Paříž/Praha - Výstava Tatoueurs Tatoués vůbec poprvé představuje tetování z uměleckého hlediska a mapuje jeho historii a významy v různých lidských kulturách. Jejím cílem je mimo jiné otevřít lidem oči a smést předsudky o tom, že tetování je jen záležitostí různých zločineckých skupin, vězňů či námořníků.
Tetování prezentuje jako fenomén, který se objevuje téměř ve všech společnostech světa. Lidská kůže sloužila jako umělecké plátno už od nepaměti, i když zdaleka nemělo tetování vždy jen funkci estetickou.
V prestižním pařížském muzeu Quai Branly jsou tak až do října 2015 k vidění tři stovky prací pocházejících ze všech koutů světa i z různých dob. Spoluautorem výstavy je i známý francouzský tatér Tin-tin, díky kterému nechybí ani zástupci současného a moderního tetování.
Rozsáhlá expozice proto prezentuje díla sedmi umělců, kteří zastupují novou generaci tatérů. Nechybí mezi nimi ani Čech Lukáš Musil alias Musa. Před několika lety potetoval Francouze Marca Brillanta, který v Praze spolupracuje s Cirkem La Putyka a jehož fotka v životní velikosti teď visí v muzeu.
Byl to čurbes, ale kurátorům se líbil příběh
"Marc má na sobě svůj osobní příběh, který jsem já subjektivně vyjádřil. Celé jsme to dali za jedno sezení, tedy asi během pěti hodin. Pro Marca to byla obrovská bolest, tak to mělo i takový rituální a očistný charakter," vzpomíná Musa, jak vystavené tetování vznikalo.
"To tetování vede vlastně přes všechny anatomické partie těla. Nejsou to plochy, spíš linky, věty a vyjádření rakovinotvorných buněk. Na první pohled to může vypadat trochu jako čurbes, proto kurátory výstavy přesvědčil a nadchnul teprve až ten příběh, který tomu dal řád," dodává.
Fakt, že jeho práci vystavuje muzeum v Paříži, vnímá jako odměnu za dlouholetou práci. Jako dostatečný impuls k návratu k tetování ve velkém to ale stačit nebude.
"Nechci tetování dělat denně jak na běžícím páse, to bych se tomu člověku nemohl dostatečně věnovat. Když tetuju občas, můžu si to promyslet, tetování je lepší, lidi jsou spokojenější. Strávím s nimi den, dáme si oběd, popovídáme si, poznáme se a pak se buď tetuje, nebo ne. Není u toho nikdo jiný jako ve většině studií."
Hlavní náplní jeho času nadále zůstává malba: "Musím se teď věnovat něčemu jinému, než je tetování. Cítím, že bych měl konečně udělat výstavu obrazů, abych zjistil, jestli jsou dobré, nebo ne."
