V dílně, kam se firma dvou dlouholetých kamarádů kvůli potřebě větších prostor nedávno přestěhovala, zaslechne člověk dunění kovářského kladiva tvarujícího ocelovou čepel jen těžko. Brigádníci tu namísto toho kompletují objednávky nebo dokončují finální práce na jednotlivých zbraních. V regálech po celé místnosti jsou kousky v různé fázi výroby. Laminátová jádra, která tvoří základ každé zbraně, vedle nich pak už čepele odlité z polyuretanové pěny, z nichž jádro vykukuje pouze na jedné straně, kam nakonec přibude jílec s koženou omotávkou. "Začalo to přitom naší zálibou v airsoftu," vypráví Jakub Horák.
FakeSteel Armory založili společně s kamarádem Adamem Koupilem. "Od patnácti let jsme jezdili na airsoftové akce. Pak jsme se jednou přimotali na event HMB šermu (Historical Medieval Battles, pozn. red.) a dost se nám to zalíbilo. Když jsme se o to následně začali zajímat víc, zjistili jsme, že je to hodně sportovní disciplína, která se odehrává hlavně v arénách. S tím, co nás na airsoftu bavilo, tedy trávení času v přírodě a volnočasová dobrodružná aktivita sdílená s kamarády, to mnoho společného nemělo," vypráví Horák.
Estetika historických akcí ho nicméně nadchla natolik, že se rozhodl pátrat po alternativě k airsoftu. "A že jich není málo. Od historického reenactmentu a historizujících akcí s ocelovými zbraněmi až po larp a různé historií inspirované nebo naopak čistě fantasy bitvy, kde se používají právě ty takzvané měkčené zbraně."
Vojáci v prostěradlech jsou dávno passé
Možností, jak se v širokém spektru koníčků a aktivit realizovat, se tak nakonec objevila spousta. "Neřekli jsme si tehdy, že se stoprocentně budeme věnovat jenom jedné z těch věcí, ale shodli jsme se, že ať už budeme dělat cokoliv, budeme to dělat hezky," usmívá se vysoký muž v bekovce ve stylu Peaky Blinders, podle kterého o akcích, kde se nebojuje opravdickými zbraněmi, přetrvává mezi lidmi dodnes spousta mýtů a stereotypů. "Někteří si stále myslí, že jezdit na larpové bitvy znamená běhat po lese v kostýmu z prostěradla a mlátit se trubkami z mirelonu," vysvětluje.
Když se ale člověk kolem sebe po dílně rozhlédne, dojde mu, že realita je o poznání zajímavější. Kromě mečů, šavlí nebo japonských katan umí ve FakeSteel Armory vyrobit i kuše se speciálními bezpečnostními šipkami, které mají místo klasického hrotu měkčenou bambuli. "Oproti airsoftu byl přechod do světa larpu hodně neprobádané pole. Když děláte airsoft, rychle si zvyknete, že zbraně, které se tam používají, vypadají velmi realisticky."
"V larpu tomu tak dlouho nebylo. Lidé si meče vyráběli podomácku tak, že omotali kus klacku nebo laminátu karimatkou, kobercovou páskou a v lepším případě to pak aspoň přetřeli barvou. Jenže ani tak nemohla být o nějaké vizuální realističnosti řeč. O bezpečnosti a odolnosti takových zbraní radši ani nemluvím," krčí rameny Horák, který se kromě estetiky zbraní rozhodl ve výrobě zaměřit i na jejich funkční užití ve sportovním šermu.
"Na západě, v Německu nebo v Americe, dělají takové meče, které možná vypadaly dobře, ale když je člověk vzal do ruky, bylo to jako držet hračku. Zbraň byla příliš lehká, nevyvážená. Tomu jsme se chtěli vyhnout," říká, zatímco v pravé ruce drží jednoduchý jednoruční meč a názorně jím kolem sebe máchá. Když člověk vezme zbraň do ruky, pochopí, o čem Horák mluví. Čepel ze speciální flexibilní pěny na dotek lehce pruží, zbraň je však v ruce příjemně vyvážená a akorát těžká, což zajišťuje tvrdší gumový jílec a hlavice s olověným závažím. Přestože by se mohlo zdát, že meč z plastu je stále jenom hračka, musí být každému, kdo zbraň do ruky vezme, jasné, že pokud by jej v boji někdo silně zasáhl, zůstane mu po kontaktu pěkná modřina.
Cesta k současnému stavu přitom nebyla nijak jednoduchá a podle Horákových slov šlo o improvizaci za pochodu a metodu 'pokus-omyl'. "Koukali jsme na videa na YouTube, zkoušeli různé materiály a postupy a než jsme se dostali tam, kde jsme dnes, vyrobili jsme i spoustu nesmyslů. Zpočátku za tím ale nebyla myšlenka byznysu, spíš idea jet na bitvu s kamarády a zkrátka u toho dobře vypadat a mít i pěkné zbraně," zakření se Jakub. "Museli jsme řešit třeba i to, že materiály, které používáme, se běžně nedají sehnat. Tyhle polyuretany ve velkém využívá automobilový průmysl a s námi coby firmou, která toho potřebovala 30 nebo 50 kilogramů, se nikdo nechtěl bavit," vzpomíná.
Na díru na trhu tak zřejmě dva kamarádi narazili úplně omylem. Jejich podnik dnes zaměstná 15 zaměstnanců a brigádníků a objednávky expedují do celého světa. "Za poslední tři roky se poměr tuzemských zásilek zmenšoval a nyní jde do Česka asi jen 20 procent zakázek, zbytek byly objednávky ze zahraničí. Už jsme expedovali třeba do Spojených arabských emirátů, na Tchaj-wan nebo do Austrálie," popisuje Horák.
Na otázku, jestli se dva dospělí muži, které nyní výroba měkčených zbraní zčásti živí, nesetkávají s údivem svého okolí, Horák s Koupilem odpovídají, že čas od času ano. "Nicméně i kdybychom vyráběli hračky, budu to dělat stokrát radši než sedět někde v šedivé kanceláři. Nemyslím si, že je na tom cokoliv k posměchu, vyrábět hračky je práce snů. A je jedno, jestli vymýšlíte hrady z Lega nebo meče," vysvětluje Adam Koupil, který doteď kmital po dílně a věnoval se práci. "Nejsou to dětské hračky, ale funkční měkčené zbraně pro dospělé, kteří chtějí zábavnou a bezpečnou formou trénovat šerm, sportovat nebo se prostě jen vyřádit. Naše produkty zaujaly už i lidi, kteří celý život šermují se železem, kaskadéry nebo filmaře. A když vám pak člověk, který se šermu profesionálně věnuje dvacet let, řekne, že to děláte dobře, je to super pocit," doplňuje ho na závěr Jakub Horák.