovaná skupina, která se nechová podle zákonů a nemusí nutně někoho vraždit. To je příklad těch našich lobbistů, tunelářů a spekulantů s daněmi.

Hynek Čermák se v rozhovoru pro magazín Reportér svěřil, že se s Krejčířem během natáčení tak sžil, že měl pak problém vystoupit z role. Jak jste ponor do mysli gangstera prožíval vy?

Dost podobně. Při natáčení jsem se gangsterem stal taky, a navíc jsem do toho skočil ještě o půl roku dřív, když jsem psal scénář. Musel jsem se napojit na způsob myšlení ve světě organizovaného zločinu, který mi byl do té doby neznámý. Začal jsem se setkávat s lidmi od policie i z druhého břehu. Při psaní jsem se propadal do jejich polosvěta a nebylo lehké z něj vystoupit. Ve chvíli, kdy jsme točili, jsem už dost často uvažoval logikou gaunerů. Bylo to dost na palici i proto, že jsme měli 50 natáčecích dnů rozložených do půl roku, což je na film neobvykle dlouho. Museli jsme absolvovat různé obhlídky jak v Jihoafrické republice, tak na Kanárech.

Právě na Kanárských ostrovech jste nakonec natočili většinu scén, které se měly odehrávat v Africe a z Jihoafrické republiky jste si odvezli jen záběry krajiny.

Dokážu si představit, že bychom hrané scény natočili v Kapském Městě, ale my jsme potřebovali Johannesburg, který je dost nebezpečný. I při natáčení atmosférických záběrů nás museli hlídat tři černoši, protože když se tam bílý člověk vydá do ulic mezi čtvrtou odpoledne a pátou ranní, je to fakt o hubu. Pravděpodobnost, že vás někdo sejme, je tak 95 procent, čemuž jsme ze začátku nevěřili, ale pak jednou ráno nedorazil náš řidič, protože ho pobodali. Když jsme později odlétali, dočetli jsme se v novinách, že někdo vystřílel obchodní středisko, kde jsme si před dvěma hodinami kupovali jídlo. Jeden život tam neznamená nic, protože to je město s jedním z nejvyšších stupňů kriminality.

Jak se v něm potom Krejčířovi podařilo najít útočiště?

Nechtěně mu v tom pomohla česká rozvědka. Když utíkal ze Seychel, tak o tom rozvědka věděla, takže když vystoupil v Johannesburgu na letišti, vyzvedla si ho policie a odvezla ho do kriminálu. Asi půl roku si pak pobyl ve vazbě a za tu dobu si v kriminále udělal strašně moc známých. Všude se chvástal, že je miliardář, takže si ho vytipovali jako kavku, které se zbaví. Dopadlo to ale tak, že on se zbavil jich. Během dvou let vyvraždil všechny bosse johannesburského podsvětí a sám ho ovládl. Při rozhovorech s lidmi z polosvěta jsem ale kromě podobných gaunerů potkal i velmi slušné lidi. S některými z nich dneska klidně zajdu na kafe, když potřebuju ve scénářích něco zkonzultovat. Najdete mezi nimi milé strejdy.

"Při rozhovorech s lidmi z polosvěta jsem kromě gaunerů potkal i velmi slušné lidi a s některými z nich dneska klidně zajdu na kafe," přiznává režisér Pachl.
"Při rozhovorech s lidmi z polosvěta jsem kromě gaunerů potkal i velmi slušné lidi a s některými z nich dneska klidně zajdu na kafe," přiznává režisér Pachl. | Foto: Lukáš Bíba

V současnosti pracujete na filmu Volha. O čem bude?

Nakonec to nebude film, ale minisérie, protože sedmisetstránkový román, ze kterého s Josefem Vieweghem vycházíme, je tak fantastický, že nám bylo líto z něj něco vyhazovat. Karel Hynie v něm skvělým způsobem zachytil dobu normalizace. Vypráví o ní skrz postavu řidiče Československé televize, který má jediný životní cíl. Chce ve své volze vozit Karla Gotta, který mu bude podepisovat své fotky a on na ně bude balit holky. Pro tuhle primitivní metu je ochotný udělat cokoli, i spolupracovat s StB a udávat herce a zaměstnance televize, kterým dělá řidiče. Je to nejbizarnější postava, se kterou jsem se v románu setkal, veselá bestie, co všechno zábavně komentuje. Na pozadí téhle postavy se přitom odehrávají děsivé životní tragédie. Lidé přicházejí o práci, končí zavření v kriminálu nebo se pokoušejí o sebevraždu.

