Zachytil život i duši New Yorku. Mitchellovy reportáže přerůstaly v umění

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
13. 4. 2021 17:30
Za pohřbený poklad amerického písemnictví označil Salman Rushdie tvorbu amerického novináře Josepha Mitchella, který žil v letech 1908 až 1996. Zásluhou nakladatelství Opus už ji čeští čtenáři docela znají. Ke svazkům Nahoře ve starém hotelu, Tajemství Joe Goulda a Starý pan Flood nedávno přibyl další, nazvaný Praštěnej krávou – a docela dobře může být ze všech nejlepší.
Na ilustračním snímku je ocelový most Queensboro Bridge přes řeku East River v New Yorku, 1934.
Na ilustračním snímku je ocelový most Queensboro Bridge přes řeku East River v New Yorku, 1934. | Foto: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo

V knize, kterou do češtiny přeložila Tereza Límanová, Mitchell dovádí k dokonalosti to, co se dnešním módním termínem nazývá creative non-fiction a čemu se česky v tomto případě dá říct profil.

Základem každého takového profilu jsou reportážní rozhovory s pamětníky a fakta, příběh je však zachycen beletristickou formou a opřený o promyšlenou kompozici tak, aby vynikl jemný humor tu situační, onde charakterový. Autor však nikdy neprosazuje své mínění ani nesoudí - jakožto jižan bral lidi přirozeně, empaticky a s úctou takové, jací byli.

Joseph Mitchell na fotografii použité v jeho knižním životopisu.
Joseph Mitchell na fotografii použité v jeho knižním životopisu. | Foto: Therese Mitchell

Postavy popisoval logicky zvnějšku, důraz kladl na chování a skutky, čímž odhaloval jejich povahu. Často je nechával mluvit přímo, živě a rychle tak jako ve skutečnosti - čímž se, aniž si toho byl vědom, zčásti opíral o to, co současní humanitní vědci chápou jako orální historii.

Jeho rytmické knihy skvěle ukazují, jak může řemeslo reportáže přerůst v umění. Proto si ho prestižní časopis New Yorker, pro který psal v letech 1938 až 1964, cenil natolik, že Mitchella nevyhodil, ani když do tisku neodevzdal ani čárku. Za svým stolem a v přilehlých podnicích se ke konci života pokusil mimo jiné o sepsání pamětí - ty ovšem ve velké míře využil až jeho životopisec Thomas Kunkel v knize vydané před šesti lety. Právě v ní se mimochodem dozvíme, že Mitchell byl sice pořád vzorný manžel i otec, ale měl problémy s duševním zdravím. Snad i proto se tolik zajímal o lidi na okraji společnosti.

Do New Yorku se Joseph Mitchell přestěhoval v jedenadvaceti a celý ho mnohokrát prošel pěšky, přičemž jeho pozornosti neuniklo skoro nic. Žil v tehdy bohémské čtvrti Greenwich Village, karneval života však viděl všude kolem sebe a slovy jednoho kritika zachytil "život i duši New Yorku". Město pro něj bylo stejně živnou půdou, jakou byl Dublin pro Jamese Joyce - i když ho, jak sám přiznává, viděl optikou, kterou předznamenala epizoda z raného dětství.

V Michellově rodině kdysi porazili krávu, a aby ji mohli stáhnout z kůže, vytáhli ji na kladkostroji do vzduchu - načež zvíře na malého kluka spadlo. "Synu, jsi praštěnej krávou," okomentoval to prý otec. Vše, co Mitchell po otřesu slyšel, mu přišlo nelogické a nesouvislé, na což si později vzpomněl při procházkách po New Yorku. A že ten byl na přelomu 30. a 40. let, jak dokládá sedm v knize obsažených profilů, hodně barvitý.

Central Park zapadaný sněhem, 1934.
Central Park zapadaný sněhem, 1934. | Foto: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo

Pro pouličního kazatele původem z Jihu, který nenáviděl divadlo, biograf, rozvod, opilé ženy či sázkaře a hovořil o Soudném dni, ohnivé jámě nebo bezedné propasti, to bylo město "nejhříšnější", a proto se v něm usadil - kázal i po telefonu. Pro jiné to nebyla doba poznamenaná zrušením prohibice, nýbrž velkou hospodářskou krizí ve 30. letech, a proto museli žít v Central Parku v jeskyni. Když o nich vyšel článek před Vánoci, nejsentimentálnějšími americkými svátky, začaly jim přicházet peníze i nabídky práce na venkově.

Nadaná dcera černošského otce a bílé matky, která četla detektivky, Dostojevského, komiksy i Plutarcha a skládala hudbu podobně jako Antonín Dvořák, to znamená inspirovanou zvuky velkoměsta, zase vnímala New York coby dobu avantgardních experimentů. Mimochodem i proto, že s rodiči jedla to, co je dnes známo jako raw strava - a přitom byli ona i oni, jak sezná náš žurnalista poté, co je navštíví, v pohodě.

