Rozhovor – "Velkou konkurenci nám dělají betonové katedrály na okraji Prahy, to znamená nákupní centra. Dokonce se tam už i šermuje," říká Luděk Frencl, kastelán středověkého hradu Křivoklát na Rakovnicku, který nedávno otevřel brány návštěvníkům po zimních přípravách.
Luděk Frencl přibližuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jaký je život na jedné z nejatraktivnějších národních památek, na co se mohou návštěvníci během sezony těšit a jak vidí fenomén českých víkendových turistů.
Aktuálně.cz: Sezona hradů a zámků začala oficiálně 29. března, vy jste otevřeli už o týden dříve. Proč?
Protože jsem to já. Počasí přeje výletům, ale obecně sezona hradů a zámků začíná až přelomem dubna, což je startovací čára pro všechny. My se snažíme držet spíše naši značku – hrad Křivoklát. Navíc počasí v zimě i počátkem března je velmi kvalitní a letos to bylo úplně luxusní, takže proč neotevřít?
A.cz: Jak velký je zájem o hrad? Národní památkový ústav uvádí, že je sedmým nejnavštěvovanějším hradem u nás.
Čísla jsou někdy ale nepřesná. Oficiální statistiky jsou čistě postavené jen na návštěvnosti prohlídkových tras. Tady se pohybujeme kolem osmdesáti tisíc, ale my pořádáme samozřejmě i jiné programy, které čítají ještě 30 až 35 tisíc návštěvníků, takže se ve výsledku pohybujeme kolem 105 až 115 tisíc v průměru.
A.cz: Jsou lidé ochotni zaplatit vstupné za prohlídky hradu, nebo končí na nádvoří a v restauracích?
Zasahuje do toho ekonomicko-společenská situace lidí, kteří zvažují, na co peníze věnují. Jestli na prohlídku, nebo na jídlo. Sice nám teď poklesly tržby na občerstvení, lidé totiž začali chodit s plastovými boxy, co nosí děti do školy, ale začínají si zvykat na prohlídky a jsou ochotni zaplatit za kvalitu.
A.cz: Co děláte, abyste si návštěvnost udrželi?
Zajímavosti hradu Křivoklát
- otevírací doba: 2. 1. - 21. 3. prohlídky každou sobotu, 22. 3. – 31. 10. otevřeno denně
- hrad je uzavřen pouze od 1. 11. do 31. 12 o sobotách, nedělích a svátcích – bližší info zde
- prohlídkové trasy: první zahrnuje Gotický palác a v druhé se návštěvníci podívají do celého hradu
- vstupné: první trasa činí 120 Kč na osobu nebo 80 Kč snížené vstupné, zvýhodněné vstupné pro rodinu stojí 310 Kč
- čtyřnozí mazlíčci jsou na hradě vítání, na prohlídkových trasách pouze v přenosném zavazadle
- o víkendech je pro děti připravena lukostřelba a sokolník
- zájemci mají možnost ubytování přímo v areálu hradu, a to v nově zrekonstruované budově bývalé četnické stanice u hlavní brány
- v areálu se konají svatební obřady, a to v přízemí severního křídla horního hradu
Lidé mají romantické smýšlení, chtějí něco zažít, hlavně příběh či zážitek. Proto se snažíme, aby výlet na Křivoklát byl se vším všudy a především si toto všechno mohli dopřát. Návštěvnost dle mého není úplně určující. Někdy lidé přijdou do památkového objektu s malým nádvořím, koupí si vstupenku a brzy odejdou. Když je krásně, tak i v dubnu, když svítí sluníčko, kvetou kaštany, tak si lidi lehnou na trávu a třeba dvě tři hodiny tady leží na dece a samozřejmě si něco dají, jdou se někam podívat. Prostě pohoda.
A.cz: Dal by se trend víkendových českých turistů obrážejících hrady a zámky označit za fenomén?
To fenomén opravdu je, ale dnes je to už spíš spojené s celodenním výletem a není tu ani ten cíl jít jen na hrad. Během sezony jde zhruba tisíc lidí na prohlídku a tisíc jenom na nádvoří. Takže se snažíme tu druhou tisícovku zaujmout právě akcemi, jako jsou draví ptáci, lukostřelba i výstava dřevořezeb, která má v křivoklátských lesích velkou tradici.
A.cz: Kde se záliba Čechů v návštěvě hradů a zámků vzala?
To je zajímavá věc, určitě si na to všichni vzpomenete. Má to totiž svůj vývoj. Byl víkend a všichni chtěli ven z města. Dříve se nedalo nikam jezdit a byla spousta času, tak se v sobotu v neděli jelo hrady a zámky, to, čeho máme jednoduše nejvíce. V létě se jelo na Mácháč nebo Lipno a pak zase na hrady a zámky, i když pršelo. Dneska když prší, tak je tu pusto.
A.cz: Čím to?
Je mnohem více příležitostí, cesty do zahraničí, k moři, do zábavních center a na nákupy. S úsměvem tvrdím, že velkou konkurenci nám dělají ty betonové katedrály na okraji Prahy, to znamená nákupní centra. Dokonce se tam už i šermuje. Já se přiznám, že se chodím k nim přiučit marketingu, jelikož mají více prostředků a profesionály, pak to přetavím do naší rozumné hradní dimenze, aby to mělo především dobrou úroveň.
A.cz: Hranice jsou dnes už otevřené, proč byste řekl, že se tento trend vrací?
