Plot menšího domku u cesty směrem od Města Albrechtic na Zlaté Hory zdobí nenápadný kovový obrys dinosaura s nápisem Eldorádo. Spousta projíždějících řidičů tak může bez povšimnutí minout to, co místní vědí už dlouhá léta. A to skutečnost, že se na zahradě za plotem už od roku 1957 "prohánějí" všemožní prehistoričtí tvorové, pravěcí lidé a pohádkové bytosti. Tedy jejich betonové sochy.
O zahradu se dnes starají Jarmila Maráková s manželem Vladimírem. Jarmila je přímá vnučka Františka Jaicha, který Eldorádo v 50. letech založil. Původně se celá zahrada jmenovala Sad kultury, zábavy a odpočinku Eldorádo a Jaich chtěl místo vytvořit pro svou rodinu. Dokud si jeho výtvorů nezačali všímat i sousedé.
František Jaich se narodil na konci 19. století a kvůli světovým válkám se dostal i na Blízký východ. Vyučený malíř se po návratu ponořil do knih o pravěku a dinosaurech. Zvláště si oblíbil ilustrace Zdeňka Buriana. Sny však nehodlal nechat pouze v myšlenkách, a proto, přestože postrádal jakékoliv sochařské vzdělání, začal v 1954 modelovat z betonu.
Řidiči zírali a farář protestoval
První socha byla zanedlouho na světě - bohyně Diana, ke které brzy přibyl i pes. Jaich se inspiroval v Teheránu, kde pozoroval nahé ženy tančící na zahradě britského velvyslanectví. O soše koluje i dobová historka, podle které vyvolala na celé vesnici značné pozdvižení. Kromě toho, že proti ní urputně protestoval místní farář, došlo podle Jaichova syna Bedřicha Thurze k tomu, že do řeky Opavice, která obcí protéká, sjelo hned několik aut. Jejich nepozorní řidiči totiž zírali na nahou sochu, namísto aby se věnovali řízení. Veřejná bezpečnost tak nakonec přikázala Dianu přesunout do zadní části Eldoráda.
František Jaich se synem Bedřichem Thurzem společně postavili přes 100 soch. Na Eldorádo se dokonce několikrát přijel podívat i sám Zdeněk Burian a Jaichovi pomohl svými radami při modelování původních ilustrací. Eldorádo v Hynčicích se tak dá považovat za vůbec první dinopark na českém území.
Žádná socha zde není odlévaná, Jaich si vždy nejprve vytvořil konstrukci z drátů, na ni pak lepil beton. S ohledem na někdejší nedostupnost modelovacích materiálů je obdivuhodné, jak veliké betonové sochy dokázal postavit. V parku nejsou jen prehistoričtí dinosauři. Postupně přibyli i pralidé a pohádkové bytosti - od Cipíska přes Sněhurku s trpaslíky až po perníkovou chaloupku, ježibabu a Červenou karkulku s vlkem.
"Dědeček nás opustil v roce 1987, tatínek Bedřich před sedmi lety," popisuje Jarmila Maráková, která Eldorádo zdědila společně se synem. Netají se tím, že pravidelná údržba více než stovky soch není žádný med. Zpoza keřů a jehličnanů jde vidět hlava Dinopteria, největšího tvora, kterého Jaich postavil. Zhotovil ji podle skutečné velikosti nalezených koster. Kolem jeho těla jsou zrovna postavené tři žebříky. "Protože je vyrobený z betonu, dostává se do něj voda a praská," vysvětluje Jarmila.
Tyrannosaurus i Cipísek
Manželé dnes už park nerozšiřují, samotná údržba je stojí hodně času, a jak sebekriticky přiznávají, chybí jim vlohy pro modelování. "Když jsme Eldorádo začali spravovat, chtěli jsme jej udržovat barevné, jako je to v pohádkách běžné," říká Vladimír Marák s tím, že je nejvíc tíží počasí. "Pracovat tady můžete až od května, kdy roztaje sníh a přestane mrznout. Navíc letos buďto pršelo, nebo na sochy pražilo ostré slunce."
I přesto se na zahradě najdou velice povedené výtvory z rukou paní Jarmily a její dcery. "Dnes už Eldorádo mnoho lidí v blízkém okolí nezná. Spousta lidí se sem vrací za vzpomínkami z dětství, kdy naši zahradu navštívili během táborů nebo školních výletů. Občas přijdou se starými fotkami s naším dědou," vysvětluje Jarmila Maráková.
Procházka zahradou netrvá dlouho, na každém kroku je ale možné vidět všemožně barevné sochy. Tady proti sobě stojí Iguanodon a Tyrannosaurus rex, vedle, na uměle vybudované skále, pozorují souboj dinosaurů kamzík s orlem a sovou. Pod skalou je domeček s trpaslíky a Sněhurkou, o kus dál stojí perníková chaloupka i se všemi důležitými postavami.
V houští se "prohánějí" trpaslíci, ptáci různých barev i jelen s pravým parožím. Na vše dohlíží skupinky pravěkých lidí, které František Jaich vymodeloval podle ilustrací Zdeňka Buriana. Jarmila Maráková mezitím šplhá na vysoký žebřík, aby vyplnila prasklinu na hlavě Dinopteria. Pěna z pistole pár vteřin syčí, díru sotva vyplní a už je po všem. "A dvě stovky jsou fuč!" povzdechne si Maráková, když třese s prázdnou tubou.
Že není Eldorádo pouze českým unikátem, dokazuje i kniha světových kuriozit, která manželům Marákovým před několika lety dorazila až z Ameriky a v níž se o českém Eldorádu píše. Marákovi mají oficiálně otevřeno pouze v sobotu. Po předchozí domluvě je ale možné si návštěvu hynčického dinoparku domluvit i v jiný den.
