Za pohřbený poklad amerického písemnictví označil Salman Rushdie tvorbu amerického novináře Josepha Mitchella, který žil v letech 1908 až 1996. Zásluhou nakladatelství Opus už ji čeští čtenáři docela znají. Ke svazkům Nahoře ve starém hotelu, Tajemství Joe Goulda a Starý pan Flood nedávno přibyl další, nazvaný Praštěnej krávou – a docela dobře může být ze všech nejlepší.
Jsou tituly, které se s finanční podporou státu či města "vyplatí" vydat jen v počtu 400 výtisků. A spisovatelé, o nichž se vyplatí něco vědět nejen proto, že mají v českém kontextu premiéru, ale hlavně proto, že jejich životní osudy a názory zásadně ovlivnily tvorbu. Toť případ Smíchu bez příčiny od Britky Alice Thomas Ellisové, která žila v letech 1932 až 2005.
Letošní udělení Nobelovy ceny za literaturu opět spoustu lidí překvapilo. A nebylo to kontroverzí jako vloni, kdy ocenění Rakušana Petera Handkeho vyvolalo spory pro jeho politické postoje, nebo před čtyřmi lety, kdy uspěl Bob Dylan, jenž pro mnohé nenaplňuje představu spisovatele.
Držitelkou prestižní Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2020 se stala sedmasedmdesátiletá americká básnířka a esejistka Louise Glücková. Získala ji za "nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci" a za díla inspirovaná vlastními prožitky z dětství, rodinnými vztahy i klasickou literaturou.
