(5. díl seriálu) - Aktuálně.cz po oznámení nominací přineslo základní přehled fotografů, kteří budou letos bojovat o ceny World Press Photo v jednotlivých kategoriích. V několika dalších dílech seriálu přinášíme také bližší pohled na jednotlivé kategorie. Dnes se věnujeme kategorii Dlouhodobý projekt. Nominováni jsou:
Sabiha Çimenová (Turecko): Háfizky, strážkyně koránu
Muslimové, kteří se naučí nazpaměť celý korán, smí používat před svým jménem čestný titul háfiz. Věří, že Bůh odmění každého, kdo to dokáže. Tradice memorování vychází z dob, kdy byla ještě velmi rozšířená negramotnost a papír byl extrémně drahým zbožím. V těch dobách se háfizové stali strážci slova Božího a předávali ho dalším generacím.
"Korán má 6236 veršů a háfizové se ho učí obvykle opakováním a recitací. V Turecku pro tento účel existují tisíce škol a mnoho z nich navštěvují dívky. Jejich věk se pohybuje zhruba od osmi do sedmnácti let," říká fotografka Çimenová. Obsah celé knihy se dívky naučí zpaměti obvykle za tři roky. "Většina z nich se pak vdá a má rodinu, ale stále udržují v paměti kompletní znění svatého textu."
Fotografka sama navštěvovala podobnou školu, když jí bylo 12 let, a doprovázela ji tam i její sestra. Stále je schopna text koránu recitovat. Její projekt sleduje každodenní život žákyň, emoce, které se projevují při studiu, jejich dívčí sny a také porušování školních pravidel a zábavu, když zrovna nestudují.
Romain Laurendeau (Francie): Kho, geneze revolty
Mladí lidé představují polovinu populace Alžírska. Podle statistik UNESCO je tam 72 procent lidí mladších třiceti let nezaměstnaných. Zásadní momenty v alžírské novodobé historii měly vždy v čele rozzlobené mladé lidi. Příkladem může být Černý říjen 1988, kdy padla vláda jedné strany.
Po třiceti letech, které od té doby uplynuly, je Alžírsko stále velmi traumatizovanou zemí s vysokou nezaměstnaností, která vyvolává v lidech frustraci. "Mnozí mladí lidé necítí sounáležitost se státem a jeho institucemi. V zanedbaných dělnických čtvrtích, jako je třeba Bab el-Oued v Alžíru, hledají útočiště na soukromých místech, která jsou pro ně jakýmisi bublinami svobody ve světě svázaném konzervativními hodnotami," říká fotograf Romain Laurendeau. V únoru 2019 tisíce mladých lidí vyšly znovu do ulic, aby protestovaly proti vládě.
Soubor Kho (tedy česky Bratr) pojednává o genezi revolty mladých lidí v Alžírsku.
Daniele Volpe (Itálie): Genocida guatemalských Mayů
V osmdesátých letech, tedy uprostřed občanské války, se komunita ixilských Mayů žijících v západní Guatemale stala terčem genocidy. Byli systematicky vražděni, vystěhováváni ze svého území, trýzněni a ženy znásilňovány. Násilí vyvrcholilo mezi lety 1979 a 1985, ale táhlo se dál a ještě v roce 1996 byly zabity tisíce lidí.
Komisaři OSN později konstatovali, že 70-90 procent ixilských vesnic bylo vypáleno a zničeno a více než polovina populace musela utéci do hor. V roce 2013 se dostal za genocidu a válečné zločiny před soud Jose Efraín Ríos Montt, jenž Guatemale vládl v letech 1982 a 1983. Trestu se ovšem nedočkal, zemřel jako devadesátiletý stařec dříve, než mohl soud dospět k verdiktu.
Ti, kteří genocidu přežili, dodnes hledají ostatky zavražděných příbuzných. V Guatemale stále probíhají exhumace obětí, které pomáhají shromažďovat důkazy o masakrech civilního obyvatelstva a zároveň umožňují pozůstalým se aspoň zčásti vyrovnat s žalem nad ztrátou blízkých, neboť je konečně mohou s úctou a pietou pohřbít.