Občas Mitchell zabrousil dnešní terminologií i do politicky nekorektních vod, aniž by někoho urážel, tupil či ponižoval. V textu nazvaném Vousatá dáma se zaobírá osudy ženy, která léta pracovala v cirkusech, neboť dle vlastních slov, pronesených s náležitou pýchou, je "monstrum", a to od narození - oproti těm "nepůvodním" typům polykačů mečů a zaklínačů hadů, či snad "pouhým záletníkům", jako jsou staré filmové hvězdy a atleti v důchodu. Olga přitom měla manžela, chodila mezi lidi a prostě se bála endokrinologů. I za života se ale dočkala změny: třeba přejmenování cirkusu z Kongresu monster na Kongres podivných lidí.

Ve dvou povídkách stručně, leč výstižně nazvaných Cikánský král a Cikánské ženy ovšem Mitchell píchá do vosího hnízda, jelikož zachází s tím, co lze na povrchu vnímat jako stereotyp. Jeho Romové jsou povětšinou kapsáři, zatímco Romky tančí, věští budoucnost a nosí zlaté mince ve špercích, bižuterii nebo pestré šátky.

Kočovat přestali teprve nedávno, a tudíž logicky skončili převážně ve slumech, ostatně jinde pro ně bylo téměř nemožné si cokoliv pronajmout. Děti tedy nechodí příliš do školy a ženy vynikají schopností přežít za všech okolností - pokud si nemohou vydělat jinak, poslouží klidně i podvod.

Meze toho, co lze o Romech v New Yorku 30. a 40. let opravdu vědět, mimochodem připouští i Mitchellem dotvořená postava detektiva, který se jim věnuje a začne se o ně zajímat víc, než je profesně nutné. Až si nakonec jako etnograf dělá poznámky a ty archivuje, třebaže údaje typu roky narození, počty osob či adresy trvalého pobytu chybějí. Občas způsobí zmatek i to, že téměř všichni mají jméno romské i anglické, a nádavkem několik přezdívek.

Obal knihy Praštěnej krávou.
Obal knihy Praštěnej krávou. | Foto: Opus

Jako mnohem zdatnější se v povídce jeví ti, co nevládnou perem, nýbrž jazykem; a lze se důvodně domnívat, že své místy už tak divoké historky přikreslují. Jako charismatický cikánský král, který si musí i svou výřečností sjednat pořádek a autoritu, jako zanícený kazatel, který umí strhnout posluchače i po drátě, nebo jako bývalý námořní kapitán a nyní sběratel kuriozit, přímo ze sebe chrlící málo pravděpodobné a občas neuvěřitelné zážitky z cest.

Každá Mitchellova postava má kromě základní lidské důstojnosti i svou filozofii a ráda se o ni podělí. Vousatá dáma se třeba domnívá, že monstra jsme nakonec všichni bez rozdílu, čímž narušuje narativ o většinové společnosti a utlačovaných menšinách bezesporu jednodušeji a v posledku brilantněji než leckterý francouzský postmoderní myslitel.

Stejně progresivní nakonec je, ač se to při zběžném čtení nezdá, i sám Mitchell. V textech nechal zaznít takovou pluralitu hlasů a názorů, jakou v oficiálních dějinách najdeme jen stěží. Že se přitom neopíral o žádnou ideologii, nýbrž zjevně o poučku Marka Twaina hlásající, že autorovi projde cokoliv, bude-li tvrdit, že to řekl někdo jiný, dodává jeho literárnímu mistrovství ty pravé vypravěčské grády.

Kniha

Joseph Mitchell: Praštěnej krávou
(Přeložila Tereza Límanová)
Nakladatelství Opus 2020, 136 stran, 268 korun.

 

Právě se děje

před 23 minutami

Seznam Zprávy: S cestou do Moskvy pomáhal Hamáčkovi Hrad. Pomoc se týkala rusko-amerického summitu v Praze, řekl šéf zahraničního odboru Jindrák

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 25 minutami

V Čestlicích u Prahy hořela v noci na sobotu restaurace Mc Donald’s, škoda je asi 10 milionů korun

V Čestlicích u Prahy hořela dnes v noci restaurace Mc Donald’s, podle předběžného odhadu je škoda deset milionů korun.  Příčinou vzniku požáru je podle vyšetřovatele technická závada, řekl mluvčí středočeských hasičů Jaroslav Gabriel.

Hasiči na místo vyjížděli kolem půlnoci. "Původně to bylo hlášené jako požár elektroinstalace v okolí pojistkové skříně," uvedl Gabriel. Oheň se rozšířil až na střešní konstrukci.

Na místě zasahovalo několik jednotek hasičů z Prahy i Středočeského kraje včetně výškové techniky.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

SpaceX vypustila na oběžnou dráhu dalších 60 satelitů pro síť Starlink

Z floridského mysu Canaveral v neděli odletěla další série 60 satelitů společnosti SpaceX pro síť Starlink, jež má v budoucnu umožnit přístup k internetu odkudkoli na Zemi. První stupeň rakety Falcon 9 se po vynesení družic na oběžnou dráhu vrátil na Zemi, když přistál v Atlantickém oceánu na plující plošině SpaceX. Úspěšně tak završil svůj rekordní desátý let.

S posledními 60 aparáty celkový počet dosud vypuštěných družic Starlink překročil 1600. Tento údaj ale zahrnuje i prototypy, s nimiž se pro provoz sítě nepočítalo, nebo přístroje, jež selhaly. Funkčních satelitů by podle údajů webu Spaceflight Now mělo být už přes 1500.

Zdroj: ČTK
Další zprávy