Myslím si, že rodin jezdících na hrady a zámky přibývá i z jednoho prostého důvodu. Je tu snaha tatínků, kteří přes týden chodí pozdě domů, vynahrazovat čas rodině. Stále je ale těch, kteří to raději vynahradí v nákupních centrech.
Potkáte tu spoustu zajímavých lidí. Povídal jsem si s Angelinou Jolie nebo Morganem Freemanem.
A.cz: Když se řekne kastelán, představím si hrad a pána s klíči...
Klíče jsou důležité, ale většinu času je mám hozené na stole. Do hradu se, přiznám, nedostanu tak často, což je špatně, ale jsme zahrnuti poměrně velkou administrativou. Kastelán je ale člověk snad všech profesí, tedy každou chvíli jsem stavař, právník, personalista, manažer, ekonom, diplomat, hasič, zahradník i ošetřovatel. Omdlelé dámy z řad turistů, které mají špatný pitný režim, jsou na denním pořádku.
A.cz: Co byste na své práci vyzdvihl?
Práce je určitě strašně zajímavá, i když ne za moc peněz, ale co je asi nejzajímavější, že tu potkáte spoustu zajímavých lidí. Povídal jsem si třeba s Angelinou Jolie nebo Morganem Freemanem, kteří tu natáčeli.
A.cz: Jak často je hrad filmaři využíván?
Od roku 1946 se tu natočilo přes 150 celovečerních filmů, několik verzí Mušketýrů, známý rodinný film Letopisy Narnie. Poslední rytíř nebo české pohádky Anděl páně, Třetí princ nebo i Noc na Karlštejně a Tři veteráni. Dnes je filmování na hradě nutné zlo, bez filmu bychom nemohli lépe ekonomicky existovat. Je to pro nás po vstupném jeden z hlavních zdrojů příjmů.
A.cz: A na co byste nalákal rodiny s dětmi, aby daly přednost hradům a zámkům před obchodními domy?
Tak samozřejmě každý prázdninový víkend na sokolníka na nádvoří, objevování volně přístupných částí hradu, spoustu obchůdků řemeslníků, kde prodávají třeba ručně vyráběné předměty. Pro děti tu máme dřevěný kanón, který střílí kopací míče, s tím si ale pak většinou hrají tatínci. Co se týká prohlídek, tak máme jeden okruh bez průvodce - "Na Hradby", kde chodí děti samy s rodiči a mohou si tam zůstat, jak chtějí dlouho. Od letošní sezony přibude také prohlídka pomocí chytrého telefonu se soutěžemi pro starší děti.
Mám respekt k bytostem, které tu žijí s námi. Nejsme tu totiž sami.
A.cz: Máte nějakou příhodu či historku, kterou jste zažil za tu dobu, co zde pracujete?
Bylo to před nějakou dobou v létě. Bylo po půlnoci a přiznám se, že v tuto dobu do hradu jdu jen se psem, mám respekt k bytostem, které tu žijí s námi. Nejsme tu totiž asi sami. Večer jsme větrali, aby se přes den nedostal do hradu horký vzduch. Když jsem šel zavírat okna, došel jsem ke dveřím do kaple, a když jsem byl od nich asi dva metry, těžký gotický zámek, který jde otevřít jen velkou silou, se samovolně zacvaknul. Ustrnul jsem já i pes. Pootevřel jsem dveře a snažil se psa strčit dovnitř, jestli tam někdo není, jemu se ale nechtělo. Nikdo uvnitř nebyl.
A.cz: A víte, co to bylo?
To ne, mohu si jenom něco myslet. Asi duše neodešlých zemřelých. Vždy jsou ty duše pozitivní, nebo negativní. Pozitivní jsou třeba v té malé věžičce, když vyjdete před bránu a půjdete dolů k bývalé Četnické stanici. Tam se prý rodily děti. Jsou ale místa, kupodivu třeba sakristie, kde je negativní energie. Proč, to je tajemství.
A.cz: Četla jsem, že tu byla věznice a mučírna. Má to s tím spojitost?
Tam je určitě negativní energie také hodně, ale v sakristii jí bylo asi nejvíce. Na stěně je kamenný nápis, že zde při zpovědi zemřela manželka lesního rady. Možná, že se svěřila s tajemstvím, jež jí vzápětí přineslo smrt.
Luděk Frencl
- narozen v roce 1966 v Mělníku
- studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity obor Dějiny umění a dokončuje studium Vysoké školy obchodní
- od roku 1999 pracoval 5 let v Národním památkovém ústavu v provozním oddělení
- kastelánem hradu Křivoklát je od března roku 2004
- ženatý, manželka Monika a 2 děti (9letý Hynek a 2,5letá Alžběta)
A.cz: Nebojíte se tu?
Ne, snažím se souznít a vyjít s nimi. Vím, že tu jsou, a neškodím jim. Oni mi taky neškodí.
A.cz: Co z toho vyprávíte turistům?
Je tu spousta příběhů. Například o Křivoklátském pokladu, který je zajímavý tím, že část z něj je asi pravdivá. Pražané sem před Husity ukryli korunovační klenoty a zemské desky a údajně i část pokladu, nebo spíš peněz a nějakých cenností. Před příchodem Jana Žižky ale převezli poklad do Plzně. Ten tam ale údajně nikdy nedojel. Takže buď z Křivoklátu vůbec neodjel, nebo se po cestě někde ztratil. To už se asi nikdy nedozvíme.
