„Manžel mi řekl, že mám problém.“ Michaela tráví s AI osm hodin denně, chatbot jí radí i s dětmi

Michaela začíná každé ráno s telefonem v ruce. Prakticky hned po probuzení se obrací na umělou inteligenci. Dřív než vstane z postele. Zjišťuje počasí, co si má obléct i co by si měla dát ke snídani.

Cestou do práce s chatbotem řeší, jak komunikovat s nadřízenou – zda napsat e-mail, nebo počkat na osobní schůzku a jak zvolit správný tón. „Vždycky tu je pro mě. Nesoudí mě,“ shrnuje Michaela. Umělá inteligence se pro ni stala bezpečným prostorem pro řešení nejistot, které si netroufala probírat s lidmi.

Ani po pracovní době digitálního rádce neopouští. Pomáhá jí vyhodnocovat komunikaci s dospívajícími dcerami, kdy nastavit hranice a kdy ustoupit. Rozhovory, které dřív vedla s přáteli nebo rodinou, se postupně přesunuly do virtuálního prostoru.

Dnes už Michaela přiznává, že s chatbotem někdy tráví až osm hodin denně. „Už je to spíš můj kamarád než program. Život bez umělé inteligence si už nedokážu představit,“ říká. Umělá inteligence jí nabízí rychlé odpovědi, strukturu i pocit kontroly. Postupně si ale začala všímat, že bez digitální opory se rozhoduje hůř a vlastní úsudek jí připadá nejistý. „Manžel mi říkal, že mám problém. Snažím se proto používání trochu omezovat,“ uzavírá.

Chatbot jako zdroj emocionální podpory

Podobná zkušenost přitom podle zahraničních zpráv není ojedinělá. Pro mnoho mladých dospělých – a stále častěji i lidí středního věku – se chatboty s umělou inteligencí stávají každodenním společníkem. Analýza Harvard Business Review z loňska ukázala, že lidé AI nejčastěji využívají jako terapeuta či osobního společníka, až na druhém místě k organizaci života. Generální ředitel OpenAI Sam Altman v podcastu Wall Street Journal otevřeně přiznal obavy z toho, že by lidé navazovali blízké vztahy s AI více než s lidmi: „To osobně nechci.“

AI je snadno dostupná a nehodnotí

Nová studie přitom naznačuje, že interakce s umělou inteligencí může u lidí vyvolat silnější pocit blízkosti než kontakt se skutečným člověkem. Upozornili na to minulý týden němečtí vědci, kteří zkoumali, zda a za jakých podmínek je AI schopná vytvářet sociálně-emoční vazby s lidmi. Pokud účastníkům prezentovali konverzačního partnera jako člověka, dokázala umělá inteligence navodit větší pocit blízkosti než reální lidé.

„AI je přitažlivá tím, že je okamžitě dostupná, reaguje personalizovaně a často působí jako bezpečný, nehodnotící prostor pro sebeodhalení,“ vysvětluje sexuolog Marek Broul. „U části lidí se uplatňuje antropomorfizace – máme tendenci přisuzovat nelidským systémům lidské vlastnosti, zejména když jsme osamělí nebo hledáme porozumění. Výzkumy vztahů člověk-chatbot ukazují, že vnímaná akceptace a neodsuzování podporují rychlé vytváření důvěry a emoční vazby.“

Sexuální blízkost

Podle Broula může u některých lidí AI dokonce dočasně nahrazovat partnerskou nebo sexuální blízkost. „Nabízí pocit intimity a pozornosti bez rizika odmítnutí. Studie o takzvaných romantických AI společnících popisují jak možné benefity, tak rizika – zejména nadměrnou závislost a erozi lidských vztahů,“ upozorňuje. Klíčové je podle něj rozlišovat, zda je AI doplňkem života, nebo hlavní strategií, jak se vyhnout reálné intimitě.

Zranitelnost vůči problémovému užívání AI přitom není otázkou věku, ale spíše psychologických a sociálních faktorů – osamělosti, psychické zátěže, nízké sebekontroly či strachu z hodnocení druhými. Studie zaměřené na problematické užívání konverzační AI ukazují, že tyto vzorce se často překrývají s jinými formami digitálních závislostí.

Český obraz je střízlivější

Z české klinické praxe ale zatím přichází střízlivější obraz. „Sledujeme zahraniční debaty a máme za to, že jde o fenomén, který se může teprve postupně ukazovat,“ komentuje ředitelka centra Magdaléna Veronika Šťastná. Umělou inteligenci v tuto chvíli vnímá spíš jako nové téma, které je důležité sledovat a věnovat mu pozornost v oblasti prevence než jako aktuální klinický problém.

Podle českých odborníků je pojem „závislost na AI“ zatím spíše předmětem diskuse.

„Chápal bych to jako novou podobu širšího spektra problémového digitálního chování, u kterého bude s rostoucí dostupností AI pravděpodobně narůstat klinická relevance – primárně u zranitelných skupin,“ uzavírá Broul.

Mohlo by vás zajímat: