Vy jste do školy chodil během 80. a 90. let. Jak moc se v porovnání s vašimi školními roky změnily problémy, kterým dnešní učitelé a děti čelí?
Školu jsem zažil jen jako žák a student, coby dítě učitelů ji ale trochu znám i z jejich perspektivy. Nutno říct, že většina případů, kterým se v seriálu Ochránce věnujeme, by se mohla odehrát i za mých studií. Od těch dob ovšem prestiž učitelské profese podstatně klesla, zatímco nároky na ni kladené vzrostly. Přibyl třeba tlak ze strany rodičů, kteří jsou teď výrazně sebevědomější, víc vědí, co sami chtějí, a ke škole často přistupují jako klienti. Někteří ji pak berou až jako hlídací službu, která se má o jejich děti postarat bez ohledu na to, jak se v ní chovají. Jakkoli se snažím vyhýbat generalizacím, mám pocit, že učitelům klesla autorita.
Čím si vysvětlujete pokles učitelské prestiže?
Do jisté míry to bylo způsobené nízkým finančním ohodnocením. Platy učitelů rostly pomaleji než náklady na život, až se často museli věnovat i něčemu jinému, aby se uživili. No, a mnozí skvělí učitelé kvůli tomu ze školství rovnou odešli. Jestli ale existuje nějaký konkrétní důvod, proč prestiž učitelů poklesla, to úplně říct neumím. Myslím, že je to hodně spojené s jejich sebevědomím. Pokud získají pocit, že na nich a jejich názorech záleží, zase jim naroste, k čemuž jsme se snažili seriálem přispět.
Mají to v dnešním školství těžší děti, nebo učitelé?
Dřív byli učitelé a rodiče víc na jedné lodi, teď to je opačně. Ve chvíli, kdy dítě přijde s nějakou nespravedlností, tak rodič rovnou volá do školy a stěžuje si. Často bez ohledu na to, aby si zjistil učitelův pohled na věc. To je velká změna oproti době mých studií. Myslím si, že děti to teď mají těžší mezi sebou, více se porovnávají, přispívají k tomu i sociální sítě. No, a v důsledku toho to mají těžší i učitelé, protože děti jsou soustředěné na sebe a hůře následují jejich pokyny. Pokud bych se musel postavit na jednu stranu, tak na stranu učitelů, protože ti jsou mezi mlýnskými kameny. Musejí opravdu vyhovět všem a nezbláznit se.
Seriál Ochránce, který vysílá každou neděli Česká televize, má 10 dílů, která odrážejí 10 problémů českého školství. Podle jakého klíče jste témata vybírali?
Tomáš Feřtek, se kterým jsme scénáře psali, přinesl zhruba dvacet témat a zvolili jsme taková, která nám přišla typická a opakující se. Jednotlivé díly měly často předobraz v nějaké mediální kauze. Naším záměrem ale nebylo vytvářet její rekonstrukci. Záhy totiž vyplynulo, že ona kauza je pouze špičkou ledovce, pod kterou je podobných případů celá řada. A my jsme je často mezi sebou kombinovali.
Matěj Podzimek (40)
- Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
- Působil jako autor dějových linek, šéfautor a kreativní producent denního seriálu Ulice.
- Je spoluautorem scénářů televizních filmů Metanol a Dukla 61. Druhý z nich byl oceněn Českým lvem.
- Vedle seriálu Ochránce se scenáristicky podílel na chystané kriminální minisérii České televize Devadesátky.
Foto: Lenka Hatašová
Bylo nějaké téma, u kterého jste předem věděli, že vyvolá kontroverzi?
Ten předpoklad měla všechna. A v menší nebo větší míře se to vysíláním potvrzuje. Zjednodušeně řečeno: kolik diváků, tolik názorů, odpovídajících jejich zkušenosti. Nám šlo ale o to, poskytnout zprávu i o tom, co sami nezažili. Nabídnout komplexní pohled na školství - proto je v Ochránci díl o diagnostickém ústavu nebo dívce, co nikdy nechodila do školy.
Překvapilo vás při psaní, že je "něco takového" v dnešní době takto možné?
Nepřekvapily mě samotné události či situace, nýbrž jejich aktéři. Pro ostrost a vášnivost postojů, stojících proti sobě. A zároveň to, že se všechny strany dají pochopit, pokud se snažíte. To bylo něco, co jsme chtěli do seriálu otisknout. Nedívat se na problémy černobíle.
Seriál není zrovna veselé sledování, neměli jste strach, že to bude až moc velká "depka"?
Měli jsme spoustu strachů. Protože Ochránce úplně nemá precedent. Poptávka je po kriminálních případech, komediích, vztahových seriálech. Ochránce s jejich prvky vědomě pracuje, protože jsou prostě součástí života. Ale nestojí na nich. Největší potíží bylo celkové uchopení, kdy jsme řešili, jak seriál odvyprávět tak, aby obstál jako dramatická stavba. Měli jsme předobrazy, ale od nich se chtěli odrazit k širší výpovědi. Klíčem byla hlavní postava. Člověk, který nehledá pachatele, ale řešení. Žádný nestranný soudce, ale někdo, kdo z podstaty své funkce straní všem. Spolu s ním se stavíme čelem k divákovi a snažíme se, aby ústy některé z postav zazněl i jeho předpokládaný názor. A následně ho konfrontujeme s tím, jestli je schopný přijmout i jiný pohled na věc. Když všechny tyto nároky spojíte, zjistíte, že toho po jednom dramatickém seriálu chcete poměrně hodně.
Seriál stojí na výborném výkonu Lukáše Vaculíka v roli školského ombudsmana Aleše Pelána. Psali jste mu scénář na tělo, nebo byli i jiní kandidáti?
Casting neprobíhal. Režisérka Tereza Kopáčová tvrdí, že obsadit Lukáše Vaculíka byl můj nápad, protože jsme všichni společně dělali na televizním filmu Metanol, kde ztvárnil velmi překvapivou roli, a já jsem ho zažil při natáčení i jako člověka. Věděli jsme, že postava školského ombudsmana bude na place sto dnů ze sta a o Lukášovi jsme byli přesvědčeni, že to zvládne. Na panu Vaculíkovi je sympatické, že se na rozdíl od Aleše Pelána neprožívá a není samolibý. Navíc některé divačky ho měly v 80. letech na plakátech v pokojíčcích, je pro ně hvězda, která v Česku nemá úplně srovnání. Akorát si zasloužil podobnou hereckou příležitost, aby to bylo znovu jasné.
Nicméně Lukáš Vaculík byl k některým pasážím ve scénáři skeptický, v rozhovoru pro Radiožurnál řekl: "Přiznám se, že jsem z toho byl trochu nervózní. Když jsem si přečetl scénáře, tak některé díly byly pro mě zajímavější, některé mi přišly takové fádní nebo všední, že tam není nic dramatického nebo závažného… Když jsem viděl ten třetí díl, který mi právě takový přišel, tak jsem zjistil, že docela šlape a funguje, tak mě to docela uklidnilo. Právě ten třetí díl mi přišel nejvíc nijaký…" Jak náročné bylo ho do projektu přesvědčit?
Lukáš Vaculík si projekty vybírá podobně jako já podle lidí, kteří na nich pracují. Z natáčení Metanolu měl velmi dobrou zkušenost, takže jsme měli napůl vyhráno, a šlo spíš o to, zda bude mít kapacitu a čas se tomu věnovat. Pokud jde o scénáře a způsob, jak je četl, tak to není jenom jeho případ. Čelili jsme značné nedůvěře - koho bude zajímat seriál ze školního prostředí, kde se řeší nějaké učitelské a studentské problémy? Myslím si, že ten dojem mohl u někoho přetrvat i po přečtení scénáře, protože mu nedocházelo, že se seriál během dílů vyvíjí, postupně graduje, a divák tak získává nejen celkový přehled o školství, ale i o postavách.
Měli jste řadu projekcí pro učitele před tím, než seriál viděli diváci v televizi. Jaké byly jejich reakce?
Oceňovali realističnost a hloubku. Jsou zvyklí, že seriály ze školního prostředí jsou hodně z vnějšku. U Ochránce měli naopak pocit, že je natolik zevnitř, až je to zaskočilo. Tím spíš, když se tu u řady z nich setkalo s jejich vlastní zkušeností. Pokud zazněly připomínky, týkaly se většinou toho, že my jako tvůrci jsme příliš kritičtí. Dotyční měli pocit, že osvěta týkající se jejich práce nepadne na úrodnou půdu, protože ukazuje nízkou prestiž jejich práce a že jim v očích veřejnosti i škodíme. Zároveň se ale ozývaly i názory, že to tak prostě ve školství je, tak s tím pojďme něco dělat. Líbí se mi, že Ochránce má i tenhle motivační prvek, nehledě na to, že Česká televize pořádá různé debaty k tématům, která seriál popisuje.
Každý někdy potřebuje zastání
Česká televize připravila k seriálu Ochránce ve spolupráci s Učitelskou platformou diskuze s odborníky na téma jednotlivých epizod. Na portálu ČT edu nabízí rozhovory s experty, materiály i zkušenosti samotných učitelů
A jak na seriál reagovali vaši rodiče, kteří jsou sami učitelé?
Moji rodiče jsou dlouhodobě skeptičtí vůči úrovni české televizní a filmové tvorby. Včetně mojí vlastní. Tohle se jim líbilo pro tu pestrost perspektiv, které v seriálu nabízíme. Oceňují, že seriál nabízí poučený vhled do oblasti, kde sami působí. Pochopitelně řada věcí, které v tom seriálu jsou, vychází z našich debat v průběhu let, tudíž se v něm i nějak odrážejí jejich zkušenosti a postoje.
Překvapilo mě, že v reálu opravdu existuje školský ombudsman. Do jaké míry odráží seriálová postava Aleše Pelána skutečnost?
Pan skutečný ombudsman v podstatě dělá to, co Aleš Pelán v seriálu, byť daleko méně spektakulárně. Nejde do krajností, že by chodil k lidem domů, pohybuje se v rámci škol. Ale pokud jde o řešení šikany či bossingu, tak by měl fungovat, jako to ukazujeme. Nesmí mu chybět entuziasmus, je to subalterní úředník na poloviční úvazek. Žádná lesklá pozice, například ta kancelář v seriálu odpovídá realitě.
Vybírali jste zhruba z dvacítky témat, divácký zájem je mimořádný, nebavíte se na Kavčích horách o pokračování?
Seriál je v půlce, chtěli jsme počkat, až ho diváci uvidí celý, protože se v něm ještě stane dost věcí. Kreativní producent ale odešel na TV Nova, a protože jsme seriál psali ve trojici, mám pocit, že každý nás je vlastně nezastupitelný. S oběma pány - Feřtkem i Reitlerem - bych rád pracoval znovu, ale jestli to bude pokračování Ochránce, o tom teď spíš pochybuji. Školní prostředí si nicméně další prostor zaslouží. Věcí, které by se měly odvyprávět, je tam spousta.