Když se teď vrátíme ke kmotrům a lobbistům, nesahají jejich kořeny právě už do doby normalizace?

S Jardou Kmentou teď připravuju ještě další film, který bude taky o jednom mafiánovi, a při práci na scénáři jsem nastudoval hromadu materiálů o ekonomickém přerodu v 90. letech. Celá ta ekonomická změna včetně kuponové privatizace byla naplánovaná už dva tři roky před revolucí v Rusku, takže se na ní velící důstojníci StB a KGB svezli. Přes noc se z nich stali miliardáři. Lidi z polosvěta typu Mrázek, Pitr a spol. pak měli po revoluci velké majetky právě proto, že si už za komunismu nahrabali svou šmelinou a veksláctvím.

Do nové doby vstupovali se jměním, které kromě nich nikdo neměl, takže začali v rámci privatizace skupovat nemovitosti a fabriky. Díky lobbingu je získávali za směšné peníze, protože sami měli miliony a běžný občan bral pět tisíc hrubého. Navíc v té době nebyl problém zaklepat na dveře banky a půjčit si dva miliony, čehož taky hojně využívali. Nebyli to ale žádní hospodáři, takže jen přišli, podniky vysáli a zbyla po nich spoušť a dluhy. Babiš, ať už je, jaký je, má na rozdíl od nich aspoň podnikatelský drive. Svůj koncern neustále zvětšuje, aby si pak mohl koupit celou zemi. Potom koupí celou Evropu, a když ho nic nezastaví, tak skončí asi v Americe.

A ten film bude o tunelářích, nebo o Babišovi, o kterém Kmenta před rokem vydal knížku?

(smích) Prozradím jen, že bude o v současnosti hodně pálivém tématu.

Podívejte se na trailer ke druhé sérii detektivky Rapl:

Trailer k druhé řadě seriálu Rapl | Video: Česká televize
 

Právě se děje

před 11 minutami

Útočník Radil zamířil z týmu San Jose Sharks na farmu

Český hokejový útočník Lukáš Radil se přesunul z týmu San Jose Sharks na farmu do celku San Jose Barracuda do nižší AHL. Devětadvacetiletý útočník nastoupil za záložní tým hned v sobotu a připsal si při domácí porážce se Stocktonem asistenci.

Radil sehrál v této sezoně v NHL 14 zápasů a nebodoval. V sestavě Sharks se objevil naposledy 23. listopadu při domácí výhře nad New York Islanders 2:1 po samostatných nájezdech. Odchovanec Pardubic má jednocestný kontrakt, díky kterému má zaručený roční příjem 700 tisíc dolarů i při působení v AHL.

Radil odešel do zámoří před minulým ročníkem po tříletém působení ve Spartaku Moskva v Kontinentální lize. V první sezoně v NHL účastník mistrovství světa 2017 a loňských olympijských her sehrál 36 utkání a připsal si 11 bodů za sedm branek a čtyři přihrávky. V šesti duelech play off nebodoval.

před 1 hodinou

Zdráhalová si v Naganu vytvořila osobní rekord na pětistovce

Rychlobruslařka Nikola Zdráhalová si v posledním závodu v roce 2019 vytvořila osobní rekord na trati 500 metrů. Na Světovém poháru v Naganu ji zajela za 38,902 sekundy a obsadila druhé místo v divizi B. Stejně jako v sobotu na trojce, na které byla v divizi A devátá, si připsala nejlepší výsledek v SP v kariéře na dané trati.

Seriál SP bude pokračovat pátým dílem v Calgary na začátku února, ještě předtím rychlobruslaře čeká mistrovství Evropy v Heerenveenu. V Nizozemsku se od 10. do 12. ledna bude tentokrát bojovat o medaile na jednotlivých tratích.

Další zprávy